Jevgenij Satanovskij FOTO: A.Savin / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: A.Savin / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
KOMENTÁŘ / Ideolog Jevgenij Satanovskij se zabývá myšlenkou, že v Rusku by bylo dobré zavřít takzvané Jelcinovo centrum. Navrhuje to teď aktuálně režisér a putinovec Nikita Michalkov. V Rusku se teď hodně zavírá, lidé i instituce, tak proč nezavřít ještě něco. Boris Jelcin rozložil Sovětský svaz a má na tom větší podíl než Michail Gorbačov, pro hlasatele ruského impéria jsou ale jeden jak druhý. Zrádci. Protože chátrající impérium momentálně prožívá jakési středověké období, tak vytahávání mrtvých z hrobů a jejich souzení je celkem logickým počinem.
Satanovskij postupuje přesně podle mytologického vzorce, jaký nacionalisté používají. 1. zlatý věk. 2. úpadek. 3. návrat k někdejší velikosti, o kterou národ přišel kvůli nepřátelům a zrádcům.
Zlatý věk je Sovětský svaz a Satanovskij dojemně líčí, jak to tehdy měli všichni hezké.
Hovoří o odkazu předků. „Kteří pracovali, bojovali, obchodovali a budovali svou zemi, která se rozkládala od Baltu po Tichý oceán a od Pamíru po Severní ledový oceán, vykonali nespočet činů, vytvořili velká umělecká a literární díla, rozvinuli vědu a vzdělání na úroveň nejlepších na světě, vstoupili do vesmíru a ovládli jaderný průmysl, prozkoumali Arktidu, Antarktidu a oceány a udělali ze země supervelmoc,“ pláče ideolog. A Jelcin? Ten „zemi zničil zradou v Bělověžském pralese a málem ji úplně pohřbil“. Naštěstí „jeho nástupce Putin byl dost chytrý na to, aby tomu zabránil“.
Satanovskij si to maluje v růžových barvách. Supervelmoc to byla, ale žít se tam moc nedalo. Ten „nespočet“ činů by bylo v některých případech lepší nepřipomínat.
O minulost ale tolik nejde. Satanovského trápí, že jelcinovský mor Rusko souží dodnes. V prokletých 90. letech „se na vrchol dostávají lumpové a šíbři všech barev, mění se v miliardáře a oligarchy a sápou se po všem, na co se sáhnout dá i nedá, tím nejzbabělejším a nejodpornějším způsobem“, zuří „politolog“. Co bylo, bylo, ale problém je v tom, že „všichni, současného Prvního nevyjímaje, však z té doby vzešli, takže dokud VŠICHNI ti, kteří se tehdy zvedli a něčím se stali, neopustí politickou scénu a nejspíš neodejdou do lepšího světa“, není šance Jelcinovo centrum zavřít.
Dotyčná instituce v Jekatěrinburgu, na kterou finančně přispívá stát, zahrnuje Muzeum Borise Jelcina, uměleckou galerii, kino, konferenční sál, knihkupectví, kavárnu, archiv, knihovnu a tak dále. (Otevření filiálky v Moskvě se stále protahovalo.)
Putinovi Satanovskij vyčítá, že „je věrný svému slovu a svým závazkům“ a do svých bezprostředních předchůdců, Gorbačova a Jelcina, nekope.
Abychom rozuměli tomu, co myslí Satanovskij „závazky“, je třeba se vrátit do roku 1999, kdy už bylo jasné, že Jelcin ze zdravotních důvodů a fatálnímu poklesu obliby pokračovat nemůže. Skupina kolem Jelcina, rodina a všichni lidé navázaní na spletenec byznys vztahů, hledali nějaké řešení. A vymysleli Putina, šedou postavičku připomínající úředníčka. Dohodlo se, že na Jelcina se nesáhne. Putin si moc neláme hlavu s mezinárodními závazky a právem, ale má zřejmě jakýsi smysl pro loajalitu mafiánského typu.
Jelcin je univerzální zloduch pro všechny. Vadí komunistům, ultranacionalistům, superpravoslavným i liberálům. Jedněm proto, že nevládl silnou rukou, dalším zas, že nechal střílet na parlament, který se mu vzpouzel. Zločinnost bujela, chudoba rostla, oligarchové shrábli ohromné majetky. Kdyby neměl (stejně jako Gorbačov) smůlu na nízké světové ceny ropy, nějak by ještě leccos zahladil. Jenže tu smůlu měl.
„Přízračné bolesti devadesátých let – rozpad země, rozprodej průmyslových aktiv z ruky do ruky, zavírání velkých podniků, zbídačování obyvatelstva, bující banditismus, všeobecné šíření kýče a explicitní pornografie – jsou stále živé. Naprostá většina Rusů, s výjimkou těch, které nikdy nic nebolelo, je stále má. Ti, kteří za Jelcinových let ‚povýšili‘, zbohatli, stali se ‚úspěšnými lidmi‘, získali potřebné konexe ve vysokých kruzích bývalé komunistické stranické kliky – v současnosti představitelé postkomunistické oligarchie, nebo dokonce na Západě, v pevnostech demokracie a lepších zítřků,“ psal už před čtyřmi lety pravoslavně-nacionalistický web Tsargrad.tv. V tom všem mají dokonce dost pravdu. Jen se s tím nedá nic dělat.
Jelcina je možné z mnoha důvodů podrobit zdrcující kritice, ale pokud na Rudém náměstí straší Leninovo mauzoleum, mohlo by už být jedno, jestli je tady i nějaká instituce, která souvisí s prvním prezidentem Ruské federace. Pokud se vedou seriózní debaty, jestli znova nevztyčit sochu zločince a zakladatele Čeky Felixe Dzeržinského, mohli by Jelcina klidně nechat, kde je. Dzeržinskij má ovšem na svědomí „jen“ smrt pár set tisíc lidí, zatímco Jelcin zbořil SSSR.
Vymazávání historie je teď trend. Putin samozřejmě ví, že se toho dá vymazat hodně, ale nelze zlikvidovat všechno. Fanatičtí nacionalisté jsou naivní, když si myslí, že zruší nějaký barák a všechno ostatní zmizí. Oligarchové, generálové, důstojníci tajných služeb, kremelský aparát, prostě všichni, co mají z 90. let máslo na hlavě a z těchto let vzešli. Nebude se jim chtít. Proč by mělo. Jediní čistí jsou podle těchto měřítek jen ruští komunisté, kteří byli vždycky proti všemu, kromě představy, že by zase měli vládnout.
Ideologičtí pomatenci si myslí, že se – jako v té historce o baronu Prášilovi – někdo může z bažiny sám vytáhnout za vlasy. A čas plyne a trouchnivějící pravoslavně-nacionalisticko-policejní impérium se stává vazalem Číny. Jestli se v nějaké podobě uskuteční vysněná Eurasie, bude to možná vypadat jinak, než si někdo myslí.
