Za kreativní dvojicí vystupující pod jménem Shotby.us stojí dvě fotografky – Karolína Matušková a Lenka Glisníková. I když spolu nestudovaly, seznámily se na Fakultě umění Ostravské univerzity, odkud následně pokračovaly na UMPRUM. Jejich tvorba vyniká surrealistickými kompozicemi, prací s kýčem i hrou se světlem. „Vždy hledáme způsob, jak si hrát s humorem. Baví nás vytvářet charaktery a vkládat jim různé vlastnosti,“ vysvětlují svůj přístup k fotce. Jejich nejnovějším projektem je výstava Space of Desire, která do 10. března představuje v pražské Kunsthalle letošní finalisty soutěže Czech Grand Design.

Vystupovat pod jedním jménem mělo zpočátku praktické důvody. „Obě dvě tvoříme i vlastní projekty. Společná identita v oblasti fotografování nám přišla jako správná cesta,“ tvrdí Karolína. Lenka se ve své vlastní tvorbě věnuje objektu a instalacím, Karolína zase videu. Jejich nejnovější výstava s názvem Space of Desire v pražské Kunsthalle byla velkou výzvou. „Poprvé jsme se ocitly v roli, kde jsme samy vymýšlely, jakým způsobem budou prezentována díla finalistů soutěže Czech Grand Design,“ říká Karolína.

Tvůrkyně přišly s formou sochy, která vychází z tvarosloví ikonických židlí a slouží jako prostředník mezi návštěvníky a výstavou. „Vycházely jsme z domečku pro panenky, kam jsme jako obyvatele vložily tyto židlenky,“ vysvětlují. Při tvorbě expozice se zamýšlely nad tím, do jaké míry designují objekty, a naopak jak moc dané objekty definují jejich způsob života. „Chtěly jsme rozehrát otázku, kdo ovlivňuje nebo designuje toho druhého.“ Tato myšlenka se přeměnila do podoby židlenek na základě filmu, který dvojici inspiroval a v němž se hlavní hrdinka postupně mění v židli.

Židlenka má široké možnosti využití. „Stejně tak jako panenka na hraní může být erotickou pannou,“ pokračuje Karolína. „Kůže“ židlenek je tvořená zvětšenými fotografiemi Shotby.us. Touha, kterou indikuje už název výstavy, je zobrazena pomocí různých situací, v nichž se židlenky nacházejí. Například v jednom pokojíčku sedí se staženými kalhotkami, které jsou z kolekce Aleše Hnátka nominovaného na cenu Czech Grand Design v kategorii Módní designér roku. Jiná židlenka zase klečí na stole v postroji od Janji Prokić, jež je mezi finalisty designérů šperků.

Tyto dysmorfní panenky získávají od návštěvníků různé role. „Při komentovaných prohlídkách vidíme, jak si s nimi hrají děti i dospělí, což je přesně to, co jsme chtěly,“ tvrdí Karolína. Kromě domu pro panenky s židlenkami jsou součástí výstavy i další objekty. Například šperky od Magdalény Šťastníkové nejprve nafotily do naddimenzovaných rozměrů a následně je vložily do objektu fontány, tudíž mají podobu jakýchsi surrealistických leknínů. „Největší obavu jsme měly z reakce samotných designérů, najednou jsme nesly zodpovědnost za jejich práci a oni moc nevěděli, jak s ní naložíme. Naštěstí se k nám dostávají pozitivní ohlasy,“ říká Karolína.

Proti pravidlům

Za neobvyklou vizualitou se nejprve skrývala nutnost vyniknout. „Fotografů je v Česku opravdu hodně a převážně ženy to mají s uplatněním složitější. Zpočátku jsme byly vizuálně radikální, abychom vystoupily z davu,“ vzpomíná Lenka. Svou tvorbu začaly stavět na experimentu. Často se potkávaly s kritikou, že nejde jen o fotografii. „Nebojíme se jít proti pravidlům,“ dodává Karolína. Už při studiu k fotce přistupovaly skrze volné umění a záměrně si k ní hledaly vlastní cestu.

Typická je pro jejich tvorbu například hra se světlem. „Dlouho jsme se bály fotit sklo, protože se to tradičně dělá podle určitých norem, ale rozhodly jsme se k němu přistupovat podle sebe, což nás baví,“ tvrdí Karolína. Nakonec se na sklo zaměřily a dnes je jedním z hlavních objektů jejich tvorby.

Kreativní dvojice se podílí na všem, od dialogu s klientem přes scénografii, focení a postprodukci. „Nejde tolik o to, kdo nakonec tu spoušť zmáčkne,“ tvrdí Karolína. Každému focení předchází důkladná příprava. Osm let spolupráce je dovedlo ke kompletní symbióze. I při rozhovoru je vidět, že jsou jedna na druhou napojené a ke komunikaci jim stačí jen letmý pohled či gesto. „V praxi to funguje tak, že se střídáme. Jedna třeba zrovna řeší osvícení a ta druhá je za foťákem,“ upřesňují. Navíc, jak samy říkají, víc očí víc vidí.

Uříznuté hlavy

Ve své práci tvořily i módní fotku, na niž se chtěly podívat z jiné stránky a zbavit ji určité namyšlenosti, se kterou bývá tento segment často spojován. „Zapojily jsme humor a u castingu modelek jsme se soustředily spíš na běžné lidi než na profesionální modelky. Chtěly jsme fotce dát trochu reality,“ vysvětlují.

Podobně k práci přistupovaly i u kampaně Tanec Praha, kterou nafotily před dvěma lety. „Tanec je často brán příliš seriózně, a proto jsme do kampaně vložily hravost a odlehčenost. Vizuály neobsahovaly klasická dokonalá těla tanečníků, ale postavy bez hlavy,“ vzpomíná Lenka. Díky tomu si podle ní divák nespojil tělo s nějakou identitou, ale soustředil se na samotný pohyb.

Každá jejich fotka nese myšlenku. Na počátku kreativního procesu se inspirují téměř čímkoliv. Někdy je to materiál, jindy zase historická epocha. „Ve všech fotkách je něco, k čemu se vztahujeme. Ať už je to motiv, svícení, nebo barevnost,“ popisuje Karolína. Jako všichni fotografové i dvojice ze Shotby.us stráví spoustu času postprodukcí. Právě postprodukční kreativita se propsala do identity, s níž byla dvojice zpočátku spojována. „Fotily jsme víc expozic a víc pohybů, které jsme pak na sebe vrstvily. Dříve jsme to na ní hodně stavěly, ale dnes docela ubíráme.“

Fanta i Česká spořitelna

Shotby.us slaví úspěch i v zahraničí. Mezi jejich největší mezinárodní klienty patří například platforma Miro, která tvoří digitální nástěnky pro lepší řízení firemních procesů, nebo značka sycených nápojů Fanta. Focení pro zahraniční produkci bylo nejen velkým zážitkem, ale do jisté míry i školou. „Většinou je to tak, že se učíte na menších projektech, a až postupně se dostanete k těm větším,“ vysvětluje Karolína. Shotby.us byly při zakázce pro americké Miro takzvaně vhozené do vody. „Moc jsme nevěděly, jak to na place funguje, takže nám čtyřdenní natáčení dalo opravdu hodně,“ tvrdí Karolína. Jakmile své portfolio naplnily komerčnějšími zahraničními zakázkami, paradoxně se jim začaly více ozývat také české firmy.

Loni v létě dvojice fotila i pro Českou spořitelnu. „Měly jsme pocit, že jsme pro některé klienty příliš výtvarné, ale i to se časem proměňuje.“ Ke zviditelnění na českém designovém poli jim pomohlo i ocenění Czech Grand Design, kde v roce 2021 zvítězily v kategorii Fotograf roku. „Spousta klientů se nás pak nebála oslovit. Asi to viděli jako známku nějaké kvality,“ uvažují. O dva roky později titul obhájily.

Kreativní proces

Typ focení a rozsah kreativní volnosti se prý liší podle zakázky. „U velkého klienta je dopředu dané, jak má kompozice vypadat. U menších zakázek pro místní designéry nebo třeba pro lifestylové editorialy je větší prostor pro kreativitu,“ popisuje jejich práci Karolína. K vytvoření scénografie používají různé kulisy. „Naše práce je hodně různorodá. Nejlepší na ní je, že se setkáváme s tolika novými lidmi,“ tvrdí. Na otázku, co je fotit nebaví, nenašly odpověď. „Asi i mísa s ovocem by se dala dobře nafotit, stačí mít nápad,“ přemýšlí nahlas Karolína.

Dále čtěte

Klavír a gymnastika? Pianista Jan Veselý překračuje konvence hudebního doprovodu

Moderní klavírista. I tak se dá říkat Janu Veselému, který se ve své tvorbě věnuje klasice a populární hudbě. Kromě…

 „Kreativní proces může vypadat i tak, že jedna přijde s vizí, popíše ji té druhé, která si ji přebere po svém, a nakonec z toho vznikne třeba něco úplně jiného,“ popisuje Karolína. Ke konfliktům mezi fotografkami nedochází. „O práci se bavíme kriticky. Při výběru fotek se snažíme vyargumentovat, proč je daná fotografie za nás vhodná, nebo ne. Naše práce má podobu nekončícího dialogu,“ vysvětluje Karolína a dodává, že i když pracovat ve dvou má spoustu výhod, někdy je to zdlouhavé, protože společně se musí poradit před odpovědí na každý e-mail.

„Vystupujeme jako jedno těleso, takže se ve finále musíme na všem shodnout,“ říká Lenka. S kritikou od kolegů fotografů se nesetkávají. „Nebo o tom nevíme,“ smějí se. S ostatními fotografkami a fotografy spíše spolupracují, sdílejí know-how a vzájemně si radí.