„Jak by se mohla západní společnost zhroutit?“ Tak se jmenuje článek, který na webu BBC (18. 4. 2017) napsala Rachel Nuwerová.

Když mluví o naší situaci, připomíná, že politický ekonóm Benjamin Friedman kdysi porovnal moderní západní společnost ke stabilnímu bicyklu, jehož kola se stále otáčejí díky ekonomickému růstu. Pokud by se tento pohyb dopředu zpomalil nebo přestal, tak pilíře, které definují naši společnost – demokracie, individuální svobody, sociální tolerance a další – by začaly chátrat. „Náš svět by se stal ošklivějším místem, omezeným vyčerpáním neobnovitelných zdrojů a odmítáním každého, kdo přímo nepatří k naší skupině.“

K takovému zhroucení už v lidské historii došlo vícekrát a žádná civilizace, bez ohledu na to, jak je velká, vůči tomu není imunní.
Safa Motesharrei, systémový vědec na univerzitě v Marylandu, používá počítačové modely k hlubšímu pochopení mechanismů, které mohou vést k místnímu nebo celosvětovémukolapsu. Podle toho, co zjistil Motesharrei a jeho kolegové a publikovali v roce 2014, existují dva důležité faktory: ekologická zátěž a ekonomická stratifikace.

Ekologické problém jsou jako příčina potenciální zkázy populárnější, zejména pokud jde o vyčerpání přírodních zdrojů, jako jsou podzemní vody, půda, rybolov a lesy. To souvisí s teorií o změně klimatu a lidským podílem na ní.

Pokud jde o ekonomickou stránku, jde o to, že elity směřují k k nestabilitě a případnému zhroucení tím, že hromadí obrovské množství bohatství a zdrojů a nenechávají nic druhým, kteří je ale početně výrazně převyšují a přitom „těm nahoře“ na jejich blahobyt přispívají.

Pokud se chceme vyhnout kolapsu, musíme učinit racionální volby, tedy kontrolovat nerovnost, explozivní populační růst, vyčerpávání přírodních zdrojů a rychlost znečištění. To se ale musí stát do určité doby.

Jako příklad kolapsu lze uvést dnešní Sýrii. Sýrie měla po určitou dobu velmi vysokou míru porodnosti a došlo k rychlému růstu počtu obyvatel. Velké sucho na počátku nového milenia, pravděpodobně zhoršené změnou klimatu a v kombinaci s nedostatkem podzemních vod, ochromilo zemědělskou produkci. Tato krize vedla – zejména mladých mužů – k nezaměstnanosti, nespokojenosti a zoufalství. Mnoho lidí přišlo do městských center, kde přetížili zdroje a služby. Již existující etnické napětí se zvětšovalo a vedlo k násilí a konfliktům. Špatná politika země pak Sýrii dostala do občanské války a nasměrovala ke zhroucení.

Sýrie je jen jedna ukázka toho, čemu odborníci říkají nelinearity,  tedy náhlé a neočekávané změny světového řádu. K takovým patří třeba hospodářská krize v roce 2008, vzestup ISIS, brexit nebo volba Donalda Trumpa.

Rachel Nuwerová cituje Josepha Taintera, profesora na Utah State University, podle kterého je pro nás jedním z nejdůležitějších ponaučení pád Říma. Za složitost se platí.

Jak říká termodynamický zákon, k udržení jakéhokoli systému v složitém uspořádaném stavu potřebujeme energii a lidská společnost není výjimkou. Ve 3. století expandující Řím zdvojnásobil armádu a rostl počet provincií, z nichž každá potřebovala svou vlastní byrokracii, dvůr a obranu. To všechno jen pro udržení stávajícího stavu. Nakonec už si říše nemohla takovou složitost dovolit. Byla to finanční slabost, nikoliv válka, co ji zničilo.

Moderní západní společnosti zatím dokázaly odložit takový konec pomocí nových technologií, třeba novými způsoby těžby zemního plynu. Tak to ale nemusí dopadnout vždycky. Tainter uvádí jako příklad, kolik by asi tak stálo postavit kolem Manhattanu zábrany před zvyšující se hladinou moře. Jde o to, jestli takové náklady utáhneme.

Uprostřed konfliktů a přírodních katastrof se obrovské vlny migrantů pokusí dostat do stabilnějších států. Ty je budou posílat zpět a zajistí hranice zdmi za miliardy dolarů, nasadí drony a vojsko.

Mezitím rozšiřující se propast mezi bohatými a chudými bude tlačit společnost k další nestabilitě zevnitř. Do roku 2050 může třeba ve Spojených státech a Spojeném království vzniknout společnost se dvěma třídami, kde malá elita bude žít dobrý život a většina bude stále nespokojenější. Za problémy bude třeba na někoho svalit vinu a to bude předpokladem pro masové násilí.

Západní společnosti ale nemusí skončit násilným a dramatickým koncem. V některých případech se civilizace prostě vytrácejí, jako se vytrácí Britské impérium od roku 1918. Západní národy se nebudou hroutit, ale zadrhne se jejich hladký provoz a zmizí jejich přátelská povaha. Silnější vlády, jako je Čína, budou vítězit.

To je samozřejmě pesimistický scénář a lidé nejsou podřízeni slepému osudu, ale mohou ho ovlivnit. Záleží na tom, kdy si hrozby uvědomí a objeví se ochota s tím něco dělat.