Andrej Babiš (ANO) a Václav Klaus na konferenci pořádané americkým konzervativním spolkem CPAC v roce 2023. FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
NÁZOR / V Institutu Václava Klause zazněl poněkud překvapivý názor, že je současná politická opozice slabá, takže by příští vládu mohl opět sestavovat Petr Fiala. Kromě toho bylo v komentáři pana Iva Strejčka řečeno několik zásadních nesmyslů, které si zaslouží zmínku. Základní pointou komentáře mělo zřejmě být, že se v institutu opět nemýlili. Výsledkem ale je, že se mýlili prakticky ve všem.
„Vítězství Donalda Trumpa vycházelo z masivní podpory amerických voličů, o tuto podporu se při výkonu mandátu Trump bude moci spolehlivě opřít. Trump na cestě k vítězství správně identifikoval nejpalčivější problémy amerických voličů (masová migrace, ekonomický pokles, inflace, vysoké ceny energií, katastrofální úroveň školství, všudypřítomný levicový wokeismus, nechuť financovat a podílet se na válkách po celém světě), proto vyhrál. Pro nás, kteří na konzervativní pravici vidíme svět podobně jako Trump a jeho lidé, byl jeho návrat vzpruhou,“ napsal v komentáři bývalý europoslanec za ODS a nyní poradce exprezidenta Klause Ivo Strejček.
Tvrzení o „masivní podpoře“ je dost přehnané. Trump sice vyhrál volby, ale jeho podpora není univerzální. Mnoho Američanů ho nepodporuje, jak ukazují průběžné průzkumy veřejného mínění a aktuálně i protesty. Očekávání, že se o tuto podporu „spolehlivě opře“, ignoruje politické a sociální dělení v zemi. Trump skutečně přijal rychlá opatření jako například nasazení námořní pěchoty nebo hrozby cel, úplné „uzavření hranic“ je ale nereálné a složité kvůli právním, logistickým a mezinárodním aspektům. Migrace je dlouhodobý problém, který nelze vyřešit jedním dekretem.
V roce 2016 Trump získal v lidovém hlasování přibližně 63 milionů hlasů. V roce 2020 získal 74 milionů a Joe Biden 81 milionu hlasů. Loni na podzim obdržel 77,3 milionu hlasů. Byl to nepopiratelný úspěch, ale bylo to méně hlasů, než dostal čtyři roky předtím Joe Biden. Tehdy v Institutu Václava Klause nezaznělo nic o triumfu liberalismu a porážce konzervativců.
Tvrzení, že Trump správně identifikoval americké „nejpalčivější problémy“, je také dost zvláštním hodnocením. I když takové věci část voličů zajímají, nejsou nutně „nejpalčivější“ pro všechny Američany. Klimatické změny, zdravotní péče nebo nerovnost příjmů jsou klíčové zase pro jiné skupiny obyvatel. Trumpova agenda je prostě selektivní a nemá nic společného s celou společností.
Zajímavé ale je, co přichází v samotném závěru článku Ivo Strejčka, který byl členem ODS, než vstoupil do hnutí Trikolora.
„Bude-li dnešní parlamentní i neparlamentní opozice stále tak pasivní, jak je, může se opravdu stát, že Petr Fiala bude i po volbách skládat budoucí vládní koalici. Mezinárodní situace mu hraje do karet,“ napsal Strejček.
Běžnému pozorovateli se rozhodně nezdá, že by dnešní opozice byla nějak zvlášť pasivní. Andrej Babiš, Alena Schillerová, Karel Havlíček, stejně jako Tomio Okamura a Kateřina Konečná nás zahrnují přímo povodní veřejných vystoupení, klipů a příspěvků na sociálních sítích. Těžko si představit, že by mohli dělat ještě něco víc. Jejich útoky na Fialovu vládu jsou velmi razantní, stejně tak se tvrdě vyjadřují k Evropské unii, ekonomické situaci a válce na Ukrajině.
V jedné věci mají možná v Klausově institutu dobrý odhad. Mezinárodní situace, kdy je stále zjevnější, že Donald Trump je poměrně neschopný prezident a kdy se zhoršuje bezpečnostní postavení Evropy, najednou před lidi staví jiné problémy, než je jenom deficit státního rozpočtu a obtížná dostupnost některých léků. Někteří lidé začali chápat, že může jít doslova o život. Ani Václav Klaus, ani Tomio Okamura nebo Kateřina Konečná, o Petru Macinkovi nemusíme vůbec mluvit, nevypadají, že by měli nějaká řešení velkých problémů a že by byli schopni zvládnout velkou krizovou situaci.
Tak jako poslední volby Andreji Babišovi prohrála pandemie covidu, může je dnešní opozici na podzim prohrát to, co se děje ve Spojených státech a na Ukrajině.
