Na polskou reformu justice zaútočila kritika evropských politických elit. Oprávněně? „I po této reformě bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít,“ uklidňuje vášně ve svém komentáři pro HlídacíPes.org Aleš Rozehnal.
Evropské politické elity, jakož i političtí komentátoři, odsuzují reformu polského soudního systému, která dává poslancům a ministrovi spravedlnosti právo dosazovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Podle kritiků této reformy se jedná o likvidaci jakékoli zbývající nezávislosti polských soudů, podřízení soudního systému pod plnou politickou kontrolu vlády a navození stavu, kdy soudci budou jen sloužit svým politickým pánům, na nichž budou zcela závislí.
Pokud by však taková interpretace byla pravdivá, znamenalo by to, že v České republice něco jako nezávislá justice neexistuje a čeští soudci jsou jen prodlouženou rukou politiků.
Nezávislejší než u nás
Polská reforma justičního systému spočívá ve změně složení polské Národní soudcovské rady, která je odpovědná za chod justice a mimo jiné jmenuje soudce obecných soudů. Zatímco nyní je rada složena z členů nominovaných různými polskými ústavními orgány a soudci samotnými, reforma předpokládá, že rada bude tvořena dvěma shromážděními.
První, desetičlenné shromáždění bude složeno z představitelů exekutivy a zákonodárců, a druhé, patnáctičlenné bude složeno ze soudců, avšak již nikoli na bázi soudcovské samosprávy.
I po této reformě však bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě této reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít. V České republice totiž nic takového, jako je soudcovská rada s právem jmenovat soudce, neexistuje a na procesu soudců se podílí výhradě exekutiva. Ministr spravedlnosti České republiky navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident.
V celém procesu není ani sebemenší prostor pro ingerenci orgánu voleného občany nebo soudcovské samosprávy. Veškeré snahy o eliminaci podřízenosti justice moci výkonné česká politická reprezentace vehementně odmítá, přičemž nejhlasitějším odpůrcem je současný ministr spravedlnosti, který však stejně hlasitě neváhá polskou reformu justice kritizovat.
Smetí před vlastním prahem
V této souvislosti působí poněkud bizarně vyjádření české eurokomisařky Věry Jourová nominované za stejné politické hnutí jako ministr spravedlnosti (ANO 2011), která hrozí Polsku odebráním dotací z evropských fondů, protože si prý nedokáže představit, že by evropští daňoví poplatníci chtěli financovat zřízení nějaké formy diktatury v některé ze členských zemí.
Podle eurokomisařky Jourové Polsko systematicky odbourává právní stát. Málokdy by pro nějaké vyjádření bylo přiléhavější úsloví o čistotě vlastního prahu než pro toto.
Soudcovské rady v České republice sice existují, ale jsou pouze poradním sborem pro předsedu soudu a nemají reálné pravomoci. Skutečná soudcovská rada je ale institucí, která je samosprávným orgánem celé soudní moci a jako taková je na dalších státních mocích nezávislá.
Česká republika patří k menšině států Evropské unie, která takovýto orgán nemá.
Různé standardy nezávislosti?
Dalším kritizovaným bodem polské justiční reformy je to, že ministr spravedlnosti bude moci jmenovat předsedy regionálních a odvolacích soudů. Přesně takový stav však panuje v České republice, aniž by existovala reálná snaha tento stav změnit a aniž by byla Česká republika obviňována z porušování principu nezávislosti justice a právního státu.
V České republice tak existuje stav, kdy je exekutiva zároveň procesní stranou a současně spravuje justici, čímž má možnost justici přímo či nepřímo kontrolovat a ovlivňovat. Z hlediska principu dělby je to stav neudržitelný. Není totiž možné, aby existovala nezávislá justice a moc výkonná přitom rozhodovala, kdo se stane soudcem nebo kdo bude jmenován předsedou soudu.
Nelze se tak zbavit pocitu, že pro různé členy Evropské unie existují různé standardy nezávislosti justice a existence právního státu. I po realizaci kritizované polské justiční reformy bude totiž institucionální zabezpečení nezávislosti justice v Polsku na daleko vyšší úrovni než v České republice.
Pro úplnost je třeba dodat, že další návrh zákona, který je součástí polské justiční reformy a podle kterého by soudci nejvyššího soudu mohli přijít o své funkce, je skutečně s principy, na kterých spočívá demokratický právní stát, neslučitelný.
Vyšlo na webu Hlídacípes.org.
