Teprve když podrobněji studujeme renesanční osobnost Ing. Miloše Zemana, poznáváme pravé hlubiny jeho duše. Co říká a v čem jde příkladem, si nesmíme vykládat v nějakém prvním plánu, jako to činí buržoasní tzv. intelektuálové ve službách zanikajícího tzv. Západu, kteří šíří ideje tzv. lidských práv a životní styl zotročující skutečně pracujícího člověka. Ne, je třeba číst osobnost Miloše Zemana takříkajíc dialekticky, tedy nahlížet ji jako jednotu protikladů, kde z kvantity vzniká nová kvalita a to nekonečným jakoby kruhovým pohybem návratu téhož.
Povrchní tzv. myslitelé se domnívají, nebo to předstírají, že Miloš Zeman se ve svých výrocích odchyluje od pravdy. Přitom opak je pravdou, to pravda se často odchyluje od myšlenek Miloše Zemana. Stejně tak je nepravda, že se Miloš Zeman kymácí. Poloha pevného bodu ve vesmíru je relativní, jak ví každý, kdo není idiot. Záleží na hledisku pozorovatele. Stejně tak je pravda, že Miloš Zeman je zcela nehnutý a kymácí se země.
Tím se dostáváme k důležité světonázorové otázce stability společnosti.
Pavel Kohout, předtím, než zradil dělnickou třídu a přidal se k tzv. Chartě 77 spolu s tzv. Havlem a dalšími zrádci a zaprodanci, ano, našli se i u nás takoví, ano, milion, dva miliony brali a stejně podepsali, tedy tento Kohout napsal relativně pokrokovou knihu pohádek pro děti, která se jmenovala O černém a bílém. Jedna z pohádek popisuje, jak s. Klement Gottwald kráčí krajinou a kouří dýmku. Když to viděly tovární komíny, nechtěly se nechat zahanbit a kouřily ještě víc.
V tom vidíme pokrokový charakter kouření, jak ho ve světových dějinách reprezentoval třeba s. Josif Vissarionovič Stalin. (Oproti reakčnímu kouření doutníků tzv. Churchilla a nepochybně amerických cigaret tzv. senátora Kubery. Třeba též odlišit od pokrokového kouření doutníků s. Fidela Castra, protože to jsou doutníky revoluční. Dýmka tzv. novináře Peroutky je buržoazně humanistická a tedy dalším vývojem překonaná.)
Když tedy Ing. Miloš Zeman kouří, chce tím jaksi symbolicky naznačit, jak by měla vypadat celá moderní společnost, která je plně stabilizovaná, jak na to správně poukázal při návštěvě Čínské lidové republiky.
Američtí imperialisté a jejich přisluhovači v tzv. demokratických zemích falšují skutečnost a tvrdí, že v ČLR je společnost stabilizována násilně. To je samozřejmě naprosto směšné. Nic takového není třeba. Vedlejším produktem vyspělého čínského průmyslu je tzv. smog, ve skutečnosti ochranná vrstva, která chrání obyvatele před škodlivým slunečním zářením a mimo jiné tak zabraňuje rakovině kůže. Především ale působí na lidský mozek, který pak funguje pomaleji a je tedy schopen se více soustředit na důležité úkony. Roztěkaná buržoazní mysl, která neustále těká z předmětu na předmět, se pak honí za novinkami, místo aby pečlivě kopírovala, co bylo vynalezeno jinde. Hlavně je ale takové vědomí stabilní a nevymýšlí extremistické myšlenky a utopické společnosti, kde si každý dělá, co chce, kde chce a jak chce, z čehož nikdy nic dobrého nebylo. Jen zmatek, deprese a zmar.
Jistě, tzv. smog vede k dočasnému zkrácení života. Jedná se ale jen o přechodnou fázi. Nejde ale o délku života, ale o jeho kvalitu a je třeba vidět, že, jak říkal též s. Gottwald, na posledním místě všeho našeho snažení je člověk. A to doslova!
Není též pravda, že se v Číně nedbá na ekologii. I zde je pravý opak pravdou. Čínská společnost došla mnohem dál než dekadentní společnosti tzv. Západu. Zde se již dávno provozuje „hlubinná ekologie“, která se nezabývá nějakými povrchními záležitostmi jako je vzduch, ale jde přímo k jádru věci – do duše člověka. Ta má být čistá. Proto soudruzi v ČLR dbají na to, aby mysl člověka nebyla zanesena různými jedy, které se například šíří po internetu: pornografie, tzv. myšlenky buržoazních tzv. myslitelů, dalajlamismus a jiný odpad.
Ne, komín a kouř jsou symbolem osvobození lidstva. Ne ve smyslu nevědecké freudistické pavědy, kde je komín falický symbol, ale jako prst ukazující vzhůru k výšinám. Tak i cigareta dělníka, i dělnického prezidenta, je náboj vystřelený do srdce kapitalisty a jeho pomahačů.
Kdo tohle nepochopí, tak ať se pak nediví.
