Ateliér malířky Iry Svobodové sídlí na pražských Vinohradech. Čistý prostor, v němž vás při vstupu oslní bílá barva stěn i podlah, je pro tvůrkyni únikem před realitou i každodenní kanceláří. V ateliéru má ráda pořádek. „Lépe se mi tvoří, a navíc používám k sušení větráky, které by nepořádek ze země mohly nanést na obrazy,“ vysvětluje malířka, jejíž abstraktně geometrické obrazy se proslavily nejen u nás, ale i v Americe a Rakousku. První Iřina díla se do Los Angeles dostala hned po diplomové práci. Dnes se připravuje na novou výstavu, jež bude k vidění v pražské Trafo Gallery začátkem příštího roku.

Ira vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze. Původně navštěvovala obor nových médií, ale po stáži v Brazílii přestoupila na malbu. „Naprosto mě to pohltilo. Po prvních klauzurách jsem začala dostávat nabídky od galeristů a už jsem u toho zůstala,“ vzpomíná Ira. Její tvorba je na pomezí abstrakce a realismu. Inspiruje se geometrickými tvary, ale vychází z papíru, jelikož si nejprve ke všem obrazům tvoří papírové modely. Momentálně u ní převažuje zájem o modelaci prostoru světlem a stínem.

Ze začátku malovala architekturu, především funkcionalistické domy. Později si začala vymýšlet vlastní kompozice, které se staly abstraktnějšími. „Všechny domy jsou souborem geometrických útvarů, čtverců a obdélníků. Chtěla jsem se na ně dívat trochu jinak, a tak jsem si začala představovat, jak by daný objekt vypadal, pokud by mu třeba chyběla stěna, nebo se naopak někde protáhla,“ vysvětluje Ira. K těmto imaginárním domům si začala vytvářet modely z papíru, aby věděla, jak pracovat se stíny. „Pak jsem si uvědomila, že můžu papír ve tvorbě přiznat, a pracuji s ním už asi deset let,“ říká. Ve své tvorbě mění kompozice a formy zobrazení a nově pracuje i s prořezáváním a transparentním papírem.

Své obrazy stínuje pomocí transparentních gelů, kdy na sebe nanáší vrstvy polotransparentních lazur. Určitou část obrazu pak vystínuje pomocí gelu a jedné barvy tak, aby symbolizoval buď světlo, či stín. „Je to poněkud zdlouhavý proces. Některé obrazy mají i dvacet vrstev,“ pokračuje malířka. Ty největší maluje až šest týdnů. Vždy pracuje na několika dílech najednou. Jednotlivým geometrickým tvarům ráda dává nějaký význam. „Papíry mohou symbolizovat životní priority nebo myšlenkové pochody. I kruhy, jimiž se zabývám poslední čtyři roky, vycházejí z mého konkrétního životního období,“ popisuje Ira a dodává, že když něčím prochází, tak má tendenci to vkládat i do své tvorby. „Je to taková osobní terapie,“ usmívá se.

Za nejdokonalejší těleso považuje kouli, a proto ji tak fascinuje kruh. „Kolikrát když zničíte něco dokonalého a postavíte to trošku jinak, může to dostat úplně nový zajímavý rozměr,“ uvažuje. Momentálně pracuje s transparentností a zamýšlí se nad tím, jestli je důležitější to, co je vidět, či to, co je skryté. Během své tvůrčí kariéry se malířčina barevná paleta ustálila na několika barvách. Patří k nim bílá, která je základem pro většinu obrazů, dále pastelově růžová, modrá, černá a šedá.

Pro Iru je důležité dát si na tvorbu prostor. I proto strávila většinu letošního roku ve svém vinohradském ateliéru, kde připravuje výstavu, která bude k vidění začátkem příštího roku v pražské Trafo Gallery. O výstavě nemůže mluvit do detailu, ale prozradila, že se bude zaměřovat na úvahy o rolích barvy, světla a stínu, jejich vnímání a vzájemného působení v malbě.

V ateliéru má připravené modely sloužící jako předlohy k malbě. „Tato příprava mi trvala několik měsíců,“ objasňuje Ira. Kvůli zaměření na geometrické tvary se i u takto abstraktních obrazů jedná o detailní práci s rozměry. „Hodně počítám a pracuji s takovým obřím kružítkem.“ Kvůli nanášení vrstev na jednotlivé části nesmí v procesu udělat chybu, jinak musí začít znova. Na práci se musí stoprocentně soustředit, ale když počítá rozměry, pouští si k tomu klasickou hudbu nebo jazz.