Politické ideologie sice nevymřely, ale v praktické politice se jich zrovna u nás moc nedopátráme. Vládnoucí ANO žádné soudržné ideje nemá, takže označovat soupeření s ním za ideový boj by bylo příliš vznešené. Prostě musí odejít neschopní jedinci s tendencí parazitovat na státu.

Kateřina Surmanová píše na České pozici – Lidovky: Na konci roku 2018 predikoval Pavel Ranocha, analytik Kantar CZ, že se Češi šikují do tří táborů, za politické představitele, u nichž vidí naději ve vyhrané volby – za ANO, ODS a Piráty. „Vypadá to, jako by se společnost dál štěpila, ale trochu se i nevědomky chystala na velký politický střet, na klíčový ideologický střet,“ řekl tehdy. Strany signál vyslyšely. Loni podepsaly předvolební koalici ODS, TOP 09 a lidovci. V úterý 12. ledna Piráti odsouhlasili kandidaturu se Starosty, kteří na spojenectví kývli již dříve.

Opoziční strany nějaký názorový základ mají. Komunisté ho také mají, ty ovšem nelze moc považovat za opoziční stranu, spíš je to přidružený člen vládní koalice. Okamurovci mají jakousi slepeninu hesel, která se líbí frustrovaným a méně myslícím, na to by bylo označení „ideje“ nebo „ideologie“ příliš akademické.

Střet vyžaduje dvě strany, v tomto případě je to ANO proti (skoro) všem. Jenže ANO, osobní nástroj Andreje Babiše, má jedinou vůdčí myšlenku, totiž průběžně slibovat hodně věcí, jak se to zrovna hodí, a důsledně házet všechny neúspěchy na druhé. Proto taky ANO připomíná spíše kličkujícího hada. Nebo možná spíš takovou tu dětskou hračku, robotka, co jede po podlaze, a jak narazí na stěnu, tak se otočí a jede zase jinam, a je jedno kam. Až zas narazí, nastane další otočka. Takhle to jde pořád, tedy dokud nedojdou baterie.

ANO není pravice, levice, liberální, konzervativní. To jen občas chobotnička vystrčí příslušné chapadlo, aby to chvíli nějak vypadalo.

V Česku teď nejde o to, jestli se bude danit víc nebo míň, či jestli budou osoby stejného pohlaví moci uzavírat sňatky. Základní ohrožení představuje neschopná vláda, která se tváří jako tým pracovitých expertů, a pak je zaskočí něco, před čím druzí varovali měsíce dopředu. Pak je tu taky několik kremelských mloků a čínských pand, co by nás pro své osobní zájmy klidně zatáhli do problémů a závislosti na pochybných impériích.

Ne, není to ideový střet, ale pud sebezáchovy. Lidé připustili vznik Otesánka – ANO, který se chová přesně tak, jak to popisuje wikipedie: „Dřevěné dítě obživlo, postupně stále více jedlo a když rodiče nestačili jeho stravovací nároky (‚Mámo, já mám hlad!‘) uspokojovat, postupně snědlo všechny osoby ve svém okolí včetně mnoha věcí.“

Zbavit se trestně stíhaného premiéra ve střetu zájmů, který otesánkovsky konzumuje stát, je prostě jen rozumné. Na ideje může dojít, až tu budou vládnout politické strany a ne politické divize hnojařských firem.