Novináři by se měli likvidovat, to je známý názor prezidenta republiky Miloše Zemana. Pak ale existují někteří lidé, kteří si novináři či publicisté alespoň sami říkají, a ti se Zemanovi líbí. Dokonce jim udílí státní vyznamenání. Jak takový ideál novináře podle naší hlavy státu vypadá?
Nezaobírá se fakty. Tento bod je zásadní. Zeman, mnozí jeho fanoušci a jim milá média razí takovou zvláštní tezi, že lež je názor. Je dobré šířit úplně jakoukoli, i kdyby s pravdou neměla vůbec nic společného, hlavně když vyhovuje takovému vidění světa, jaké Zeman potřebuje ke své popularitě. Skvělým příkladem je už za pár dní oceněná Jana Lorencová. Té se zejména na sociálních sítích „záhadně objevují“ naprosté nesmysly, domnělou smrtí Gorbačova počínaje, Kalouskovým spiknutím s Drahošem konče.
Je absolutně servilní. Příkladů bychom našli jistě více, ale nelze jmenovat nikoho jiného než Jaromíra Soukupa. Víc než pana prezidenta má rád už jenom sebe a to trapné představení doprovázené naprostou neschopností dát dohromady pár souvislých vět, které každý týden můžeme sledovat, je fascinující. Soukup si na své vyznamenání asi ještě počká, ale není pochyb, že ta chvíle přijde.
Nenávidí veškerá média, které kdy Zemana kritizovala. Nejlepším příkladem je Petr Žantovský. Člověk, který má rád vždy právě ten režim, který je aktuálně u moci, se sám považuje za jakéhosi mediálního znalce. To se vyznačuje tím, že kritizuje všechna média, která nepřekypují nenávistí k Evropské unii a která si například dovolí upozornit na to, že prezident nemá mluvit jako dlaždič a nemá se chovat jako ruský sluha. Ze všeho nejraději ale Žantovský kritizuje média veřejnoprávní, protože těch se podle něj i podle Zemana budeme muset brzo zbavit.
Dělá Zemanovi PR. To je zásadní, zvláště před volbami. Proto jmenujme Jiřímu Ovčáčkovi blízkého redaktora Parlamentních listů Radima Panenku, který právě s hradním mluvčím napsal dvě „knihy rozhovorů“ s prezidentem. Shodou okolností před prezidentskými volbami visely v České republice billboardy, které této knize dělaly reklamu.
Většina z těch, kdo splňují výše uvedená kritéria, žádnými novináři samozřejmě nejsou. Ovšem Zeman si svých věrných cení, a to dokonce natolik, že je musíme sledovat, jak přebírají státní vyznamenání po boku opravdových hrdinů, kteří pro naši zemi udělali mnoho.