Proti většině světa a jistě také proti zdravému rozumu pokračují ideologové kremelského režimu v ospravedlňování invaze na Ukrajinu. Při tom opakují stále argumenty, proč muselo k agresi, kterou v Kremlu označují jako speciální operaci, přistoupit.
Web Katehon přináší články, které se zabývají geopolitikou. Přesněji řečeno vysvětlují, proč by Rusko mělo mít jedinečné postavení a proč jeho ambicím nikdo nemá klást odpor, a nemá na to ani právo.
Dne 2. března píše na jeho stránkách Leonid Savin, který je označován jako „geopolitický analytik“ a „komisař Eurasijské unie mládeže“, článek s titulkem Rusko vstupuje do nové fáze konfrontace se Západem. Ten je sám o sobě dost pravdivý, autor nám v něm však sděluje, proč podle něj Moskva ani nemá jinou možnost než se takto chovat.
Savin v článku píše: „Rozhodnutí ruského vedení uznat DLR a LLR bylo vynucené a předvídatelné. Přestože od konání referend v bývalých ukrajinských oblastech Doněcku a Lugansku uplynulo téměř osm let, uznání Moskvy vyvolalo podporu veřejnosti nejen v již legitimních republikách, ale také v Rusku, Bělorusku, Srbsku a řadě dalších zemí. Kyjev se provinil nejen genocidou ruského národa, kterou v uplynulých letech prováděl, ale také glorifikací nacismu a vysloveně destruktivní zahraniční politikou, která zahrnovala militarizaci s pomocí západních zemí a aktivní snahy o vstup do NATO.
Tyto faktory se staly zásadními při rozhodování, přestože Moskva do poslední chvíle doufala v plnění minských dohod ze strany Ukrajiny. K tomu nedošlo, takže takový obrat ukrajinským směrem byl prostě nutný. Především z humanitárních důvodů.“
Dále pak v článku tvrdí, že současná vláda Ukrajiny ani žádnou vládou není.
„Zaprvé, samotnou vládu lze jen stěží označit za legitimní, neboť po převratu aliance neonacistů a západních představitelů zahájila politiku zastrašování a vydírání. A rozhodnutí přijatá ukrajinským parlamentem po 22. únoru 2014 nelze považovat za legální akty.
Zadruhé, když politická polarizace jasně zvýraznila dva znepřátelené tábory, byly učiněny pokusy o mírové řešení neshod prostřednictvím jednání? Ne, kyjevská junta vyslala do regionů, kde hájili svá práva (včetně používání rodného jazyka), nejen jednotky pořádkových sil a zpravodajských služeb, ale i vojenské formace. Doněck a Lugansk byly vystaveny náletům a dělostřeleckému ostřelování.
V důsledku toho Ukrajina jako stát ztratila právo na suverenitu. A když Rusko přichází na obranu civilistů v sousední zemi, jejíž obyvatelstvo je historicky, kulturně a duchovně spjato staletými tradicemi, má mnohem větší právo hovořit o ,odpovědnosti za ochranu‘ než Spojené státy a země NATO, které pod za vlasy přitaženými záminkami napadly jiné země. Konečně, ani Jugoslávie ani Haiti ani Irák ani Libye nepředstavovaly pro Spojené státy existenční hrozbu. Ale Ukrajina, přeměněná s pomocí Západu v protiruský stát, takovou hrozbu jistě nese. Máme tedy co do činění s dvojím metrem. A pokud věnujete pozornost tomu, že Západ upírá Rusku možnost vystoupit na obranu (můžete si vzpomenout na reakci na operaci s cílem donutit Gruzii k míru v srpnu 2008), pak to naznačuje jistou formu rasismu.“
Proto už bylo podle Savina na čase, aby Rusko také něco podniklo.
„Koneckonců se ukazuje, že jsou to Rusové, kdo nedokáže přijít na pomoc svým krajanům nebo jiným národům. Je to skoro jako u Orwella, kde v díle Farma zvířat prasata, která se chopila moci, prohlásila, že všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější než jiná. Není to sice otevřeně řečeno, ale je to jasně naznačeno.“
Nakonec dodává, že to sice bude těžké, ale je nutno bojovat proti Západu za svobodu: „Shrneme-li to, můžeme učinit jednoznačný závěr, že Rusko stojí na správné straně dějin. Bude obtížné prolomit informační blokádu a přiblížit pravdu občanům ostatních zemí, zejména těch, které patří do euroatlantického společenství. I když i tam existují adekvátní média a politici. Obtížné bude také překonat nová sankční opatření, která se týkají ruského státního dluhu a schopnosti pracovat na západních trzích. Na druhou stranu nás to však nutí pokračovat v rozvíjení vlastní globální strategie, v níž nebude místo pro západní totalitu. Proto je uznání DLR a LLR dalším krokem k rodící se multipolaritě.“