Svět je v pohybu a nevypadá to moc dobře. V pátečním rozhovoru hodnotila stav věcí Jana Hybášková, velvyslankyně EU v Namibii a bývalá velvyslankyně EU v Iráku.
Mluvila o tom, co se může dít ohledně Sýrie, Turecka a Číny.
„Situace v Sýrii nějakou dobu, to znamená do potvrzení amerického prezidenta, bude velice divoká. Poté se dá předpokládat, že Američané připraví nějaký scénář zřejmě pro rozdělení Sýrie tak, aby zůstala ta režimistická část a ta druhá část – zřejmě ne tři části, tedy bez Islámského státu,“ říká Hybášková.
Irák má se Sýrií mnoho podobností. I tam může dojít k rozdělení země. „Já se bohužel domnívám, že v dnešní době může dojít k rozpadu Iráku, protože základem, neuralgickým bodem té stavebnice je Kurdistán. V Kurdistánu dochází k velkým politickým posunům mezi barzáníovci a tálibánovci – mezi dvěma klíčovými politickými stranami.“
Právě s těmito dvěma zeměmi souvisí současné problémy s uprchlickou vlnou, kteří do Evropy dorazili z těchto zemí kvůli tamním bojům a nestabilitě. Mnozí z uprchlíků přicházejí přes Turecko, které roky vyjednávalo o vstupu do Unie, který je ale stále vzdálenější a kde je navíc po potlačeném pokusu o převrat a prezident Erdogan tam upevňuje svou moc. Přitom bez Turecka bychom mnoho problémů řešili jen těžko.
„Myslím si, že Evropa nevěnovala dostatek politické vůle, aby ze strategické země učinila strategického partnera.“ Erdogan se podle ní nechová vůči Západu jako partner a přitom tam Západ potřebuje udržovat svůj vliv. „Absolutní ztráta vlivu Evropy nad Tureckem je masakr nedozírných následků, ke kterému, doufám, nedojde.“
A nakonec je tu Čína, která je velmi ambiciózní. „Čína vykrádá Afriku. Nám vykrádají uran, jiným vykrádá zinek, měď, molybden a na co se přijde včetně ropných zdrojů. Vykrádá africké zemědělství a v zásadě do Afriky mnoho investic nemíří. Kéž by je přinášela. Ono se o nich hodně mluví, ale nakonec je moc nevidíte.“
Tolik Jana Hybášková. Je zajímavé, že Češi se o zahraniční záležitosti moc nezajímají. Nejsou v tom sami, Američané jsou tím taky pověstní. Košile bližší než kabát. Platí to samozřejmě jen do doby, kdy člověk zjistí, že je najednou bez košile, což se nám snadno může stát. dosud nás nějak nezajímalo, co se děje v nějaké Sýrii, kde skoro nikdo na dovolené u moře nebyl a když tam byl, už tam znovu radši nejel. Pak ale Sýrie dorazila k nám. Tedy respektive do sousedního Německa, ale kdyby nebohé Německo ten nápor neabsorbovalo, měli by ho teď k řešení všichni ti chytří, co obviňují Angelu Merkelovou z vítačství.
To samé se týká lidí, kteří považují zájem o praktiky čínského režimu za snobskou zálibu intelektuálů a kritiku Ruska za zastydlý postoj lidí neschopných pochopit „pragmaticky“, jak to z hlediska geopolitiky na světě chodí. Je to marné, svět není listonoš a nezastaví se zdvořile před naším prahem.
