Pavel Žáček, místopředseda výboru pro bezpečnost poslanecké sněmovny se ptá v článku pro FORUM 24: Chce Zeman zpravodajskou službu řídit, anebo paralyzovat?
Zpravodajské služby jsou zvláštními exekutivními nástroji státu, zajišťujícími specifickými prostředky národní bezpečnost České republiky, a to i v mezinárodním kontextu, v našem případě společně v rámci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Z principu je jejich činnost utajována a nese za ni odpovědnost vláda, která má jejich činnost koordinovat. Vládní bezpečnostní strategie a naše hodnotová přináležitost k euroatlantické civilizaci jednoznačně identifikuje současné klíčové hrozby, mezi něž patří i velmocenské ambice Ruské federace.
Na domácím území klíčovou roli při obraně národních zájmů hraje Bezpečnostní informační služba (BIS), která dle zákona zabezpečuje informace o a) záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, b) zpravodajských službách cizí moci, c) činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, d) činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, a v neposlední řadě e) organizovanému zločinu a terorismu.
Činnost BIS je již delší dobu trnem v oku prorusky a pročínsky orientovanému Miloši Zemanovi, neboť kříží politicko-podnikatelské zájmy jeho nejbližšímu okolí. Aktuálně prezident využil nedávný odchod jednoho z vysokých důstojníků zpravodajské služby a jeho jménem zaštítil svůj bezprecedentní útok na BIS a v podstatě veřejně tajnou službu požádal o:
1/ informace o vlivových a infiltračních operacích ruských tajných služeb, které ohrožují zájmy Česka, kdo je řídí a kteří konkrétní ruští zpravodajci se na nich podílí a jak.
2/ informace o tom, kteří konkrétní ruští zpravodajští důstojníci působí v Česku, kteří Češi spolupracují s ruskými zpravodajci, jaké informace jim předávají a jak spolupráce vypadá.
3/ informace k údajnému praní špinavých peněz ruským organizovaným zločinem, na které upozorňují uniklé dokumenty z amerického úřadu na potírání finanční kriminality, zda k tomu dochází, jaké společnosti se na tom případně podílí, jaký je původ peněžních transakcí a zda vedou nitky od praní špinavých peněz k ruským zpravodajským službám.
Podle příslušného paragrafu zákona o zpravodajských službách opravdu prezident může uložit BIS v mezích její působnosti – a hlavně s vědomím vlády – své úkoly. Zpravodajské služby mají navíc podávat prezidentu republiky a vládě jednou za rok, případně kdykoliv o to požádají, zprávy o své činnosti. O takovouto zprávu ovšem zjevně nejde, nýbrž se jedná o konkrétní velmi široce definované úkoly.
Jinými slovy, prezident Zeman vlastně po BIS požaduje vydat veškeré operativní informace o činnosti ruských zpravodajských služeb, podrývajících zájmy České republiky, identifikovat jak ruské špiony, tak i české agenty, o monitorování praní špinavých peněz organizovaného zločinu ruskými zpravodajskými službami a další podrobné informace.
Slyšel někdo někdy, že by prezident či vláda jakékoliv demokratické země požadovaly od své tajné služby vydat takto komplexní informace o jednom jediném, byť nepřátelském subjektu? Požadovala například britská či americká vláda takovéto informace při opakovaném vypovídání desítek a stovek sovětských a ruských špionů? Rozhodně nikoliv.
Co by vlastně konkrétně znamenalo předání těchto informací do rukou nedůvěryhodného prezidenta? Kompletní obnažení činnosti české zpravodajské komunity proti ruským zpravodajským a vlivovým aktivitám, ohrožení příslušníků českých zpravodajských služeb, zastavení stovek akcí, v neposlední řadě také ohrožení společných akcí zpravodajských služeb států NATO a EU. Paralyzace českých obranných schopností by měla za následek absolutní pokles důvěry v Českou republiku u našich spojenců, podrobení se vlivu ruského medvěda, absolutní otevření se bezpečnostním či jiným ruským subjektům a jejich infiltraci. Může si jakýkoliv stát NATO, navíc s okupační zkušeností z let 1968–1991, dovolit takovýto zásah do vlastní suverenity? Pochopitelně nikoliv.
Co by s těmito informacemi prezident vlastně dělal? Četl by si je po večerech v Lánech, seznamoval s nimi své neprověřené okolí? Snažil by se je „verifikovat“ u prezidenta Ruské federace Vladimira Putina? Anebo se po skončení svého prezidentského mandátu chce stát šéfem Bezpečnostní informační služby a chce již dnes získat informační náskok před ostatními kandidáty? Jaký má takto široce formulovaný úkol vlastně smysl? Bude chtít příště informace o aktivitách čínských tajných služeb? Anebo německých, francouzských, britských či dokonce amerických?
Co tím vlastně prezident Zeman sleduje? Evidentně se snaží zastrašit celý český zpravodajský aparát, rozvolnit jeho kvalifikovanou spolupráci se západními partnery, využít oslabené pozice vlády Andreje Babiše, která by si toto vlamování do vlastních kompetencí neměla nechat líbit, a převzít de facto řízení zpravodajské služby do svých vlastních rukou. Anebo minimálně narušit vůli vlády prodloužit příští léto mandát řediteli plukovníku Michalu Koudelkovi. Jde opravdu jenom o další z mnoha prezidentových úletů, jeho typické ohýbání ústavy, narušování mocenské stability, porušení klíčového zpravodajského pravidla „Need to know“?
Položme si klíčovou otázku: Cui bono? Nevzkazuje prostřednictvím rezidentury na Hradě české vládě něco přímo administrativa Vladimira Putina či jeho bezpečnostní složky? Nevysílají tímto signál: chceme se zbavit ředitele BIS, utlumit činnost české kontrarozvědky, pomstít se prostřednictvím vlivové agentury na Pražském hradě za všechny nedávné neúspěchy? Omezit vliv české bezpečnostní komunity na dostavbu Dukovan?
Situace je příliš vážná, než aby se prezidentovým úkolováním Bezpečnostní informační služby zabývala pouze stálá parlamentní komise anebo výbor pro bezpečnost. Především by se za její činnost a za jejího ředitele měla postavit vláda, například projednáním a schválením odpovědi prezidentovi. Odpovědi, která by nenarušila žádné legitimní a legální aktivity bránící demokratické zřízení, suverenitu a integritu naší vlasti, přijaté mezinárodní závazky, stejně tak jako naši ekonomickou nezávislost.
