NÁZOR / Covid zmizel z širšího povědomí veřejnosti a pozornost je upřena k ruskému útoku na Ukrajinu a globálnímu rozvratu klimatu. Je to chyba – teprve teď se totiž věda dozvídá o skutečně alarmujících důsledcích prodělání nemoci – a nejde jen o „long covid“. Bohužel se ukazuje, že covid poškozuje i mozek.
S odstupem času získávané poznatky o covidu a alarmujících dopadech jeho prodělání na dlouhodobé zdraví člověka ukazují, jak zoufale a škodlivě se mýlili všichni hlasatelé „přirozené imunity proděláním onemocnění“. Tato cesta k imunitě je bohužel vykoupena extrémně znepokojivými dopady na mozek. A v kontextu dnešních poznatků o dopadech covidu na lidský organismus mne napadá jízlivá otázka: Není volání po „imunizaci proděláním covidu“ výplodem mozků lidí, kteří covidem onemocněli hned na začátku epidemie, a koncept „imunizace prodělám covidu“ je výsledkem smutné skutečnosti, že covid prokazatelně poškozuje mozek?
Předcházet je lepší než onemocnět
Koncept „imunizace proděláním nemoci“ od počátku epidemie propagovali zcela nekompetentní jedinci. Malíři pokojů počínaje až po dramatické umělce. V jedenadvacátém století to byla už od počátku až alarmující hloupost, představa, že je lepší nemoc prodělat než zůstat zdravý za cenu obdržení několika dávek vakcíny proplacené zdravotní pojišťovnou, patří do středověku. Ale racionalita není součástí světa dezinformátorů a dezolátů, jednak jsou na to hloupí, a za druhé jsou v regresu. Vrátili se do dětského magického myšlení, kde ZLO ztělesňuje injekční stříkačka jako na amerických protidrogových plakátech z osmdesátých let minulého století. Tam to ovšem byla stříkačka s heroinem, ne s vakcínou.
Hloupost nápadu „imunizace proděláním covidu“ nyní potvrzuje vědecký výzkum. Od pandemie uplynula tak dlouhá doba, že už jsou k dispozici data i o dlouhodobějších následcích prodělání covidu. A já jsem fakt rád, že jsem covid díky rouškám, vakcíně a opravdu důsledné hygieně zatím nechytl.
Předcházet je lepší než onemocnět
Už starší britská studie UK Biobank prokázala atrofii mozku, úbytek šedé hmoty a zhoršení kognitivních funkcí u přibližně 400 osob, které covid prodělaly (ve srovnání s kontrolní skupinou). Vědci tehdy porovnali výsledky magnetické rezonance před onemocněním covidem a dalším vyšetřením MR o tři roky později, a po covidu. Dvě nové studie, obě od vědců z Německa, osvětlují mechanismy zánětu mozkové tkáně způsobeného covidem. Zánět je trvalý a vyskytuje se i u pacientů s mírným průběhem. Obě studie zkoumaly osoby bez ohledu na průběh jejich onemocnění, ne jedince, kteří trpěli dlouhým covidem.
První – mnichovská – studie na myších a na lidech zkoumala lebku, mozek a mozkové blány spolu s kostmi obratlů a pánve u 20 pacientů, kteří zemřeli z jiných důvodů než na covid, ale u kterých bylo dříve dokumentováno onemocnění covidem. Dlouho po jejich onemocnění covidem se u většiny (12 z 20) těchto jedinců v lebce a mozkové tkáni výrazně nahromadil spike protein viru SARS-CoV-2. U kontrolního vzorku nebyl nalezen. Byl nalezen pouze protein hrotu, spike protein, nikoli jiné části viru. U myší došlo po injekci spike proteinu k poškození mozkových buněk, jejich odumírání a přetrvávajícímu zánětu. Samotnou přetrvávající přítomnost spike proteinu lze považovat za prozánětlivou pro mozek. Mnichovská studie poukázala na spike protein SARS-CoV-2 spike jako na klíčovou složku podněcující zánětlivý proces.
Hamburská studie zkoumala dopad mírného až středně závažného covidu. Komplexní magnetickou rezonancí (MRI) prozkoumali vědci 11 různých ukazatelů u 223 neočkovaných osob, které prodělaly covid, ve srovnání s 223 kontrolními osobami, co jej neprodělaly. Abnormality v markerech zánětu na MRI byly tak výrazné, že strojové učení – umělá inteligence – dokázalo přesně rozlišit, které skeny pocházejí od pacientů s covidem a které od kontrolní skupiny. Na rozdíl od studie UK Biobank nebyla prokázána žádná kortikální atrofie, poškození kůry. Je důležité zdůraznit, že účastníci této studie nebyli očkováni. Takže popsané následky zjevně NEJSOU výsledkem působení vakcín proti covidu. V poslední době se objevilo několik dalších studií, které rozšiřují poznatky o neurozánětu a charakterizují neurologické postižení u long covidu. Lidé s long covidem vykazují ve srovnání se zdravými abnormální způsob aktivace mozku při provádění kognitivních úkolů.
Obě nové německé studie prokázaly přetrvávání neurozánětu, přičemž histologické nebo zobrazovací nálezy byly přítomny i několik měsíců po onemocnění. Celá řada studií prokazuje dopady long covidu na mozek, od ztráty podpůrných buněk v mozku (gliové buňky) až po předčasné odumírání neuronů, které vede k příznakům předčasné demence. I u mladých lidí, kteří měli během onemocnění jen mírné příznaky. Potenciálně uklidňujícím zjištěním hamburské studie byla absence poklesu kognitivních funkcí, která dříve byla zaznamenána u pacientů s mírným až středně závažným onemocněním covidem po 10 měsících. To se však liší od výsledků studie UK Biobank a dalších výzkumů, které měly delší dobu sledování, více pacientů se středně závažným covidem a větší n–velikost vzorku.
Středověké postoje antivaxerů odmítajících roušky a očkování byly od samého počátku až bizarně hloupé. V Česku se očkuje dvě stě let. Nové studie o vlivu covidu na mozek možná antivaxerské postoje vysvětlují. Lidé, kteří z nějakých – třeba zcela banálních – důvodů na počátku pandemie nenosili roušky a nedodržovali lockdowny, se nakazili covidem mezi prvními. A jejich následné principiální odmítání očkování může být způsobeno tím, že mají po prodělaném covidu v mozku tak silný zánět, že jim to snížilo kognitivní výkon. Jak ukazuje dezinformační scéna, tak asi natrvalo.