Pavel Fischer, prezidentský kandidát, který před časem přetáhl nějaké voliče Jiřímu Drahošovi, nadzvedl ze židle mnoho lidí svými výroky o homosexuálech. Všichni se teď diví, že člověk, kterého chtěli volit, se s nimi ve všem stoprocentně neshodne. A to je právě ten problém.
Žádný z kandidátů není ideální. Jiří Drahoš působí neprůbojně, navíc se občas zdá, že příliš snadno mění své názory. Tak nějak po lidovecku. Mirek Topolánek je zase možná příliš protievropský a všichni víme, že se občas neumí chovat. Michal Horáček je až příliš sebevědomý a tak trochu hochštapler. Marek Hilšer je naivní idealista. A Pavel Fischer má, jak se ukázalo, poněkud zbytečné a podivně aplikované předsudky.
A teď se podívejme na to, proti komu tito kandidáti stojí. Nemocný alkoholik Miloš Zeman je proruský a pročínský milovník totalitních režimů. Lže, kdykoli na to přijde, dělá akorát ostudu a občas jeho trapné výroky musí mírnit i masový vrah Vladimir Putin. Má kolem sebe ruského kolaboranta Nejedlého, Mynáře bez prověrky, případně směšnou figurku Ovčáčka. Nemluví s normálními médii a prezentuje ho pochybný Radim Panenka z Parlamentních listů, případně tanečník a držitel ocenění nejhorší moderátor na světě Jaromír Soukup. Jezdí se klanět extremistům z SPD.
Opravdu je nutné pokračovat?
Jistě, žádný prezidentský kandidát nepředstavuje sto procent našich názorů. To ostatně skoro nikdo na světě. Je klidně možné v prvním kole volit srdcem toho, kdo je člověku nejbližší. Ale Zeman bude dál prezidentem, pokud poté nedokážeme překonat naši uraženou krátkozrakost, až bude ten, koho jsme nevolili, stát ve druhém kole proti němu.
Kdokoli je lepší. Česká republika potřebuje nového prezidenta. Tak nehledejme ideál a nesuďme na základě jednoho výroku. Současný pan prezident by jich měl celou knihu.