Řada pozorovatelů se shodla, že vystavení alegorické vězeňské cely před budovou Městského soudu v Praze při zahájení líčení nad Andrejem Babišem nebylo od aktivistů iniciativy Milion chvilek pro demokracii ani trochu dobrým nápadem. A mají pravdu. Problém Babiš je navíc daleko vážnější v jiných ohledech, než je kauza Čapí hnízdo, třebaže je to kauza velice symbolická.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek, stejně jako další vládní politici, takový lidový nátlak na soud jasně odsoudil. A to je jediný správný postoj. Ústavou zaručené právo na spravedlivý proces se vztahuje na každého občana, tedy samozřejmě i na Babiše. Nálady ulice nikdy nesvědčí nezaujatému průchodu spravedlnosti.
Babišovy podvody se jeví mnoha lidem celkem zjevné a je tudíž přirozené, že by rádi viděli i jeho patřičné potrestání. Byl by to rozhodně hmatatelný důkaz o tom, že v Česku platí právo pro všechny a nevyhýbá se ani dolarovým miliardářům s velkou ekonomickou, politickou a mediální mocí. Na druhou stranu zde ale v letitém souboji s Babišem usilujeme o to, abychom před ním uchránili systém pevných pravidel právního státu. Právě proto musí o jeho vině a trestu rozhodovat soud podle relevantních důkazů, a nikoli naše přání.
Andrej Babiš představuje zcela zásadní nebezpečí pro Českou republiku vzhledem ke gigantickému konglomerátu komerčního holdingu, mediálního impéria a nejsilnější politické strany. Tento nestoudný moloch představuje mnohem horší nebezpečí než jednotlivé a zřejmé Babišovy podvody. Je to nebezpečí fatální pro celou společnost. Představa, že nás před tímto nebezpečím mají chránit orgány činné v trestním řízení, je politicky nedospělá.
Mnohem horší než celá kauza Čapí hnízdo je skutečnost, že Andrej Babiš likviduje v Česku demokracii. Likviduje princip svobodných médií a bezostyšně kumuluje ekonomickou moc s mocí politickou a s mocí mediální. V pozici člena vlády a premiéra likvidoval princip oddělení jednotlivých mocí ve státě.
Přiměřeným prostředkem veřejné obrany proti tomuto chování není to, že bude zavřen do vězení, protože v těchto všech ohledech nejde přímo o kriminální vinu. Jedná se o snahu zmanipulovat společnost a přivlastnit si stát. Jediné správné řešení je obrana prostřednictvím politiky, voleb a důsledné veřejné kritiky. Ta tu ale v rozhodujících letech 2013–18 citelně chyběla. Až masové demonstrace, k nimž iniciativa „chvilkařů“ výrazně přispěla, alespoň částečně změnily situaci.
Kdyby takřka celá česká mediální, politická, ekonomická i intelektuální elita neselhala již v počátcích Babišova působení a otevřeně se postavila vůči jeho nájezdu proti polistopadové demokracii, tak jsme si mohli ušetřit neuvěřitelný úpadek našich poměrů.
Soudy máme od toho, aby trestaly usvědčené pachatele. Ale nejsou tu od toho, aby místo nás bránily demokracii před očividnými predátory. To za nás nikdo neudělá. Pro obranu demokracie přitom potřebujeme silné politické strany s demokratickou orientací a také demokracii oddaná svobodná média. A demokracii oddanou většinu veřejnosti. Ve všech třech těchto aspektech je naše situace velmi na pováženou. Babišovi se jeho dílo zkázy povedlo vinou naší neschopnosti, nedůslednosti a zbabělosti. Žádný soudce ho za to odsoudit nemůže, ale nás může odsoudit soud našich vlastních budoucích dějin.