Houbaření je bezpochyby českou národní tradicí a právě v těchto dnech proto řada z nás vyráží do lesa a pokouší se naplnit své košíky. Mezi klasická jídla patří samozřejmě houbové řízky či smaženice. Z hub se dá udělat také skvělá omáčka a obecně hrají roli chutného doplňku v široké škále pokrmů. Některé druhy si jsou ale velmi podobné, a proto může snadno dojít k záměně. Místo gastronomického zážitku pak hrozí nebezpečná otrava. Které druhy hub se pletou nejčastěji?

Desítky houbařů se každoročně v Česku otráví jedovatými houbami. V nejhorších případech může tato otrava skončit trvalými zdravotními následky nebo dokonce smrtí. Důležité jsou tedy při sbírání hub alespoň základní rozlišovací znalosti.

Spolehlivým ukazatelem rozhodně není, jestli nám daná houba chutná. Praxe ukazuje, že mnoho jedovatých hub může mít vynikající chuť, a přesto nám mohou způsobit vážné potíže. Abyste se tedy vyhnuli sběru nežádoucích hub, je třeba znát základní charakteristické znaky. Pokud si nebudete jistí, vždycky je lepší danou houbu nechat v lese.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

„Zejména druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjmeme vždy ze země celé, neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné například odříznout spodek třeně, kde jsou mnohdy důležité znaky pro determinaci. Přesto raději doporučujeme donést houby domů co možná nejlépe zachovalé, aby byla příležitost napravit případné omyly v určení a před kuchyňským zpracováním vyřadit podezřelé plodnice. Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Například otrávení muchomůrkou zelenou často tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli. Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme,“ píše na svých webových stránkách Česká mykologická společnost.

Dále čtěte

Nebezpečné housenky se šíří Evropou, objevily se i v Česku. Ve střehu by měli být hlavně majitelé pejsků

Přemnožené housenky bourovčíka způsobují v Evropě čím dál větší problémy. Kromě toho, že ničí stromy, mohou zabíjet zvířata a člověku…

Mezi nejchutnější houby patří muchomůrka růžová, které se lidově říká „masák“. Sbírat ji můžeme od května do října. Povrch této houby je často nápadně růžový, někdy má však pouze růžové náznaky. Charakteristickým znakem je vroubkovaný prstenec, jenž muchomůrku růžovou odlišuje od smrtelně jedovaté muchomůrky tygrované. Ta je zpravidla šedohnědá či žlutohnědá, při poškození nerůžoví a zůstává jasně bílá.

Další záměna může vzniknout mezi ryzcem smrkovým a ryzcem kravským. První z uvedených druhů je chutná houba, kterou můžeme najít na okraji lesa nebo pod malými smrky. Je oranžové barvy a na klobouku má nazelenalé kruhy. Pokud do něj říznete, vyteče z něj červené mléko. Velkou podobností disponuje ryzec kravský, jenž může způsobit nepříjemné zdravotní komplikace. Jeho klobouk je na rozdíl od ryzce smrkového velmi střapatý a má hnědo-růžovou barvu. Při říznutí z něho vytéká bílá tekutina.

Nejjedovatější houba v Česku

Kvalitní a velmi chutnou houbou je také holubinka trávozelená, která vyrůstá do výšky 3-10 centimetrů. Nejčastěji se s ní setkáte v parcích pod břízami a poznáte ji podle výrazného zeleného klobouku. Příliš se však neliší od nejjedovatější české houby – muchomůrky zelené. Rozdíl mezi nimi můžete odhalit na základě prstenu na třeni, který holubinka nemá.

Častou záměnu můžou způsobit také hřib kovář a hřib satan. Jedlý hřib kovář má na třeni načervenalé šupinky a jeho klobouk je tmavší, hnědý až černohnědý. Jeho sytě žlutá dužina po nakrojení silně zmodrá. Jedovatý hřib satan modrá pouze slabě. Charakteristický je jeho světlý klobouk, načervenalé póry a červená mřížka na třeni.