KOMENTÁŘ / Postmoderní informační společnost 21. století postihl kolektivní regres, a do veřejné debaty se dnes zcela běžně dostávají naprosto infantilní, de facto slabomyslné výkřiky. Ale ne od nějakých hrdinů filmu Kurvahošigutntág, ty hluboké regresy předvádějí veřejně známé osoby z akademického prostředí či exprezident. A nejde o český fenomén: Stejnou míru slabomyslnosti dnes veřejně a dobrovolně prezentují i nejvlivnější a nejbohatší lidé planety. Proč?

Normy komunikace se samozřejmě vyvíjejí v čase. I ty základní –  kdysi děti vykaly rodičům, což se nám dnes zdá až bizarně neuvěřitelné. Ovšem ten vývoj nikdy nebýval skokový. V jedenadvacátém století jako by normy představitelného v mezilidské komunikaci poskočily jako po odborném nakopnutí špičkovým fotbalistou. Bohužel – poskočily směrem k primitivismu, sprostotě a především k infantilitě. I dospělí lidé, kteří v životě dosáhli významných úspěchů, najednou komunikují a vyjadřují se jako slabomyslní idioti. Jako malé děti, když si na pískovišti začnou nadávat, a pak si vzájemně rozšlapávají bábovičky. Uvedu několik případů těžce regresní, dětské komunikace, kterou (dokonce ve veřejné komunikaci) předvedli lidé, kteří v životě dosáhli obrovských oficiálních úspěchů, kteří pro mnohé fungují jako normotvůrci, a kteří mají všechny předpoklady k tomu, aby se ve veřejném prostoru nechovali jako infantilní haranti. Uvádím pouze muže, přestože dostatek podobných příkladů by mohla poskytnou i analýza komunikace dam. Činím tak – kdyby někdo byl na pochybách – proto, že mi připadá přijatelnější napsat, že se vyjadřuje a chová jako infantilní idiot, o muži než o dámě.

Lejno a Ševčík

V září 2022 jsem dělal rozhovor s panem Jakubem Kunešem, studentem Vysoké školy ekonomické, o postoji studentů k ruskému švábství děkana Miroslava Ševčíka. Pan Kuneš mi tehdy řekl: „Zarazilo mě, jak pan docent při svých vyjádřeních působí sebejistě. Není to Jourová, ale Joudová, není to van der Leyenová, ale Lejnová – to ho musel opravit i moderátor.“ Přišlo mi to natolik neuvěřitelné, že jsem to při přepisu rozhovoru raději ověřil, a zjistil, že pan Kuneš nelhal. Děkan Ševčík byl první, kdo mě na infantilizaci veřejného projevu, totální regres v průběhu veřejné diskuse svým výstupem upozornil. Takto se vyjadřoval v médiích, a bylo to nepřijatelné hned třikrát. Vzhledem k jeho věku, vzhledem k tomu, že mluvil o ženách, a vzhledem k tomu, že šlo o děkana vysoké školy. Ale to byl jen začátek.

Klausův Zdechnovský

CNN Prima News hostila pana exprezidenta Václava Klause. Výjimečně nemluvil o klimatologii, jen se vyjadřoval ke svým oponentům a k tomu, co říkali. „Slyšel jsem několik lidiček, takových známých firem jako pan Zdechovský a podobných, nebo jak se jmenuje…“ „Ano, pan europoslanec Zdechovský, lidovec,“ potvrdila moderátorka. „Já jsem nevěděl, jestli to není Zdechnovský,“ děl velmi vtipně pan exprezident. Ha. Ha. Ha. V závěru pořadu pak pan exprezident a exintelektuál také pronesl, že ruský útok na Ukrajinu má širší kořeny a souvislosti. „To ví přece každý člověk, který není malé dítě nebo není totálně zaprodaný jako paní Pekarová Adamová nebo někdo takový.“

U obou gentlemanů (a zvlášť u pana exprezidenta) by se dalo uvažovat o tom, že již jim věk ubral z duševní svěžesti. Obzvláště exprezident Klaus přece musí vědět, že „zaprodanec“ byla obvyklá nadávka komunistů, kterým spílali chartistům. A při svých jednáních s prezidenty, premiéry a jinými vysokými politiky (pokud nebyl plně zaneprázdněn kradením propisky) si přece musel všimnout, že ho žádný, ale skutečně žádný z nich neoslovoval například „Vendule Klauzule“. Ale již má vzhledem k svému věku nárok na jisté stařecké vrtůšky, a ani pan děkan Ševčík se již mladosti netěší.

Elon s Markem taky…

Bohužel nejde o zlozvyk starců. Podívejme se, jak stejný proces infantilizace, stejný regres postihl i muže mnohem mladší – ve věku, kdy demence ještě nehrozí. Elon Musk na twitteru napsal, že by byl pro souboj v kleci s Markem Zuckerbergem, generálním ředitelem Mety a majitelem (například) Facebooku. Zuckerberg  zveřejnil screenshot Muskova tweetu s popiskem „napiš kde“. Šéf společnosti Meta při té příležitosti rovněž zapózoval pro fotografa v tělocvičně se šampionem UFC v pérové váze Alexem Volkanovskim a dvojnásobným šampionem UFC ve střední váze Israelem Adesanyou v tělocvičně v Lake Tahoe v Nevadě, a na Muskův twitter ty fotky nasdílel Israel Adesanyou.

Musk odpověděl, že by se souboj mohl konat ve Vegas Oktagonu, ale pak ze zápasu sešlo – Elonovi to zakázala maminka. To, že si budou gentlemani disponující majetkem zhruba ve výši majetku celé západní Afriky a majitelé firem provozujících nejmodernější technologie dávat přes držku, je vzhledem k obvyklým standardům slušného chování skutečně překvapivé. Ale to byl jen začátek.

V rámci této intelektuálně velmi pokročilé výměny stanovisek Musk také napsal na twitter: „Zuck je cuck.“ Co to znamená? „Cuck: Muž, který dovolí své ženě nebo přítelkyni mít sex s jinými muži. Často ji nechá dělat si, co chce, a chovat se k němu jako k h**nu. Zkrácená verze slova paroháč,“ dí Urban Dictionary. A uvádí i příklad užití: „John se díval, jak jeho ženu š**á jiný muž. To je ale cuck!“

Poté svůj státotvorný výrok o cuckovi Musk rozvedl:  „Navrhuji doslova soutěž v měření č**ků.“ A bylo vymalováno.

Facebook a reality show

Ten neuvěřitelný úpadek ve veřejném projevu podle mého názoru vyvolaly dva faktory – sociální sítě a reality show. Všichni jsme zaznamenali, že na sociálních sítích si ubojení a ustrašení človíčkové, malé snadno zašlápnutelné nicky, sprostě otvírají hubu na lidi, před kterými by v reálné komunikaci koukali do země a šoupali nohama. Člověk ale není stavěn na komunikaci non-face-to-face, a když někdo doma na ubytovně na mobilu ťuká nadávky k facebookovému postu někoho, kdo je o hlavu větší, o pět řádů bohatší a o deset řádů významnější než ta nadávající nicka v exekuci, tak si troufá.

Stejně tak zhoubně vnímám v této věci reality show, a jako symbolickou postavu v této oblasti chápu striptérku Reginu, jednu z hvězd počátků reality show u nás. Ta dáma se chovala a vyjadřovala tak, jak je zvykem v její sociální vrstvě. Ale byla v televizi – a kdo je v televizi, má moc a určuje normy. A tak se kombinací  sprostoty nejnižších vrstev řady účastníků nejrůznějších „výměn manželek“ a komunikace přes internet mezilidská komunikace – včetně komunikace veřejné – dostala do naprostého úpadku. Zažila regres, posun do dětského, necivilizovaného vyjadřování, kde argumentem jsou nadávky či rána kyblíčkem do hlavy druhému dítěti, se kterým se tříletý mladý muž dostal na pískovišti do pře o bábovičku.

Ten proces samozřejmě neustal, a hned tak neustane. Dokonce se dá předpokládat, že intenzita regresu poroste. A tak nedočkavě a s napětím očekávám, který politik ve které veřejné diskusi najednou povstane, stáhne kalhoty, a jako zásadní diskusní argument na spoludebatéra vystrčí holou řiť.