V nejrůznějších konfliktech má svoji nezastupitelnou roli samozřejmě i propaganda. Zvláště dvacáté století tento typ působení na veřejnost díky vynálezům rozhlasu a později televize mnohonásobně zesílilo a zdokonalilo. Ostatně v dobách druhé světové války mělo nacistické Německo dokonce oficiální ministerstvo propagandy, v jehož čele stál Joseph Goebbels, který se stal skutečným mistrem lží a jehož jméno dodnes funguje jako synonymum prolhaného propagandisty. Jenže i propaganda by měla být alespoň trochu uvěřitelná, což si zjevně neuvědomuje Ruská federace, a to zejména směrem do zahraničí.
Už Jaroslav Hašek si ve svém nejznámějším díle dělal z podobných absurdních prohlášení, jež měla zvyšovat bojovou morálku, legraci. Stačí si vzpomenout na historku, kterou vypráví Josef Švejk naslouchajícím spolubojovníkům: „Když jsem byl v Praze, tak jsem čet‘ v Pražskejch úředních případ vo nějakým jednoročním dobrovolníkovi dr. Josefu Vojnoví. Ten byl v Haliči u 7. praporu polních myslivců, a když to přišlo na bodáky, tak dostal kulku do hlavy, a když ho vodnášeli na obvaziště, tak na ně zařval, že kvůli takovému šrámu se nenechá obvázat. A zas chtěl hned se svou četou forykovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnášet, ale von se počal belhat vo holi k bitevní čáře a holí se bránil proti nepříteli, a přilít novej granát a utrh mu tu ruku, ve kterej držel hůl. Von si tu hůl přendal do druhý ruky, zařval, že jim to nevodpustí, a bůhví jak by to s ním dopadlo, kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivně nezamordoval. Možná, že kdyby ho nakonec přece jen nevoddělali, že by byl taky dostal stříbrnou medalii za statečnost. Když mu to urazilo hlavu, tak, jak se kutálela, ještě vykřikla: Vždy povinnosti věrné spěch, byť vůkol vanul smrti dech.“
Podobně pravdivě jako Švejkovo vyprávění vypadá i prohlášení, které vydala agentura TASS. Rusko totiž oznámilo, že jeho vojáci zabránili Ukrajincům narušit ruskou hranici. Jak napsala ruská tisková agentura, bezpečnostní složky pět narušitelů zabily a na ústup zahnaly i dvě ozbrojená vozidla, jež měla pětici bojovníků vyzvednout. Kyjev zprávu okamžitě dementoval.
Je jasné, že ruská propaganda není cílena do zahraničí. Jejím adresátem jsou lidé doma, kteří mají nabýt dojem, že je jejich vlast v nebezpečí, aby se nezačali zajímat o to, proč se jim vlastně žije hůř než těm, kteří je podle jejich vládců ohrožují, a proč jim jejich vlastní vláda lže. Ukrajina tak musí být vykreslena jako ohromně agresivní, ale zároveň i hloupá a zaostalá země, které teprve moudré a otcovsky klidné Rusko přinese mír a vysokou kulturu.
Ruský propagandistický pokus svalit vinu za eskalování konfliktu na Ukrajinu je nejen hloupý, ale i směšný. Skutečně má někdo uvěřit tomu, že v situaci, kdy je u jejích hranic dislokováno na dvě stě tisíc po zuby ozbrojených vojáků, kteří jen čekají na rozkaz k útoku, začne Ukrajina vysílat diverzanty a ostřelovat ruské území?