Jakub Xavier Baro přezdívaný Iby Pop nazpíval ústřední píseň Pirate k novému filmu Jiřího Mádla Na Střeše. Jeho hlas je nezaměnitelný. S hudbou začal už v útlém věku, ale než překonal stud vystupovat před lidmi, muselo ho okolí ke zpěvu přemlouvat. Jeho píseň Probuzení se dlouho držela na předních příčkách českých rádií. Ve chvíli, kdy lidé na ulici zvedali Miloši Zemanovi červené karty, složil a nazpíval s Vladivojnou La Chiou protestsong, který nese název Strašidla z hradu.

Jak jste se k hudbě vlastně dostal?
Moje první vzpomínka je z doby, kdy mi bylo tak čtyři, pět let. Táta měl malou kytaru, na kterou jsem si zkoušel hrát, a bavilo mě s ní dělat různé blbosti, hlavně nechat dlouho znít struny a hledat hmaty, které struny na dlouho rozvibrují. Pak jsem se začal učit různé písničky k táboráku, ale vždycky jsem se hrozně styděl. Ostatní mě museli dlouho přemlouvat, abych vůbec ze sebe něco vypravil. A i když jsem strašně chtěl, stud byl v mnoha situacích silnější.

A kdy jste ten stud překonal?
To si ani nepamatuju. Ale bylo to mnohem, mnohem později a občas hrál roli alkohol, který zkrátil půl hodinu přemlouvání na pět minut (smích). Mě hrozně baví ten pocit, když zavřu oči a užívám si hraní a zpěv a nevnímám okolo sebe nikoho. V tu chvíli nic neřeším a zažívám pocity štěstí a euforie.

Kdy vás tedy napadlo se hudbou živit?
To je pro mě zvláštní formulace. Chtěl jsem vždycky dělat muziku naplno a věděl jsem, že nechci dělat ještě něco jiného. Tak jsem začal vymýšlet způsoby, abych za svou hudbu dostával peníze. Nerad to ale nazývám prací nebo obživou. Je skvělé, když můžu dělat něco, co mě baví a dostávat za to zaplaceno.

Spolupracoval jste s Vladivojnou La Chiou, máte spolu nějaké další plány?
V tuto chvíli se nic většího nechystá. Bylo období, kdy jsme spolu začali dělat desku, natočili jsme pár songů a ona občas použila můj hlas do nějakých svých projektů. Z toho vznikla třeba písnička Město pro seriál „Až po uši“ na HBO. Pak jsme začali spolu vytvářet další projekt, a to zatím největší vzniklo 17. listopadu v roce 2014. Potkali jsme se a oba jsme byli zhrzeni tím, co se děje na Národní třídě a v politice vůbec. Bylo 25 let od revoluce a my jsme udělali protestsong s názvem Strašidla z hradu. Moc rád s Vladivojnou spolupracuji, máme mezi sebou chemii a velké porozumění.

Co se vám tedy honilo hlavou při vymýšlení protestsongu?
Chtěli jsme tím songem říct, jak moc jsme nespokojeni, říct svůj názor. Nechtěli jsme si hrát na Karla Kryla (což občas v komentářích od lidí zaznívalo). Pro mě je hudba to hlavní a politika něco, co sleduji a o co se zajímám, ale docela nerad to spojuji. Ovšem tenhle song vznikl opravdu z naštvání a rozčarování nad tím, jak to tady vypadá a kdo je naším nejvyšším představitelem. Nikdy to ale nemělo znamenat, že odteď budeme jen dělat satiru. Vzniklo to z okamžitého nápadu, bylo to rychlé a šlo to samo.

Není teda v plánu vytvořit další takový song?
Určitě ne. Ale ani Strašidla z hradu nebyla v plánu, takže zase musí přijít ta chvíle, kdy něco vznikne spontánně, a určitě to nebude předvídatelné.

A jaké teda byly reakce lidí na Strašidla?
Tím, že se dnes přes internet všechno rychle šíří, tak se píseň dostala k početnému obecenstvu a vyrojila se samozřejmě spousta komentářů. Občas to bylo fakt drsný. Společně jsme s Vladivojnou žasli nad tím, jak dokážou být lidé sprostí a zlí. Díky tomu vznikla další písnička Anonymní diskutér, která vypráví právě o těch, co se nudí a nemají nic lepšího na práci, než na sociálních sítích komentovat a kritizovat nevybíravým způsobem ostatní.

Hrál jste na oslavách 17. listopadu, které byly tento rok spojené i s pochodem. Účastníte se demonstrací často?
Ano, dost často se mi stává, že mě osloví kvůli vystoupení na demonstracích, protože se pohybuji v okruhu lidí, kteří se na jejich organizaci podílí. Velmi rád to vždy udělám, i když jsem v tomhle trochu introvert. Ale pak mě zase napadne, že kdo se bojí, nesmí do Prahy.
Demonstrace jsou druh komunikace mezi občany a politiky, i když politici na to úplně nereagují, tak jak bychom chtěli. Určitě to je pro mě významnější než psaní petice. Demonstrace, kde se sejde několik tisíc lidí, je mnohem lepší a výraznější nástroj a určitě má smysl. I když jsem naprosto proti násilí, možná by to chtělo, aby se lidé u nás ještě trochu víc naštvali a dali najevo co si myslí. Je hrozné, že to např. s Andrejem Babišem ani nepohnulo a takový člověk že je stále premiérem České republiky.

Když říkáte, že jste introvert, jak tedy vnímáte různá politická vyjádření od umělců?
Určitě pozitivně. Každý má právo na svůj názor a každý má právo ho vyjádřit, to se netýká jen umělců, ale samozřejmě všech. Je skvělé, že lidé třeba jako Tomáš Klus říkají veřejně co si myslí o politice a stojí si za tím. Nebo Radek Banga, který nesouhlasil s tím, že Ortel získá Zlatého Slavíka a vyjádřil svůj nesouhlas odchodem ze sálu. Na to má svaté právo. Každý má! Ale to, co se pak strhlo a jak ho lidé kritizovali, tak to už není svoboda slova, ale malost, velká dávka agresivity a rasismus, a to patří někam do pravěku.

Jaké jsou vaše další plány? Chystáte něco?
Teď je mou prioritou dodělat desku se svou kapelou IBY & POPs, což mě hrozně baví, protože mám kolem sebe skvělé muzikanty. Ale upřímně se hrozně těším, až budeme mít nějaký koncert. Zatím jsme stále zavření ve studiu a nahráváme a kluci jsou precizní a chtějí hodně zkoušet, než zahrajeme před lidmi.

A pak mám radost, že teď spatřilo světlo světa klip k písni, která vznikla k novému filmu Jiřího Mádla Na střeše. Premiéru měl 7. února a hlavní roli ztvárnil Alois Švehlík, který nahradil zesnulého Jana Třísku. Pro tuhle píseň mě oslovil René Rypar, z kapely Portless (bývalý člen Support Lesbiens), který dělal pro film veškerou hudbu. Ze začátku to měl být jen krátký song, asi jen půlka z toho, co je to dnes, takový ten podkres nějaké situace. Ale když jsem ten kus nazpíval, zalíbilo se to, Jirka Mádl dopsal zbytek textu a stala se z toho titulní píseň.

A poslední věc, kterou bych rád zmínil je to, že mě před pár týdny oslovila Veronika Vítová z vokálního sextetu Skety, že by si přála mít svůj sbor. Jeho název je velmi originální: Ego singers. Před nedávnem jsme nahrávali první píseň, je teda zatím převzatá z muzikálu The Greatest Showman – This is me. Veronika spojila dohromady 24 sólistů v jedno velké těleso a já mám z toho dobrý pocit.

Píseň Pirate k novému filmu Jiřího Mádla Na střeše naleznete ZDE.