Přestože mnozí tvrdili, že prezident Miloš Zeman nemá téměř žádnou pravomoc, poslední týdny jsme opět svědky toho, že opak je pravdou. Prezident totiž nehraje podle pravidel, která byla hlavami státu respektována dlouhé roky, ale ohýbá si zvyklosti, jak se mu zlíbí. Nedělá to však pro sebe, ale pro lidi, kteří ho dokáží vmanipulovat do pozice, jež vyhovuje jim. Na tyto osoby je třeba se zaměřit hned po volbách.
Sotva by si mohl někdo myslet, že Zeman prosazuje jakékoliv zájmy třetích osob z vlastní libovůle. Prezident, už sotva zvládající základní dovednosti, které se od hlavy státu očekávají, nemá zájem na ekonomickém či politickém profitu. Nepotřebuje ho totiž.
Zato lidé, kteří Zemana obklopují, popřípadě mu z povzdálí vyjadřují podporu, doufají, že dříve dravého politika, dnes spíš jeho karikaturu, využijí na leccos. Podle toho také vypadá nejen způsob, kterým prezidentovi pochlebují, ale také intenzita a transparentnost jejich chování.
Třeba Martin Nejedlý vůbec nepotřebuje, aby bylo vidět, jaké kšefty si díky krytí z Hradu domlouvá v Rusku. S diplomatickým pasem a bez prověrky je důležitější než velvyslanec v Moskvě. Zároveň je pravděpodobně tím, kdo má spojení s Kremlem, a Zeman je odkázán na jeho informace a „notičky“, které z Východu dostává.
To Vratislav Mynář si zase raději „koučuje“ své podnikání v České republice. Staví sice bez různých povolení, kupuje nemovitosti za podezřele nízké ceny, prověrka mu také stále chybí, ale pro Zemana je nedotknutelný. Má dokonce takovou moc, že když si na Hrad zavolá ruského velvyslance, on skutečně dorazí a se Zemanovým podřízeným cosi domlouvá. Možná ruskou školu, možná počet velvyslanců na dejvické ambasádě.
Samostatnou a především smutnou kapitolou je Jiří Ovčáček. Muž, který svého prezidenta bezmezně obdivuje a často se snaží mu vyrovnat. Vždy se mu to ovšem podaří pouze v ubohosti, drzosti a velkohubosti. Dál to ani tiskový mluvčí Hradu nedotáhne. Po Zemanově konci bude těžko hledat uplatnění, protože svými výstupy dělá ostudu, kam oko dohlédne. Twitter by mohl vyprávět.
Bez této ekipy si Miloš Zeman své působení představit nedokáže. Právě tito lidé, společně s Tomiem Okamurou a jeho SPD, Andrejem Babišem a poslanci ANO a některými komunisty, jsou totiž skoro jediní, kdo nahlas neříká jasně viditelnou věc. Prezident už nemá na to, aby dál vykonával svou funkci.
Ovčáček si může na sociální sítě psát o puči, útoku na demokracii a podobných věcech, ale sám moc dobře ví, že je to jen výkřik postřelené laně. Konec se blíží a zřejmě bude bolestnější, než si on a jeho kumpáni z Pražského hradu představovali. Záleží na nové vládě, jak se k nebezpečí postaví.
Zbavit rychle Hrad loutkovodičů je totiž možná důležitější než se pokoušet odstavit samotnou loutku. Ta je totiž už tak bezradná, že se bez vedení neobejde.