V neděli se všichni mohli ptát, co se prezidentovi stalo, že tak kriticky hovoří o své oblíbené Číně. Ve čtvrtek kancléř Vratislav Mynář dal východní velmoci trochu naděje, že třeba Zeman tamní říši návštěvou poctí.
Podle ČTK „pokud by čínští zástupci byli během dubnového summitu 17+1 ochotni uzavřít s českými podnikateli smlouvy na konkrétní projekty, prezident Miloš Zeman by mohl ještě zvážit svou účast na této akci.“ Zeman v neděli při interview pro TV Blesk řekl, že na summit nepojede, protože Čína nesplnila sliby ohledně investic, a že místo sebe pošle Jana Hamáčka. To skutečně není pro Čínu zrovna velká pocta. Zeman sice také není žádný státník evropského formátu, ale je to aspoň prezident.
Je pravda, že obchodní jednání, která celé roky nejsou žádný zázrak, se v posledních měsících poněkud zadrhla.
O čínských investicích zástupci firem z Česka a Číny jednávali na česko-čínských podnikatelských fórech. To poslední se mělo konat na konci minulého roku. Jenže se nekonalo nic, protože Číňané se hněvají kvůli aktivitám primátora Zdeňka Hřiba a úmyslu předsedy Senátu Jaroslava Kubery jet na Tchaj-wan. Podle Pekingu tito politici narušují respektování „jedné Číny“. Těžko se jim vysvětluje, že u nás zahraniční politiku dělá vláda a že nikdo z „vyšších míst“ nemůže primátorovi města a předsedovi Senátu, ještě navíc z řad opozice, něco přikazovat.
Podle Mynáře se nakonec možná bude jednat na podzim. Čína ale podle něj o účast Zemana na dubnovém summitu Pekingu a zemí střední a východní Evropy stojí. Příští týden proto bude kancléř jednat s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem. „Vše teď záleží na čínské protistraně… Troufám si říct, že pokud by výsledkem byly konkrétní projekty, ne jen další memorandum, že by pan prezident svou účast ještě zvažoval,“ tvrdí Mynář.
V případě Zemana už nikdo neví, co je jeho ďábelský a promyšlený politický plán a co je jen takové vzpírání se tvrdohlavého starce, který dostal špatnou náladu. Jistě by z nějakých česko-čínských problémů byli někteří lidé kolem Hradu moc a moc smutní. Třeba pánové Tvrdík a Kellner a pár dalších.
Ať už je to jakkoli, těžko čekat, že by v Česku najednou začali být všichni hodní. Zvlášť poté, co vyšly najevo snahy Číňanů vylepšovat svůj obraz na akademické půdě našich škol a co Home Credit Petra Kellnera (působící i v Číně) dost nemotorně útočí právními hrozbami na své české kritiky. Ještě trochu snahy a mohlo by nás napadnout, že by snad bylo nejlépe, aby tady bylo čínských investic co nejméně. V oné výměně „něco za něco“ třeba nebudeme chtít ono „něco“ poskytnout.
