Ilona Švihlíková je oblíbenou levicovou pop-ekonomkou. Působí jako docentka na univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze. Vedle toho, že jako expertka na ekonomii ráda vystupuje v médiích, je také ozdobou různých komunistických a jiných prokremelských akcí a webů. Poněkud však již zaniklo, že bývala i bojovnicí proti americkému radaru v Brdech. Na stránce dosud existující kremelské vlivové agentury Ne základnám také v srpnu roku 2009 odpovídala na otázky. Jedna z nich a odpověď na ni jsou zajímavé právě dnes.

OTÁZKA | Daniel Veselý

Ahoj, chtěl bych se zeptat, jak hodnotíš „socialismus 21. století“, jeho možnou realizaci, vývoj, benefity, úskalí… ve Venezuele? Je možné, aby se stal ekonomickým modelem i v jiných zemích, a to nejen v rámci Latinské Ameriky. Díky.

ODPOVĚD | 23:56

Tohle je opravdu obšírný dotaz. Venezuela je země, o kterou se velice a už relativně dlouho zajímám.

Realizace projektu socialismu 21. století, někdy se používá pojem bolívarská revoluce, ukazuje své přednosti v sociální oblasti – jednoznačný pokles chudoby ve Venezuele, zlepšení všech sociálních ukazatelů od vymýcení negramotnosti, výživy dětí po zdravotnický systém. Kapitolou sama o sobě je decentralizace moci, obrovský nárůst komunitních výborů, to čemu se v angličtině říká grass-root democracy. Zrovnoprávnění původních obyvatel, doslova emancipační proces, odpoutání se od amerického vlivu, integrace v rámci Jižní Ameriky – ALBA, UNASUR – to jsou ohromné úspěchy.

Bolívarská revoluce je dynamický proces, dnes už málokdo ví, že když Hugo Chavez nastupoval (ve svém prvním funkčním období), byl takový hodně umírněný sociální demokrat a pod tlakem okolností a také puče z roku 2002 svou rétoriku i politiku radikalizoval. Sám později přiznal, že se domníval, že kapitalismus „zkrotí“ (něco jako kapitalismus s lidskou tváří) a později zjistil, že to není možné, že jedinou variantou je socialismus. Hovoří o socialismu 21. století právě proto, že ho chce odlišit od toho, co bylo v Sovětském svazu.

Samozřejmě je na této cestě řada úskalí – elita se svých pozic nehodlá vzdát, to je dobře vidět na mediální situaci ve Venezuele, naprosto zřetelné to bylo právě při puči v roce 2002. Určité úskalí je, že Venezuela stále musí spoléhat na zdroje především z ropy. I když diverzifikace ekonomiky pokračuje a roste i potravinová soběstačnost, přeci jen změnit strukturu ekonomiky, to nejde tak rychle. I tak se ale domnívám, že Venezuela v tom pokročila dál než např. Rusko.

Venezuela už je modelem – pro řadu zemí Střední a Jižní Ameriky. Víme, co se stalo, když o podobných krocích jako ve Venezuele, začal uvažovat honduraský prezident Zelaya. Potěšilo mě, když představitelé die Linke (německá Levice) na svém sjezdu hovořili, že pro levicovou inspiraci je třeba se dívat na Jižní Ameriku.

Tolik citace. Porovnejme Švihlíkové paján na chávizmus s čerstvou realitou. Venezuelský diktátorský režim přivedl zemi na buben, neuznal výsledky regulérních voleb a vede válku proti vlastnímu obyvatelstvu. Meziroční inflace ve Venezuele je 4115 procent, v zemi chybějí potraviny, léky a spotřební zboží. Průměrná mzda činila ještě ve čtvrtek 30. listopadu  177 507 bolívarů, za které si lze koupit osm rolí toaletního papíru a dva balíčky sušenek. Na chytrý telefon si při této průměrné mzdě lze vydělat za 48 let… Oblíbený bolševický argument o nepřátelství USA nelze uplatnit, protože ropné společnosti Venezuela zestátnila už za Cháveze (už tehdy paní Švihlíková, pokud by byla opravdu takovou ekonomkou, za jakou se vydává, bývala mohla dohlédnout, co to bude znamenat) a USA jsou stále jedním z nejvýznamnějších odběratelů venezuelské ropy. Snad by se docentka Švihlíková mohla poučit o Venezuele alespoň v nějaké diplomové práci, například od Romany Tašnerové.

Ilona Švihlíková tedy jako ekonomka podléhá ideologické zaslepenosti, která jí znemožňuje uvažovat věcně a činit fundované předpovědi. Ty jsou, jak tvrdí oblíbený anonymní bonmot, obtížné zejména tehdy, pokud se týkají budoucnosti. Jako prognostička by tedy určitě neuplatnila, možná by ale stačila na funkci jedné z věštkyň příjezdu vlaků, které vystupují ve hře Fritze von Herzmanovského-Orlanda Císař Josef a dcera přednosty stanice.