Jevgenij Satanovskij. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Jevgenij Satanovskij podezírá Američany, že jsou pro ně Ukrajinci jen prodlouženou rukou. Protože USA nechtějí na Rusko útočit přímo, našli si na to své služebníky v Kyjevě. Zatímco v ruské televizi se denně vyhrožuje jadernými útoky na západní města, Satanovského rozčílilo americké prohlášení, že si USA nepřejí třetí světovou válku, a proto jsou proti tomu, aby Ukrajina zasáhla ruské území. To naštve, když na vás někdo nechce hodit jaderné bomby.
Satanovskij americké prohlášení ironizuje. „Schéma je v principu jednoduché jako železniční pražec. Vedení USA si nepřeje válku na území USA, natož válku s Ruskem, natož válku jadernou. Úplně jim stačí, když se odehraje na periferii Ruska, nejlépe podél jeho hranic, nebo na území Ruska, ale pro Ameriku je to bezpečné: cizíma rukama, a to jakoby v rozporu s oficiálním postojem Washingtonu. Velmi příhodné! Umožňuje jim to ničit naši zemi kousek po kousku, nikam nespěchat a nic neriskovat,“ odhaluje myslitel temné americké plány.
Pak obviní z naivity „páté a šesté kolony užitečných idiotů“, což jsou podle něj někteří ruští politici, diplomaté, úředníci a podnikatelé. Těm se ironicky přezdívá „strana míru“. Idioti jsou podle něj kvůli tomu, že neuvažují o úderu na Spojené státy.
Satanovskij je imperiální blázen, kterému nepřipadá divné, že Rusko zasahuje na ukrajinském území. Podle něj to žádné ukrajinské území není, protože ho Rusko přece prohlásilo za svoje, a to by podle jeho představ mělo stačit.
Pomatenec Satanovskij ale není nějakou výjimkou. Kdykoli někdo pronese sebeobhajobu, že není žádný rusofob a že „si velmi váží ruské kultury, Puškina, Dostojevského“ a podobné povinné fráze, moc to nedomýšlí. Dnešní ideologické blouznění v Kremlu navazuje na umně a sladce podané imperialistické ideje z pera uznávaných autorů.
Pár měsíců po ruské invazi filozof Volodymyr Jermolenko v článku na foreignpolicy.com vylíčil, jak se slavná jména ruské kulturní historie nijak neobtěžovala vcítit se do národů, které se Rusko odhodlalo porobit.
„Paralely s dnešní ruskou dobyvačnou politikou jsou hluboké a široké. Puškinův spis ‚Pomlouvačům Ruska‘ je pozoruhodným příkladem protievropského pamfletu, který usměrňuje agresivní ruský imperialismus. Jeho pojednání o polském povstání z let 1830-1831 se v některých ohledech podobá současnému pohledu Kremlu na tzv. barevné revoluce v bývalém sovětském impériu. Puškin otevřeně vyhrožuje Evropě válkou (‚Či vítězit již odvykl si Rus?‘) a připomíná čtenářům ohromnost ruské moci a výbojů (‚Od horkých kolchidských stepí až po ledové hory Finska‘). Od Puškinovy ideologie vede přímá linie k dnešní neoimperiální rétorice. Jedním z ruských hesel během rusko-ukrajinské války bylo ‚můžeme zopakovat‘ – záměrné připomínání minulých ničivých a dobyvačných válek s cílem zastrašit pomyslné nepřátele Ruska,“ připomíná se tam.
Představa, že „my můžeme všechno, protože jsme velcí“, připadá některým lidem v Rusku samozřejmá. Vyhlašují, jaké národy existují a mají existovat, dohodnuté hranice neplatí, na území jiných států mohou agenti vyhazovat do povětří sklady, patlat na kliky novičok a míchat do čaje polonium, ovlivňovat volby a referenda, šířit dezinformace ohrožující životy a zdraví lidí a svalovat vinu za vlastní zločiny na druhé. Srovnají se zemí na Ukrajině celá města, sami jsou ale velmi hákliví, když jim na jejich území spadne nějaký dron.
Pokud na někoho tak neblaze působí velikost jeho země, bylo by asi prospěšné, aby ta země tak velká nebyla. Tím se ovšem nemusí zabývat ani Američané, ani Ukrajinci, v Ruské federaci je dost národů, kterým nadvláda Moskvy už možná trochu leze krkem.
Impérium se rozpadalo v roce 1989, potom v roce 1992 a nikde není řečeno, že to bylo poslední dějství. Dobrá zpráva je, že i menší Rusko bude pořád ještě dost velké, aby se tam odstěhovali a vešli všichni kolaboranti a fanoušci současného režimu.
