„Chcete důkazy? Dočkejte času. Dodáme je!“ Sergej Lavrov se díval na svého německého kolegu Steinmeiera, jako když předseda JZD zhlíží na vesnického pasáčka. „Modrookého“ šéfa německé diplomacie ani nenapadlo, že má před sebou téhož muže, který svého času pohrdlivými slovy komentoval jednoznačný nález holandských vyšetřovatelů okolností sestřelení malajsijského letadla ruským armádním Bukem: „Co pořád máte s těmi důkazy? Takových důkazů vám vyrobíme, kolik si budete přát!“ Věru, Rusko je mistrem ve výrobě nezvratných důkazů. Je to o poznání snazší než vyrobit něco k užitku nebo k snědku.
Vlídný Němec byl předem ochoten uvěřit čemukoli, leč nebylo jednoduché jen tak zhurta vysvětlit záhadný incident, který se odehrál na hranici okupovaného Krymu a Chersonské oblasti Ukrajiny. Legenda o kyjevském vpádu na Krym je spíchnuta horkou jehlou. TASS nabízí k uvěření verzi, že buďto 6. nebo 7. srpna skupiny záškodníků překročily hranici Krymu v okolí města Armjansk s cílem provést na okupovaném území rozsáhlé záškodnické operace poškozující dopravní a občanskou infrastrukturu a turistický ruch.
V bezprostřední blízkosti hranice narušitelé byli zastaveni oddíly z útvaru rychlého nasazení Vympel (Zástava), které je po těžkém boji rozprášily. Hned zkraje zaráží počet nasazených vojáků: ukrajinských záškodníků bylo úhrnem sedm (podle potřeby číslo může být variabilní), ruská jednotka prý čítala celkem tři muže. Při vší úctě k udatnosti Ukrajinců si jeden těžko dovede představit, že by takto neúplná četa mohla ohrozit území Krymu napěchované nejpočetnějšími armádními sbory Ruska. Ani nasazení tříčlenné hlídky superelitního útvaru Vympel k ochraně hranic nezní plausibilně. Ačkoli agentura Interfax s odkazem na zdroje ministerstva obrany uvedla, že „ruská rozvědka od začátku věděla o připravované akci a sledovala záškodníky od okamžiku překročení hranice“, zatím – v rozporu se zvyklostmi – nebylo zveřejněno žádné video zachycující bojový střet. V bitvě zahynuli dva ruští hrdinové, leč jejich mrtvá těla nebyla ukázána, nebyla uvedena ani jejich jména či vojenské hodnosti. Místo toho ukázali těžkou výzbroj Ukrajinců: kovové roury naplněné hřeby a cosi v promaštěném papíře, co bylo pojmenováno výbušninou, to vše se bohatě vešlo na malou plážovou deku.
Pouhou hodinu po přemožení ozbrojenců dva z nich, údajně vysoké šarže ukrajinské vojenské rozvědky, již ochotně doznávali před kamerou detaily připravovaných zločinů: zacílené objekty, jména spolupachatelů, konspirační byty, styčné osoby. FSB umí vyrobit z lejna kuličku, ale že by se ukrajinští drsňáci nechali zlomit s takovou nadpřirozenou rychlostí? Za povšimnutí stojí, že ruské agentury při popisu dech beroucích vojenských střetů mluví důrazně o účasti regulérních složek ukrajinské armády. Žádní „banderovci“, žádný Pravý sektor. Za vpádem stojí vojenská rozvědka ozbrojených sil Ukrajiny. Oficiální místa Moskvy zdůrazňují, že jde o „plnoformátovou vojenskou provokaci rozpoutanou ukrajinskou vládou.“
FSB dodává mrazivou podrobnost: „Po odhalení byly průzkumné jednotky protivníka podporovány masivní dělostřeleckou palbou z ukrajinského území.“ Zaráží drobnost: hranice mezi Krymem a Chersonskou oblastí – to není poušť Gobi. Celé území je hustě osídlené. Jinými slovy, někdo se nám snaží vnutit představu, že v místě, kde po několik dnů probíhají prudké boje s použitím těžkých zbraní, obyvatelé z obou stran hranice si ničeho nevšimli. Nebo všimli, ale mlčí, jak zařezaní.
Nezodpovězena zůstává otázka, k čemu všemu to Putin vlastně potřebuje? Je adresátem provokace vnější svět nebo vlastní obyvatelstvo Ruska? K okamžitému rozmístění protiletadlových systémů S-400 na Krymu tuto zjevnou pohádku určitě nepotřeboval. Taková instalace se plánuje s velkým předstihem, vytipovávají se lokality a zajišťuje se ostraha, ze dne na den se to udělat nedá. V posledních týdnech Rusko kumulovalo na Krymu obrovskou armádní údernou pěst, i v těchto dnech probíhá cvičení vojenského námořnictva ve Středomoří a odůvodnit zpětně tu hru svalů ukrajinskou provokací sice lze, ale vypadá to bizarně. Anebo snad Putin potřeboval ospravedlnit své rozhodnutí zrušit jednání se Západem v Normandském formátu, či se opravdu rozhodl ukončit konflikt hrubou silou, připojit k Rusku obsazená území, nebo dokonce rozporcovat Ukrajinu i za cenu velké války v Evropě?
Někteří experti nabízejí mnohem mírumilovnější vysvětlení hádanky. Putin konečně pochopil podstatu počítačové hry Pokémon GO. Ta je založena na principu tzv. „doplněné reality“. Použitím jednoduché aplikace vidíte na obrazovce svého gadgetu jako by za oknem realitu doplněnou postavičkami legračních skřetů. Vezměte si kupříkladu takové jezero Sivaš, které spojuje poloostrov Krym s pevninou. Při pohledu z okna je to jen lehce rozčeřené vodní zrcadlo s modrým kouřmem v dáli. Leč stačí se podívat na obrazovku mobilu či tabletu a je vám jasné, že po povrchu líného oleje se plazí skupina ukrajinských záškodníků. To je celý hokus pokus: v okně je jen modravé kouřmo, zatímco na obrazovce jsou nepřátelé v plné polní, kteří na zádech táhnou výbušniny určené ke zničení turistické infrastruktury poloostrova. V pozadí je plno obrněných vozidel pěchoty kryjících diverzanty palbou. Nadarmo kladou Ukrajinci tuhý odpor ruským čekistům – okamžitě poté, co padnou do zajetí, začnou se upovídaně přiznávat ke zločinným úmyslům. Z doznání vyplývá, že byli zaúkolováni k protituristickému teroru osobně prezidentem Porošenkem, který dostával podrobné instrukce telefonem přímo od svého pána z Bílého domu.
Je těžko z tohoto bodu předpovědět, zda je Putin skutečně odhodlán rozpoutat novou válku. Zatím každopádně zvyšuje sázky a vytváří podmínky, které mu umožní o tom rozhodnout, kdykoli to uzná za vhodné. Sám totiž žije ve světě „doplněné reality“, kde není možné zjistit pravou cenu věcí. Je to pokřivená realita, které se říká hybridní. Ať už zaostřuje zrak, jak chce, neumí odlišit postavičku Pokémona od člena vlády. Není náhoda, že se ruský prezident tak rád dotýká svých vážených hostů nebo kabinetních ministrů: tu jim stiskne ruku, tu poplácá po rameni nebo se dotkne lokte. To aby zjistil, zda má před sebou živou bytost.
