Ozbrojenci z teroristického hnutí Hizballáh, ilustrační foto. FOTO: Tasnim News Agency / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Tasnim News Agency / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Zvláštní druh osob, který na Západě zapáleně bojuje za zájmy Íránem sponzorovaných ozbrojenců válčících proti Izraeli, s poukazem na vnitřní předpisy britské BBC odmítá mezinárodně uznané teroristické organizace Hamás a Hizballáh označovat jako teroristy. Ačkoliv ale předpis ohledně užívání „emocionálně zatíženého výrazu“ je zdánlivě univerzální, tento týden byl izraelský útok na operativce Hizballáhu provedený pomocí upravených komunikačních zařízení aktivisty obratem označen právě za „teroristický“.
Podle dostupných údajů z libanonských a izraelských zdrojů vypadá výsledek dvou vln útoků na Hizballáh prostřednictvím pagerů a dalších upravených elektronických zařízení následovně: z boje bylo vyřazeno na 4 000 operativců. 34 z nich při útoku zemřelo. Celkový počet obětí na životech činí 37 osob. To znamená, pokud jde o zabité, více než 94% úspěšnost zacílení útoku.
Kdyby Izrael chtěl vyřadit z boje takové množství příslušníků Íránem sponzorovaného Hizballáhu konvenčními zbraněmi, zemřely by přitom stovky, nebo spíše tisíce lidí. Protože ve válce, která je peklem, žádné opatření omezující nevinné civilní oběti nemůže být stoprocentně účinné.
Kdyby Izrael na severní frontě útočil na tisíce teroristů konvenčně, dostavil by se ovšem ze strany jejich zastánců příval obvyklé propagandy, podle níž se izraelské vojenské operace údajně všeobecně vyznačují „nedostatečným cílením“ a bezohledně zasahují civilisty, ačkoliv vojenští experti tvrdí opak.
Ale když útok proběhl jiným způsobem a podle toho, co dosud víme, byl zacílen velice přesně, propagandisté klidně poruší vlastní údajné vznešené zásady a začnou šermovat pojmy, které si sami zakázali.
Osobně by mi normálně příliš nevadilo, že operace pomocí upravených komunikačních zařízení využívaných Hizballáhem je označována za „teroristickou“, třebaže dosažená minimalizace počtu civilních obětí rozhodně neodpovídá teroristickému modu operandi. Co mi však vadí opravdu hodně, je pokrytectví a licoměrnost lidí, kteří své fandění proíránským teroristům dosud zakrývali pláštěm údajné „neutrality vyjadřování“.
Kořeny dnešní problematické politiky britské BBC s tím naprosto nesouvisí. BBC se přece za 2. světové války nevyhýbala výrazům jako „nacistický“, aby je obratem aplikovala na ty, kdo proti nacistům bojovali – řekněme kvůli bombardování továrny na ložiska ve Schweinfurtu, při němž zemřeli civilisté.
Avšak dnešní bojovníci za práva islámských teroristů, kteří jsou ve svých vlastních očích vrcholem objektivity a morální integrity, se ve skutečnosti objektivitě a integritě neblíží ani na vzdálenost oběžné dráhy pidiplanety Pluto kolem Slunce.
Je Hizballáh teroristická organizace?
Provádí tedy Hizballáh teroristické útoky? Inu, přijde na to.
Když sebevražedný bombový útok na kasárna mírových jednotek s více než dvěma stovkami obětí na životech nepovažujete za terorismus, pak můžete v klidu tvrdit, že Hizballáh není teroristický.
Jestliže zavraždění libanonského premiéra Rafika Harirího a nejméně dvou tuctů dalších libanonských poslanců a bezpečnostních představitelů usilujících o naplnění rezolucí OSN ohledně ukončení poslední války s Izraelem nejsou teroristické činy, pak Hizballáhu nepřísluší být označován za teroristickou organizaci. Pakliže vraždění nebo přinejmenším strašení zavražděním vůči každému Libanonci, který si dovolí kritizovat politické cíle Hizballáhu, není terorismus, pak nejde o teroristy.
Pokud ostřelování civilní infrastruktury v severním Izraeli a vyhnání 80 000 tamních obyvatel nepřetržitými útoky vedenými z území, na němž íránští proxies podle rezolucí OSN vůbec nemají být, není teroristický čin, pak Hizballáh není teroristický.
Vyšetřování raketového útoku na školní hřiště na Golanských výšinách ještě oficiálně neskončilo. Ale v případě, že se potvrdí vyloučení malfunkce izraelské antirakety s mnohem menší bojovou hlavicí, než jaké odpovídá impaktní kráter na Madždal Šams, můžete si být jisti, že aktivisté to neoznačí za teroristický útok íránských proxies vedený íránskou raketou.
A jestli nadšené zapojení se do Asadovy války v sousední Sýrii, v níž zemřelo 500–600 tisíc lidí, vesměs civilistů, nemá být terorismem, pak Hizbaláhu toto označení rozhodně nenáleží.
Avšak opravdu těžko říci, na které planetě žijí ti, podle nichž ani na okamžik nezahálející vražedná mašinérie Hizballáhu teroristická není, avšak teroristický má být naproti tomu Izrael.
Intelektuální a morální selhání
Sami si zakážete používat určité „zatížené“ výrazy, a pak je účelově vytáhnete v okamžiku, kdy navzdory pokřiku, že Izrael nemůže nikdy porazit Hizballáh, dostane tato organizace těžce naloženo. Všichni kolem vidí, jak je to nevěrohodné, neobhajitelné, že jde o účelové ohýbání údajně posvátných zásad podle toho, jak s vámi cvičí skutečné, byť popírané osobní sympatie a antipatie.
Avšak coby prohamásovský a prohizballáhovský, to znamená proíránský aktivista to vůbec nevidíte. Zdá se vám to v pořádku, protože je přece normální, že lidi, k nimž máme blízko, posuzujeme nekonečně shovívavěji než jiné, k nimž chováme city opačné.
Vlastní sebeobraz máte založený na představě, že patříte k menšině vybavené morální kuráží, zatímco většina ostatních je „konformních“ a chybí jim odvaha odlišit se od průměru. Fixace na zmíněné sebepojetí je natolik silná, že nepřipouští ani gram pochybností či sebekritiky.
Závěr z kauzy? Podle mě by zněl zhruba takto: teroristy podle „politicky korektních“ nejsou ti, kdo teroristickými metodami útočí na své spoluobčany i občany cizích států, aby je vraždili. Teroristy jsou pouze ti, kdo se před útoky podobných násilníků odhodlají ozbrojenou akcí bránit.
Ve světě, kde dysfunkční mezinárodní instituce nedokážou vymáhat mezinárodní právo, kde Mezinárodní trestní soud bezmocně přihlíží Putinově návštěvě Mongolska, při níž nedošlo k zadržení na základě platného mezinárodního zatykače, se zkrátka nesmí proti teroristům dělat vůbec nic. Jako nestátní aktéry a nesignatáře Římského statutu je dokonce ani nelze žalovat u ICC.
Můžete ovšem teroristy oslavovat coby „bojovníky za svobodu“ (ačkoliv naprosto netuší, co to „svoboda“ je) a pokorně obdivovat jejich stále rostoucí sbírku skalpů.
Protože být objektivní v pojetí „antikoloniálních“ aktivistů znamená rezervovat si veškerou kritiku a odsouzení výhradně pro židovský stát.
