Umberto Eco v nedávno u nás vydané krize Od hlouposti k šílenství popisuje krizi, do jaké se západní společnost dostala. V úvaze z roku 2015 píše o problémech politických stran.

„Krize ideologií a politických stran: Někdo řekl, že partaje už jsou dnes jen taxíky, do nichž nasedají vůdci lidu nebo bossové, kteří mají pod kontrolou hlasy voličů nenuceně vybírané podle nabízejících se příležitostí – z tohoto důvodu už nejsou političtí přeběhlíci pohoršující, ale dokonce pochopitelní.“ Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman říká, že pro toto období jsou charakteristická protestní hnutí, která vědí, co nechtějí, ale nevědí, co chtějí.

Tento popis obou autorů sedí na popisy stran a hnutí v Evropě i v Americe. Programy, pokud nějaké existují, se přibližují a nikdo je celkem nebere vážně. Slibům nikdo nevěří, volby se vyhrávají pomocí peněz, které pocházejí z různých pochybných zdrojů. Koupit se dají voliči a politický personál. Co začalo Věcmi veřejnými Víta Bárty bylo k dokonalosti dovedeno v Babišově ANO. Strana jako soukromý podnik.

Západní společnost si v něčem trochu přerostla přes hlavu, ovšem všude jinde je to mnohem horší. Co si s tím počít, na to nemá zatím nikdo nějaký rychle použitelný fungující návod. (Nefungujících je dost.)

Pro začátek je třeba vrátit se ke kritice zneužíváni moci a neodpustit politikům lhaní a manipulace. I to zabere dost času.