NÁZOR / Zatímco Rusko udatně bojuje s údajnými fašisty, nacisty, neonacisty a banderovci na Ukrajině, samo se proměnilo ve fašistický stát, který už naplňuje učebnicové znaky klasického fašismu, jež byly patrné třeba v Itálii Benita Mussoliniho. Ruské elity se prozrazují samy, stačí sledovat, co říkají.
Alexandr Dugin, hlasatel eurasianismu, teď na Telegramu jásá, že vůdce Vladimir Putin má stejné myšlenky, jako měl před sto lety exilový filozof Ivan Iljin (1883–1954), který se hodně inspiroval právě italským fašismem. Uvádí dva citáty. První je Putinův.
„Rusko je velkou zemí s dlouhou historií, civilizací, která spojila ruské a mnohé další národy Eurasie v jedno kulturní a historické společenství a významně přispěla k celosvětovému rozvoji. Sebevědomí ruské společnosti je založeno na tradičních duchovních, morálních, kulturních a historických hodnotách, které se formovaly a rozvíjely v průběhu ruských dějin a jejichž zachování a ochrana je předpokladem harmonického rozvoje země a jejího mnohonárodnostního národa a nedílnou součástí suverenity Ruské federace,“ vykládá Putin ve Výnosu číslo 314 z letošního 8. května.
Pak cituje Ivana Iljina.
„Duchovní jednotu Ruska dokazuje ta velká – svébytná a hluboká – kultura, kterou vytvořil jednotný ruský lid v celé složité kombinaci svých národností. Tato kultura vznikala po celé tisíciletí na jediném, stále se rozšiřujícím území, v jediné a společné rovinaté přírodě, v jediném drsném kontinentálním podnebí, pod jedinou státní mocí a systémem vlády, pod jediným státním a kulturním jazykem, v jediném osudu mezinárodních válek a společensko-třídní, hospodářské a obchodní spolupráce. To vše vyvinulo v národech Ruska podobnost duševního způsobu života, podobnost povah, blízkost ve zvycích a konečně onu základní jednotu ve vnímání světa, lidí a státu, kterou se ruské národy bez rozdílu kmene liší od národů západoevropských,“ psal Iljin.
Pak tam má Iljin některé pasáže, které mohou ve čtenářích vzbuzovat nelíčené veselí, pokud tedy nemají tu smůlu, že žijí na území ovládaném Ruskem. Tam většinou člověka smích brzo přejde.
Rusko prý „nikdy neutlačovalo jiné početně menší kmeny, ale muselo svrhnout jejich útlak (tatarské jho) nebo se ze všech sil bránit jejich dobyvačným nájezdům (krymští Tataři, Litevci, Poláci, Švédové)“ a také údajně „ruský lid není ani krutý, ani bojovný, je přirozeně dobrosrdečný, pohostinný a rozvážný“.
Celé roky se na Západě mělo za to, že se Putin inspiruje Duginem, a psalo se, že Dugin je Putinův Rasputin. Ve skutečnosti zdaleka tak významný nebyl. Až v dnešní době se Duginovy ideje dostaly do souladu s momentální imperialistickou strategií Kremlu. Nelze to přímo ověřit, ale někteří experti tvrdí, že v dobách covidových lockdownů seděl znuděný a covidového viru se bojící Putin v bunkru a četl si Iljina a dotvořil tam svoje sovětsko-kágébácké myšlení něčím, co umožňuje expanzi Moskvy nalakovat vznešenými slovy.
Paralely tam skutečně jsou.
Iljin i Putin jsou spojováni s propagací ruského nacionalismu. Iljin zdůrazňoval význam ruského historického dědictví a duchovních hodnot při utváření národní identity, zatímco Putin často vyzdvihoval myšlenku silného Ruska, které hájí své zájmy na globální scéně.
Oba se zasazovali za „tradiční hodnoty“, včetně významu rodiny, náboženství a vlastenectví a považují to za nezbytné pro stabilní společnost. (Mezitím v Rusku katastrofálně klesla porodnost, rozvodost je vysoká a otcové rodin umírají v průměru v 66 letech.)
Iljin podporoval myšlenku „vůdcovského státu“, v němž národ vede silný vůdce, a Putinův styl vedení se dá charakterizovat jako centralizovaný a autoritativní s důrazem na udržení kontroly nad politickou mocí. Patriarcha Kirill ostatně Putina před několika dny oslovil Vaše výsosti, což bylo sotva přeřeknutí.
Iljin a Putin se vyjadřovali skepticky k západním liberálním hodnotám a myšlenkám. Kritizovali vliv Západu na ruskou společnost a politiku a prosazovali nezávislejší a samostatnější Rusko, které upřednostňuje vlastní zájmy před západními normami. (Rusko už nehodlá respektovat mezinárodní právo a dohody o lidských právech.)
Ve 20. století Ivan Iljin aktivně schvaloval činy německého fašistického režimu, ospravedlňoval Hitlerovy zločiny jako nutnou odpověď na bolševismus a psal o nutnosti ruského fašismu.
„lIjin ve fašismu viděl politiku nadcházejícího světa. Jako exulanta ho ve dvacátých letech hluboce zneklidňovalo, že Italové dospěli k fašismu dříve než Rusové. Utěšoval se představou, že zdrojem inspirace pro Mussoliniho puč byli ruští bílí. ‚Hnutí bílých je hlubší a širší než (italský) fašismus.‘ Tato hloubka a šíře, vysvětloval, pramení z přijetí křesťanské víry ve verzi, jež vyžaduje krvavou oběť Božích nepřátel. Ve dvacátých letech ještě Iljin pevně věřil, že bílí exulanti z Ruska se mohou vrátit k moci, a oslovoval je ‚mí bílí bratři, fašisté‘,“ píše americký historik Timothy Snyder v knize Cesta k nesvobodě.
Timothy Snyder také razí pojem schizofašismus a říká, že právě to se v Rusku nyní odehrává.
„Schizofašismus znamená, že já jsem fašista, ale přitom říkám, že vy jste fašista. Tento termín nám pomáhá pochopit, co je Rusko. V ruském jazyce nacista nebo fašista znamená můj nepřítel, tedy Nerus. Nemá to žádný smysluplný obsah, takže slovo fašismus nebo nacista na Západě přejdeme, myslíme si, dobře, mluvíte o koncentračních táborech, o státu jedné strany a o všech těchto věcech, ale v oficiálním ruském politickém jazyce to prostě znamená nepřítel, ten, kdo se mi nelíbí. Dnes jsou to všichni ti, kteří jsou proti nám. Znamená to tohle, proto lidé, kteří jsou vlastně fašisté, jako Alexandr Dugin nebo Prochanov, bez problémů nazývají fašisty ty, kteří jsou liberálové nebo demokraté, protože pro ně to prostě znamená, vy jste proti Rusku. Vy, můj nepřítel, kterého jsem si dnes vybral.“
Je hezké, že Alexandr Dugin poukázal na podobnost až totožnost mezi hlasatelem a obdivovatelem fašismu Iljinem a Vladimirem Putinem. Pro Evropu i Česko by to mělo být varováním, s kým máme tu čest. Zatímco Ukrajina krotí své krajní nacionalisty a nemají ani zastoupení v parlamentu, v Rusku je jich plná Státní duma, média a nejvyšším fašistou je hlava mafiánského militaristického státu, jehož roli se z jakési setrvačnosti stále říká prezident.
Pokud se Evropa nepostaví ruskému fašismu a nevypořádá se s jeho kolaboranty ve vlastním týlu, čeká nás neradostné historické období. Ještě pořád máme čas se toho ušetřit.