Unie od února schválila osm balíků "restriktivních opatření", která míří proti ruským politikům a podnikatelům, bankám a dalším společnostem a omezují vzájemný obchod FOTO: Pixabay/ASchuehlein
FOTO: Pixabay/ASchuehlein
Jméno Harryho Jelínka (1905 až 1982) je u nás legendární, zvláště proto, že své podvody jel ve velkém stylu a s nebývalou drzostí. Akce s prodejem Karlštejna, který mu samozřejmě nepatřil, je nejznámnější. Po válce, protože byl kolaborant s nacisty, rychle zmizel a dožil v klidu Itálii do roku 1982. Podobnou figurku měli ale i v carském Rusku a i tam byla spravedlnost na podvodníka krátká.
Muž jménem Konstantin Korovko patřil k nejšťastnějším podvodníkům v Rusku vůbec, píše web Russia Beyond. Především proto, že neznáme ani místo, ani čas jeho smrti – což je u člověka, který ukradl miliony, vzácné. Korovko se narodil v kozácké rodině v roce 1876 a získal neobyčejně dobré vzdělání, stal se agronomem a průmyslovým technologem, promoval v roce 1906. Jeho hlavním zájmem však bylo vybírat peníze od investorů a nikdy je nevracet.
„V 10. letech 20. století lákal bohaté venkovské statkáře na obchodní partnerství, inzeroval organizaci některých koželužen, solných dolů nebo ropných vrtů na severním Kavkaze. Korovko fascinoval své budoucí podílníky velkými fotografiemi nákladních cisteren a parníků. Podniky, které inzeroval, nikdy neexistovaly, ale Korovkova kancelář v Petrohradě měla krásné dubové stoly, jeho úředníci pracovali na švýcarských psacích strojích – všechno proto, aby na partnery zapůsobili. Do roku 1912 nashromáždil Korovko v různých partnerstvích několik milionů rublů. V době, kdy průměrný měsíční plat činil pouhých 30-40 rublů!“
Nakonec všechno prasklo. V roce 1912 byl Korovko zatčen. Jeden z akcionářů se totiž vydal podívat na ony solné doly, a nenašel na místě nic.
Web Capital.ua píše: „V březnu 1912 byl Konstantin Michajlovič zatčen. Dva roky strávil ve vazební věznici. Soud se konal v květnu 1914. Velká soudní síň byla plná podvedených akcionářů. Ukázalo se však, že Korovko převedl veškerý svůj majetek na svého mladšího bratra Alexandra. A na jeho bankovním účtu je… 18 kopějek.
Smlouvy byly sepsány tak, že obviněný klientům nic nedlužil. Nejsou to akcionáři, ale lidé, kteří podnikateli svěřili své peníze na vlastní riziko. Poslední naděje se rozplynuly, když se ukázalo, že v dubnu 1911 Korovko prodal „právo na pronájem a provozování solných dolů“ Mezinárodní bance za 275 tisíc rublů.
Obžalovaný byl shledán vinným, nikoli však z podvodu, ale z toho, že ‚svedl lidi k nevýhodnému obchodu‘. Trest: tři měsíce vězení. Vzhledem k tomu, že si podnikatel již odseděl dva roky ve vězení, byl v soudní síni propuštěn.
Korovko se za bolševika dobře zařídil, stal se komisařem lidového komisariátu pro výchovu na východní frontě. V roce 1920 se však dostal do vězení za zpronevěru, ale byl předčasně propuštěn. V roce 1923 ilegálně překročil rumunské hranice a navždy zmizel z dohledu historiků.“
Kolovaly zvěsti, že se později vynořil v Argentině, kde se stal obchodníkem s masem.
