Igor Girkin - Strelkov FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Dom kobb / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Igor Girkin, separatistický velitel, příslušník FSB a momentálně vojenský bloger, se ve svých příspěvcích vyslovuje značně nelichotivě o vedení ruské armády, ministerstvu obrany a jako jeden z mála o nejvyšším vůdci Vladimiru Putinovi. Na současné válce mu vadí především to, že ji Rusko neumí vyhrát. Protože ho ale odsunuli stranou, nemá v popisu ruských chyb, kterým bezmocně přihlíží, celkem žádné zábrany.
Teď si za svůj cíl vybral generála Andreje Guruljova, který poskytl rozhovor webu Vojennoje dělo.
Girkina zaujalo zvláště jedno tvrzení. „Pokud se ruské ozbrojené síly připravují na novou ofenzívu, nikdo se o tom nedozví,“ říká generálplukovník ve výslužbě. Na to protřelý separatista říká, že to „jasně demonstruje obecnou úroveň debility našich nejvyšších generálů, k nimž donedávna patřil“.
„Pan generál pravděpodobně zapomněl (nebo možná nikdy nevěděl), že NATO má velkou kosmickou skupinu a účinný moderní letecký průzkum. A pak je tu radiový odposlech a radiová lokalizace. A přítomnost mozků na velitelstvích a v analytických centrech (Guruljov to jistě neví, ve službě se s tím nesetkal). Dovolte mi připomenout, že útok ruských ozbrojených sil před rokem nepřítel předpověděl (a dokonce zveřejnil informace v médiích) s předstihem a s přesností na několik dní.“
Pak Girkin rozebírá, v čem je problém současné situace ruské armády: „Na jednom z uzavřených chatů, kde jsem přítomen, se zrovna dnes diskutovalo o tom, ‚co dělat?‘. A tam někteří rozumní lidé dospěli k závěru, že v současné situaci je Rusko v plném ‚Zugzwangu‘ (vynucený tah v šachové hře, pozn. red.). Nelze se postavit do obrany, protože to rychle zhoršuje strategické postavení Ruska, a nelze zaútočit, protože to hrozí rychlou vojenskou katastrofou – bojová připravenost a morálka armády silně připomínají ty Kerenského v roce 1917 před červencovou ofenzívou.“ Dodává k tomu, že o tom, že by snad Kreml souhlasil s radikálními personálními a dalšími nutnými reformami, dokud je situace na frontě relativně stabilní a na jejich provedení je málo času, nemůže být řeč. Nikdo v něco takového už nevěří.
Když čteme podobné úvahy, jsme v situaci, kdy, jak se říkalo, laik žasne a odborník se diví. Různé prokremelské síly a Putinovi fanoušci se nechávají i u nás slyšet, jak je tedy možné, že ruská armáda pořád bojuje, když je na tom tak mizerně technicky i personálně, a proč se celé Rusko už dávno nezhroutilo pod tolika sankcemi, jak se slibovalo.
Když začneme od toho druhého, kdo má paměť, ví, že o sankcích se říkalo od počátku, že jejich dopad se projeví v dlouhodobém horizontu. Než dojdou zásoby všech komponent, které se dovážely ze Západu, a až pomine možnost kanibalizovat tanky, auta a dopravní letadla, tak to nějakou dobu trvá. Životní úroveň většiny obyvatel Ruska je tak nízká, že se pocitově lidí zhoršení nedotkne hned a tolik, jako by se to stalo v jakékoli západní zemi. Pokud někdo třicet let opravuje starého žigulíka, nezaznamená, že „nový Moskvič“ je čínské auto, které se v Rusku jen složí dohromady, a že neodpovídá evropským standardům. Nebyl-li dosud v rozumné vzdálenosti lékař a lékárna, nezaznamenáte hned výpadky léků. Zdražení potravin ale brzo citelné bude – a už je.
Pokud jde o armádu, má stále na své straně výhodu kvantity, především pokud jde o možnost nasadit rychle další vojáky, kteří rukují jako ovce. Jejich životnost není nijak závratná, ale zatím je z čeho doplňovat. Veřejný odpor byl drcen nejméně deset let a dnes je prakticky nemyslitelný. Proto mladí muži raději utečou, pokud mohou. Nikdo se jich nezastane. Ruská armáda může pálit své střely na města na Ukrajině a páchá tím zvěrstva, ve skutečnosti tím ale prokazuje svou slabost, protože jen zastírá, že nic menšího, než je městská čtvrť, zřejmě neumí trefit. Íránské drony maskované jako ruské padají jako mouchy, ale některé bohužel doletí. Chytré rakety stojí miliony, ale ukrajinské armádě mnoho škody nenadělají. Putinovy zázračné zbraně existují jen na obrázcích, nebo v prototypech. Otevřenější vojenští komentáři v Rusku občas na vysvětlenou neúspěchů připomenou, že tradice Rudé armády je hezká věc, ale že potomci rudoarmějců teď bojují na obou stranách.
Igor Girkin je milovník válečné historie a první světovou válku nepřipomíná náhodou. Carské Rusko do ní vstoupilo nepřipravené. Střídaly se pohromy i úspěchy. K čemu v roce 1917 došlo, víme. Bolševiky přitom šlo ještě v létě 1917, dokonce i později, zarazit.
Tahle válka je vyčerpávající pro obě strany, Rusko je v ní ale, na rozdíl od první a druhé světové války, samo. Zatím má štěstí, že Západ sice Ukrajinu podporuje, ale ne tak, jako by byl sám přímo ve válce. Průmysl například není nastaven na válečnou výrobu a některé zbraně prostě na Ukrajinu v dostatečném množství nejdou, protože nejsou, nebo je jich málo. V kvalitě a informacích má Ukrajina díky Západu navrch. Vzdoruje ale gigantickému ruskému mlýnku na maso.
Jak to přesně dopadne, na to by si vsadil asi málokdo. Řekli jsme „přesně“, to je na tom to podstatné. Girkin a další si myslí, že z hlediska Ruska to dobře neskončí, protože cílů nedosáhne. Pro nás je to samozřejmě málo, my bychom potřebovali, aby Putinovo monstrum bylo denacifikováno a přestalo ohrožovat svět a koneckonců i vlastní obyvatele.
