Pořád se něco děje a i otrlý český občan je stále překvapován, ba přímo šokován. Tak třeba nedávné definitivní zamítnutí žaloby, kterou se Andrej Babiš domáhal zbavení cejchu agenta Bureše, tedy soudního rozhodnutí, že nespolupracoval se zločineckou Státní bezpečností, interpretoval český premiér v demisi tak, že soudní při vyhrál. Podle něj šlo pouze o jakousi procesní lapálii, kdy byla žalována nesprávná instituce.

Tuto informační manipulaci začal okamžitě papouškovat i hradní Mluvčáček, aby obhájil úmysl Státní hlavy jmenovat soudně potvrzeného estébáka premiérem i podruhé. Co na tom, že nález Ústavního soudu Slovenské republiky mimo jiné jasně říká, že svědectví bývalých důstojníků StB, na základě kterých nižší soudy původně Babišově žalobě vyhověly, jsou nevěrohodná a nelze je upřednostnit před písemnými důkazy o Burešově fízlování a bonzování, která archivuje Ústav pamäti národa SR.

Nutno dodat, že tyto nevěrohodné svědky si přivedl sám stejně nevěrohodný pan Babiš. A protože valná část českého obyvatelstva pořád slepě věří institucionálním autoritám, pak podle toho dopadají i volby, ve kterých nerozhodují programy politických stran či logické argumenty, ale lži, manipulace a nereálné sliby politických kejklířů.

Výsledkem je totálně rozdělená společnost, kde se občané hádají, zatímco se opovrženíhodní amorální baziliškové škodolibě smějí a přitom si v tichosti mastí kapsy a v zájmu východních imperiálních mocností pomalu pracují na rozkladu evropského společenství. Každopádně je jasné, že se v Česku budeme ještě nějakou dobu srdečně divit.