Je to zajímavý paradox. Novináři si našli novou hvězdu mezi politiky Občanské demokratické strany. Je jím jihočeský hejtman Martin Kuba. Ten Kuba, který je na rozdíl od současného vedení ODS mnohem více spojený s problematickými stránkami její minulosti. Z článků v ušlechtilých médiích liberální levice přímo či nepřímo plyne zřejmé potěšení z představy, že by Kuba mohl nahradit Petra Fialu ve vedení strany. A Kuba s nimi v podstatě souzní, třebaže si dává pozor na vyhrocený spor a jen demonstruje rozdílnost pohledu. Napovídá tomu i titulek z rozhovoru s Kubou v Deníku N: „Trojkoalice musí vyhrát, já ale v Praze klepat na dveře nebudu. ODS mě ani nevzala do anticovid týmu.“

Povrchní čtenář by mohl z rozhovoru s Martinem Kubou v Deníku N usoudit, že tento list drží ODS palce a moc si přeje, aby se vedení strany už konečně poučilo z nedostatků, na které Kuba ukazuje. Obdobný ráz má článek novinářky Jany Klímové v Hospodářských novinách. Jako by si tolik přála úspěšnější ODS, že vykreslila Martina Kubu jako Fialova možného nástupce. Podobně popsal Kubu i Marek Švehla v Respektu. Nezapomněl, že Kubovo první úspěšné období bylo spojeno s opoziční smlouvou a s kmotrovskými časy, přesto ale článek vyznívá pro Kubu vlastně příznivě.

Tyto pro Martina Kubu pozitivní články mají reálný základ v tom, že je jeho mediální vystupování ve všech tématech spojených s epidemií a s očkováním brilantní. Jihočeský hejtman ví, o čem mluví, chová se věcně a také umí mluvit srozumitelně a atraktivně. Ohledně své vlastní strany je jeho chování srozumitelné o něco méně, ale každý, komu ODS na české politické scéně chronicky vadí, vytuší, že by se díky Kubovi mohl v ODS odehrát kýžený mocenský konflikt, jaký by mohl stranu před volbami ochromit. Jestli to takhle přesně chtějí i novináři liberální levice, to nechme na nich. Jen bychom se divili, kdyby jejich cílem byla silnější a úspěšnější ODS. Určitě by se ale případný mocenský konflikt v ODS hodil marketingovým stratégům v Babišově ANO. Musí se jim zejména líbit, že Kuba působí jako odpůrce koalice ODS s TOP 09 a s KDU-ČSL. Volání po tom, aby ODS šla do voleb sama, které plyne z Kubova rozhovoru pro Deník N, musí být hudbou pro uši Andreje Babiše.

Je třeba říci, že ohledně ODS má Kubovo vystupování jisté nepříjemné trhliny. Kuba ochotně vypráví novinářům, jak to vedení ODS neumí a jak je nová koalice SPOLU špatná a ODS by měla jít do voleb sama.

Jestli Kuba kandidoval za ODS a je jejím čelným politikem, tak proč své výhrady Petru Fialovi třeba nezatelefonuje? Proč to raději říká novinářům, než aby to řekl na vnitřních akcích své strany? Jinými slovy, je v tom nějaká hra, která ovšem nepůsobí moc odvážně. Copak Kuba neměl možnost se vyjádřit uvnitř ODS proti koalici SPOLU a odmítnout ji? Vzhledem k tomu, že jsme se nedozvěděli nic o tom, že by při konkrétním rozhodování vystoupil proti, tak lze předpokládat, že pro tuto koalici sám hlasoval. Jestli jde o omyl, rádi tu domněnku opravíme.

Svůj vřelý vztah k vlastní straně neukazuje v této vážné předvolební době žádný zapálený straník tím, když provádí rádoby konstruktivní kritiku strany v médiích. Proto tu stojí otázka, nakolik je Martin Kuba tak zapálený pro úspěch ODS ve volbách. Během kampaně v jižních Čechách nebylo na billboardech Martina Kuby logo ODS skoro vidět. O to byl na nich výraznější titul MUDr. Přitom Kuba v rozhovoru pro Deník N vykládá, jak je úkolem ODS vládnout a jak by měla stát její značka sebevědomě o samotě. Veřejnost, která považuje koalici SPOLU za projev zodpovědnosti všech tří zúčastněných stran, to vidí opačně. Na druhou stranu nelze Kubovu billboardu upřít sebevědomí, s nímž se prezentoval jako lídr kandidátky.

Když v médiích, jež jsou tak vzdálená hodnotovým postojům i mentalitě voličů ODS, vychází pedagogická výuka, jak tuto stranu vylepšit, tak je to divné a nepůsobí to moc upřímně.