Alexandr Dugin FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Jeden z předních ideologů putinovského Ruska Alexandr Dugin ve svém nedávném článku líčí obraz upadajícího Západu, proti kterému povstávají nové sebevědomé síly. Má na mysli především Rusko a Čínu, ale i další části světa. Podle něj současná krize ve vztazích Ruska se Západem nemá nic společného s plynem, ropou, energetickými zdroji nebo ekonomikou obecně. „Máme co do činění s civilizačními a geopolitickými procesy, v nichž jsou ekonomické a energetické otázky druhotné,“ tvrdí.
Duginův článek zveřejněný na webu Katehon.com má titulek Rusko a Čína jako avantgarda multipolárního světa. Podle něj jde dnes „z civilizačního hlediska“ hlavně o ideologii: „A právě o tu demokratů v Bidenově vládě. Současnou administrativu USA tvoří aliance ultraglobalistů smíšených s neokony a liberálními jestřáby. Ti pozorují, že unipolární svět, globální liberální ideologie a hegemonie Západu se hroutí, a jsou ochotni udělat cokoli – i třetí světovou válku – aby tomu nějak zabránili. Globalisté mají mnoho nepřátel – islám, populismus (včetně Trumpa), konzervatismus, politický islám atd. Ale pouze dvě mocnosti mají skutečný potenciál hegemonii skutečně zpochybnit – Rusko a Čína. Rusko je vojenský gigant, Čína ekonomický.“
Zde podle Dugina přichází na řadu geopolitika. „Pro Bidena je důležité odtrhnout Rusko od Evropy, která chce mít vlastní autonomní politiku. Proto ukrajinský problém a eskalace v Donbasu. Rusko a Putin jsou démonizováni a obviňováni, že jsou připraveni napadnout sousední zemi. Ačkoli ke skutečné invazi nedošlo, Washington se chová, jako by k ní již došlo. Proto sankce, a dokonce pravděpodobná preventivní vojenská akce v Donbasu. Jelikož jsou všichni na Západě přesvědčeni o ruské invazi, bude jakákoli vojenská operace Ukrajinců podporovaná NATO v Donbasu vypadat jako ‚legitimní obrana‘. Zároveň se předpokládá, že mediální kampaň rozpoutaná proti Rusku zabrání jakékoli adekvátní a symetrické reakci Moskvy. A pokud jí nezabrání, budou vztahy Moskvy s Evropou v každém případě zpřetrhány.“
Dále pak Dugin přechází k tématu Číny:
„Spojenectví Ruska a Číny a kombinace ruských záměrů obnovit ‚velký prostor‘ s čínským projektem One Way One Belt v rámci uceleného projektu Velké Eurasie, jak před několika lety oznámili ruští a čínští představitelé, znamená nezvratný konec hegemonie Západu. Nedávná setkání Putina a Si Ťin-pchinga nenechávají nikoho na pochybách, že Velká Eurasie je myšlena vážně a rozhodnutí bylo učiněno. Proto tak ostrý útok ultraliberála a globalisty Sorose na Čínu.“
Rusko a Čína mohou podle Dugina přivítat další uchazeče do tohoto spolku: Latinskou Ameriku, islámský svět a Afriku. Dojít má i na Evropu: „Samotná kontinentální Evropa, která je stále více unavená atlanticismem a sní o tom, že se sama stane pólem (v multipolárním světě, pozn. red.) – tyto myšlenky získávají na popularitě ve Francii, Německu, Itálii a Španělsku, a to navzdory atlanticistickým liberálním elitám, které jsou stále u moci. Pouze Indie (kvůli konfliktům s Čínou a Pákistánem) a Japonsko (stále pod přísnou kontrolou USA), stejně jako řada globalistických loutek, jsou na straně evidentních looserů. Zůstat tam se nyní stává vyloženě ostudou.“
Podle Dugina se státy světa „začínají distancovat od liberálního dogmatu“. „Zejména v jeho současné, naprosto odpudivé a patologické podobě (s legalizací, a dokonce agresivním totalitním vnucováním LGBT+, homosexuálních manželství a dalších zvráceností, jakož i s přímou hrozbou předání moci umělé inteligenci, na což se redukují posthumanistické projekty aktivně prosazované velkou technikou). Připočteme-li k tomu selhání anticovidové politiky, pochybné očkování (které omikron zcela zrušil), neodůvodněné a odporné organizované lockdowny, orwellovské covidpasy a totální systém sledování, je jasné, že kolaps liberalismu je blíž než kdy jindy.“
K úspěchům počítá i akci „vzbouřených řidičů kamionů konvoj svobody v Kanadě, kteří donutili liberálního globalistu Trudeaua skrývat se“ a také „nárůst popularity protimacronovských kandidátů ve Francii (všichni, od Zemmoura a Marine Le Penové až po Melanchona stojí na antiliberálních a anti-NATO pozicích)“. To všechno jsou v Duginově chápání „jen některé symptomy globálního procesu – konce atlantistické hegemonie“.
Nakonec konstatuje:
„Rusko-čínsko-euroasijský blok se uskutečnil. Všechny ostatní země se musí rozhodnout, s kým zůstanou: s hroutící se agresivní a zcela šílenou americkou hegemonií, nebo s tímto blokem zemí (zahrnujícím Rusko, Čínu, Írán, Pákistán, Bělorusko, Severní Koreu, Venezuelu, Kubu, Nikaraguu, Sýrii, Mali, Středoafrickou republiku, Burkinu Faso, Guineu a částečně Turecko, Argentinu a Brazílii), který se jí ve jménu zachování státní suverenity a civilizační identity staví na odpor? Budoucnost je zcela jistě na straně multipolarity, tedy Eurasie. Liberály zklamaly jejich vlastní úspěchy, které nedokázali po rozpadu SSSR upevnit a udržet. Poslední snaha o vybudování světového impéria ztroskotala. Začal nový svět.“
„Alexandr G. Dugin (narozen 7. ledna 1962 v Moskvě) je sovětský a ruský filozof, politolog, sociolog, překladatel a veřejný činitel. V letech 2009 až 2014 byl zastupujícím vedoucím katedry sociologie mezinárodních vztahů na katedře sociologie Lomonosovovy státní univerzity v Moskvě. Vůdce Mezinárodního euroasijského hnutí. Je autorem ‚čtvrté politické teorie‘, která by podle něj měla být dalším krokem ve vývoji politiky po prvních třech: liberalismu, socialismu a fašismu. Duginova politická činnost směřuje k vytvoření euroasijské velmoci prostřednictvím integrace Ruska s bývalými sovětskými republikami do nové Euroasijské unie.“ (ru.wikipedia.org)
