Tímto smyslem proniknut chci býti, poslední závěr moudrosti je ten: jen pak  jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den. Okamžik chtěl bych osloviti: jsi tolik krásný, prodli jen! Nemůže ohlas mého živobytí být věky věků přehlušen. J.W.Goethe, Faust

V posledních dnech někteří z nás hodně vzpomínali na Václava Havla. Václav Havel je pro mne člověkem, který si řečí hlubinné psychologie prošel celou cestou hrdiny. V mládí vystupoval jako bojovník proti režimu. Za tuto svou činnost skončil ve vězení, kde se mu v pomyslném poledni života podařilo integrovat svůj stín. K večeru se stal králem a na sklonku života moudrým starcem. Nebyl skvělý, protože byl dokonalý, ale promlouval k lidem na celém světě, protože byl celistvý. Asi nejlépe mu rozuměli lidé v Americe. Za mnohé to lapidárně vyjádřil Keith Richards ve svých vzpomínkách: Dali jsme Václavovi malé bílé dálkové ovládání s vyplazeným jazykem. Obcházel nasvícený Hrad a najednou sochy ožily. Byl jako děcko, mačkal tlačítka a vykřikoval radostí. Málokdy se s prezidentem setkáte takhle a ještě si u toho řeknete: Ježíši, to je bezva chlap.“

Ale Václav Havel bohužel nemohl být hrdinou pro všechny Čechy. Mnozí se s ním nemohli a nemohou ztotožnit. Příliš jasně dokazoval, že i v době totality mohl člověk projevit odvahu, svůj názor, mohl dosáhnout vnitřní integrity. Jen pohled na něj mnohým připomínal vlastní selhání a vyvolával potlačené pocity studu. Část lidí si z něj zase vytvořila (jak sám řekl v jednom rozhovoru) jakési své svědomí, mučedníka, který za ně ponese všechny jejich hříchy.

Uplynulo sedm let od jeho smrti a mnozí z nás, co měli Václava Havla rádi, se ptají: „Co je zač ten Babiš, jak se to mohlo stát?  Jak mohl doslova očarovat tolik našich spoluobčanů, našich matek, otců, bratrů, sester? “

Myslím, že odpověď je složitější, než povídání o tom, že si všechny koupil. Když o tom přemýšlím, čím dál víc mi připadá, že fenomén Babiš je pro mnohé naše spoluobčany odpovědí na Václava Havla, s kterým se několik generací chtě nechtě muselo konfrontovat. Babiš je v podstatě anti-Havel, je stínem hrdiny. Mohl by reprezentovat archetyp kejklíře, nejtemnější a nejkomplikovanější ze všech archetypů. Hlavní poznávací znamení tohoto archetypu je to, že stojí mimo společenské struktury, které vytvořil král. Beztrestně překračuje hranice a společenské normy. (Babiš a vztah k polistopadovému uspořádání naší země, Babiš a nelegální čerpání dotací). Stín představuje u každého to špatné, co u sebe odmítá vidět: egoismus, dětskou infantilitu, nepoznané slabosti.

Tento archetyp se dá vnímat pouze negativně, ale pokud budeme plni naděje, můžeme v něm vidět i příležitost ke změně. Pokud jako společnost díky Babišovi zahlédneme a pojmenujeme i své negativní stránky (podlézavost, čecháčkovskou vychytralost a malost, egoismus, bezohlednost, buranství) a podaří se nám je integrovat do vědomí (přestaneme je vytěsňovat), pak nad námi Kejklíř nezvítězí, ale bude jen prostředníkem k dosažení celistvosti. Z vychytralosti se pak může stát schopnost poradit si v každé situaci, z malosti skromnost, z buranství schopnost vidět svět zdola, bez pozlátek.

Na této složité cestě přeji nám všem mnoho sil.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Profilový obrázek
Lenka Kozáková