Tisková konference po pondělním jednání vlády, na kterou jsme oproti ohlášenému začátku čekali asi pět hodin, předčila i ta nejstrašlivější očekávání. Po oznámení nových restrikcí došlo na otázky novinářů. Babišovy reakce na jakýkoli náznak kritiky byly spíš než odpověďmi jen chaotickým proudem nesouvisejících výroků pronášených legendární husákovštinou, beze špetky sebereflexe, zato s koňskou dávkou typicky babišovské směsi ukřivděnosti a sebechvály. Takto promlouvá premiér k občanům své země v největší krizi, která jde na konto vlády a kdy jde bez nadsázky o život. Nejotřesnější pasáže přinášíme v doslovném přepisu.
Babička, co už nikdy nenapíše, a svědomí čisté
Musím se zeptat, protože dnes přesáhl počet mrtvých tisícovku… Na jaře jste říkal, že přijímáte plnou politickou odpovědnost za krizová opatření. Zajímá mě tedy, jestli jste to nepodcenil, protože lidé v ta vámi vyhlašovaná opatření ztrácejí důvěru, zněl novinářský dotaz.
A premiérova odpověď? „Já si myslím, že pro to děláme maximum, já jsem samozřejmě postupoval podle nejlepšího svědomí a vědomí a podle samozřejmě doporučení expertů a epidemiologů, a pokuď za první vlny přišel za námi expert, kterého společně dobře známe, a ukázal nám matematický model, tak sme podle toho postupovali, já mám čisté svědomí, a ano, můžeme říkat, že máme tisíc mrtvých, no tisíc mrtvých to je průměr třech dnů v ČR, v ČR zemře 110 tisíc lidí za rok, 27 tisíc na rakovinu, v průměru 350 denně, já to nechci podceňovať a my děláme všechno maximum pro to, aby… abychom zkrátka to zvládli, a pokuď to dneska vypadá pro ČR špatně, tak uvidíme ve finále, jak celkově to dopadně.“
Došlo i na oblíbené babičky pana premiéra, jenom teď jaksi na ty, které už mu nikdy nenapíší, jak je skvělý… „Musíme hodnotiť všechny ty aspekty, ne jenom ano ten počet a to jsou lidi, který umírají s covidem, jo, my máme tady na sekretariátě babičku naší kolegyně, která měla mrtvici a ležela v nemocnici v Náchodě a bohužel tam ležela vedle někoho s covidem, takže my sme se o tom bavili, o ty statistiky, jak se to vykazuje na Slovensku a tak dále, Evropa nemá na to, takže my děláme všechno pro to, aby zkrátka sme se nedostali tam, kdě některé jiné země, které měly desítky mrtvých, takže já chci jen ubezpečiť, že sme vždy postupovali v zájmu našich občanů.“
A je to. Ani náznak lítosti a z emocí jen viditelný a slyšitelný strach, že ti hojně omílaní „naši občané“ už by se taky třeba mohli pořádně naštvat.
Ňáká situace a hradní mejdan jako zabijačka Mynářova hladového prasete
Otázka na zamýšlené a stále ještě neodvolané slavnostní předávání státních vyznamenání 28. října na Hradě zákonitě padnout musela: Věříte, že je to vhodné vůči těm obyčejným lidem, kterým teď něco nařizujete a prosíte je o součinnost?
V tu chvíli Andrej Babiš působil, jako by se v příští minutě měl vsoukat pod pultík a do konce tiskovky se tam schovat. Co říct, a nerozházet si to u prezidenta? A na koho to případně předem hodit, kdyby to nakonec nedopadlo. „Jasná a rozhodná“ slova předsedy vlády tedy nakonec zněla takto: „Tak samozřejmě pokuď… pokuď vlastně… to bude ňáká situace, která vlastně dospějem k tomu, že to není vhodné, no tak samozřejmě určitě hygiena o tom… o tom rozhodne, takže já myslím, počkejme si, ještě je to relativně daleko a ještě je to za dva týdny, tak… uvidíme, já nejsem schopen na to teď odpovědět.“
Zrazu ňáký návrh, dotazu o pokoře nerozumím
Stanete se pokornějším člověkem? I takový dotaz zazněl na tiskové konferenci.
A takhle odpověděl předseda vlády, který se ještě nedávno bil v prsa, jak přijímá plnou odpovědnost, posmíval se jiným zemím a vykřikoval, že jsme best in covid. „Pane redaktore, já si to myslím, víte, že v času jsme měli nějaké prohlášení, nějaké názory, dokonce já jsem měl shodné prohlášení dotaz jako pan předseda ODS Fiala, myslím, že 19. 8., kdy byl ohlášen manuál pro základky jako Semafor a zrazu 19. byl ňáký návrh, takže já si myslím, že jsme vždycky dělali maximum, já nejsem epidemiolog, máme ňáké odborníky a v podstatě teďka jsme dospěli k ňákému názoru… takže já si nemyslím, že bych byl nepokornej, úplně nerozumím tomu dotazu.“
Samozřejmě ako umírají lidi a kdě je problém?
Na otázku, kde se staly chyby a proč, premiér odpověděl takto „Já nevím, jaké chyby se staly, já nevím, kdě je ňáký zásadní problém, my jsme teď přijali ňáké rozhodnutí a samozřejmě ano, my jsme hygieny, odevzdala armáda na ministerstvo zdravotnictví 1. 6. a potom jsem dospěl k názoru, že je potřeba znovu vrátit armádu do hry s panem Dzurillou, to bylo 27. července, kdy sem viděl, že na odběrném místě na Bulovce, že to nefunguje. Takže já si myslím, že se v tom angažuju od rána do večera, nemám žádný pocit, že bysem pochybil. My jsme zkrátka rozhodovali a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase a ty, který měli přijít, nepřišli. Takže to je podle mě v této fázi zbytečná debata. Já nemám pocit, že bysme dělali něco špatně, nikdo pořádně ten vir, můžeme se bavit, tady je odborník, můžete se zeptat primářů, jak ten vir se chová a samozřejmě ako umíraj lidi, umíraj lidi s covidem, ano, a mně je to líto. Pravděpodobně ten covid urychluje, nebo zkracuje ten život a mně je to taky strašně líto. … Takže já úplně teď jako nevím, co by teď nefungovalo.“
Kdybychom tuhle tragikomickou, scestně blábolící postavičku prolhaného chaotického zbabělečka, kterému při dotazech zoufale lítají oči sem tam jako mrkací hračce, sledovali v nějaké komedii, asi bychom se smáli. Bohužel je to realita. Smutná realita. A čím silnější je pocit že tohle se přece nemůže dít, že nás musí šálit sluch, pocit trapnosti a studu nad tou naprostou absencí empatie či odpovědnosti za současnou situaci a nad úpornou snahou hodit vinu na kohokoli jiného, tím strašnější je vědomí, že tenhle člověk nás má a přinejmenším ještě nějaký čas bude mít všechny v rukou. Tak dlouho, jak mu to dovolíme.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.
