V 60. letech minulého století v tehdejším Sovětském svazu byl populární popěvek, v němž po výčtu všech neřádů a trampot všedního života v reálném socialismu následoval sarkasticky budovatelský refrén: „Zato vyrábíme rakety a řeky obracíme zpět, a zvláště v oblasti baletu jsme na tom líp než celý svět.“ Autor písně Vladimír Vysockij byl a zůstává idolem obyčejných Rusů, který jim vyzpíval celou duši. Tehdy se zdálo, že každý rozumí, co tou parodií na oficiální propagandu chtěl básník říci: že žádné projevy velkodržavního velikášství nemohou vyvážit útrapy neutěšeného žití. Dnes už se to tolik nezdá: příliš snadno byli mnozí Rusové ochotni vyměnit osobní svobodu a slušnou budoucnost za vidinu územních zisků či za známky domnělého prvenství v čemkoli.
A bohužel nejen Rusové: nejednoho našince také zaslepila blýskavá imperiální pozlátka Putinova Ruska. V komentářích pod svými články nezřídka čtu příkré odsudky a obvinění z jednostranné zaujatosti: proč nezohledňuji posílení ruské moci a mezinárodního postavení této země, která se určitě nachází na vzestupné dráze, proč nevelebím její nebývalé technické vymoženosti, rostoucí bohatství a kulturní vzmach? Bojím se snad, že Putinovo Rusko bude opět právem určovat vývoj v našem regionu?
Pro Putinovy obdivovatele mám dvě zprávy. Začnu tou špatnou: Rusko je v… – jak bych to jen řekl kulantně? – ve slepé uličce. Dobrá zpráva je, že Rusům se tam líbí a jsou se svým umístěním veskrze spokojeni. Obě tvrzení nejsou mými hodnotícími soudy, nýbrž výsledkem průzkumů uskutečněných respektovanými mezinárodními organizacemi. V samotném Rusku byla sociologie nedávno zrušena jako škodlivá pavěda, leč ve světě ještě nějaká zbyla, abychom mohli mít vědecky podložené srovnání. Neuplyne týden, aby agentury pro průzkum veřejného mínění neotiskly žebříčky zemí seřazených podle nejrůznějších ukazatelů.
Časopis Lancet zveřejnil v září žebříček 188 zemí podle úrovně udržitelného rozvoje. Rating je založen na srovnání 33 kritérií, mezi nimiž jsou úroveň chudoby, vzdělanosti, sociální nerovnosti, průměrného věku dožití, průmyslových inovací, dostupnosti pitné vody a dalších. Jejich porovnání umožňuje zjistit, nakolik ta která země pokročila v uskutečnění 17 cílů zařazených OSN do programu udržitelného rozvoje. Jsou mezi nimi likvidace chudoby, ochrana přírodních zdrojů, možnost dosažení blahobytu pro všechny, atd. Na prvních příčkách se umístily Island, Singapur a Švédsko. Co se týče udržitelného rozvoje, jdou Skandinávci vždy příkladem: Finsko se umístilo šesté, Norsko jedenácté, Dánsko šestnácté.
Na opačném konci žebříčku jsou bezkonkurenčně africké země. Odspodu se řadí Středoafrická republika, Somálsko a Jižní Súdán. Rusko obsadilo 119. místo. Jinými slovy – má mnohem blíž k Africe než ke Skandinávii. Závaží, které drží Rusko u dna, jsou známa – je to všudypřítomný AIDS, násilí, alkoholismus a vysoká sebevražednost.
Někdo může namítnout, že takový průzkum je zajisté poznamenán rusofobií. Kdepak: metodologie výzkumníků je maximálně odideologizovaná a depolitizovaná. Skoro dvě tisícovky sociologů ze 124 zemí, kteří sestavovali žebříček, nezajímaly ani úroveň svobody slova ani vyvinutost občanské společnosti a demokratických institucí. Princip dotazování byl maximálně jednoduchý: čím více pitné vody a vzdělávacích možností a čím méně smrtelných chorob a násilných úmrtí, tím lépe. Je váš problém, jak toho dosahujete – zda pomocí tiskových a politických svobod, referendních nebo autoritářských metod, do toho organizátorům průzkumu nic není.
To možná vysvětluje společnost, do které se Rusko dostalo ve výsledcích: Ukrajina na 118. místě, Rusko je 119., Bělorusko 120. Že Ukrajina je jen o jednu příčku výš než Rusko, se snadno vysvětluje krizovým stavem země, proti níž soused z žebříčku vede agresivní válku. Bělorusko zas táhne dolů notorické opilectví obyvatel a nízké inovace.
A teď, jak slíbeno, ta dobrá zpráva: Rusové jsou šťastní. O tom svědčí výsledky jiného průzkumu veřejného mínění, které mezi pozemšťany pravidelně uskutečňuje Gallupův institut. Mezi otázkami pokládanými v 68 zemích, je jedna formulována takto: Činí vás události ve vaší zemi s dopadem na osobní život spíše šťastnými nebo nešťastnými? V dotazníkové akci letošního roku 55 procent Rusů oznámilo, že jsou šťastní, 5 procent se cítilo nešťastnými a 37 procent dotázaných volilo odpověď „ani to, ani ono“.
Index štěstí pro každou zemi se vypočítává velmi jednoduše: od množiny „šťastných“ se odečte počet „nešťastných“ a je to! Snadný aritmetický úkon nám umožní seznat, že index štěstí činí v Rusku 50 procentních bodů. Je to velmi slušný výkon, těsně pod světovým průměrem 56 bodů. Soudě podle ukazatele štěstí je Rusko na solidním 30. místě z 68 zkoumaných států, což je pro něj dobrá zpráva. Obrázek trochu kazí skutečnost, že špičku v této oblasti tvoří poněkud roztodivná společnost. První místo s indexem štěstí 85 procent obsadila Kolumbie, druhá je Saúdská Arábie s 82, dále následují souostroví Fidži, Ázerbajdžán a Vietnam s 81 procentním bodem.
Každý z těchto šampionů štěstí má vlastní recept, jak tohoto stavu dosáhnout a před Ruskem stojí těžký úkol – najít správný vzor pro následování. Třeba takové kolumbijské štěstí je silným koktejlem smíchaným z drog, korupce, války gangů a nezaměstnanosti. Stačí do lektvaru přidat pár lžiček výborné místní kávy a můžete si nápoj vychutnat, raději však malými doušky.
Vzorec štěstí v Saúdské Arábii je složen z jiných ingrediencí: je to především nepočítaně petrodolarů, islám, ženy v pytlích s prořízlými průzory pro oči, stětí hlavy coby výstražný trest za špatné chování a samozřejmě blahoslavené mnohoženství. Nebylo by bez zajímavosti zjistit, zda se pocit štěstí u žen nějak liší od toho mužského.
Štěstí fidžijských ostrovanů je ze všeho nejmilejší – je v něm teplý oceánský příboj, stín kokosových palem, chuť exotických plodů a spousta nahých lidí pohromadě. Jediný zádrhel je v tom, že souostroví je titěrné a může se stát, že se tam všichni Rusové nevejdou. Takové pohodové podnebí taky není zaručeno…
Ale zpátky na vážnou notu. Dlouholeté průzkumy Gallupova institutu ukazují, že reálně existují jen dva způsoby štěstí. Jeden lze označit za asijsko-latinoamerický – je to štěstí pro chudé. Je vhodný pro země s průměrným ročním příjmem pod 7 tisíc dolarů. Druhý způsob je skandinávský – ten spojuje v jedno pocit osobního štěstí a trvalé udržitelný rozvoj.
Kromě popsaných modelů existuje ještě zkušenost Severní Koreje, leč tam se průzkumy nekonají, poněvadž sociologové také chtějí žít. Tam průzkumů není třeba – beztak je jasné, že není na světě nikoho šťastnějšího nad Severního Korejce. Rusko ještě má co dohánět.
Se štěstím to je jako se svobodou tisku. Může být zaručeno také administrativním nařízením. Jak známo, na otázku všetečného cizince, zda v zemi jsou nějaké svobodné sdělovací prostředky, sovětský člověk sebevědomě odpovídal: „My máme jenom svobodné sdělovací prostředky – všechny nesvobodné byly dávno zakázány!“
