Každý den je virtuální svět okolo nás dějištěm střetů jako vystřižených z Tolkienova Pána prstenů. Zlotřilí trollové se podlými útoky snaží oslabit, rozeštvat a porazit lidstvo, hrdinní elfové se jim v tom snaží zabránit. Jelikož to však není pohádka, ale naše realita, bude o trollech a obraně proti nim dnešní článek. Proč žijí na farmách? Jak se zachovat, když na některého natrefíte? A kdo jsou elfové?

Představte si, že jste zcela ztratili soukromí. Denně vám chodí desítky nenávistných zpráv a e-mailů. Jakýkoliv příspěvek na sociálních sítích je okamžitě zahlcený vulgárními vzkazy a osobními útoky. Je jedno, jak často si měníte telefonní číslo, mobil vám stále zvoní. Volající vám hrozí násilím, někdy i smrtí. Dezinformační média proti vám rozjedou štvavou kampaň, ve které o vás šíří pomluvy a směšná obvinění.

Vaše soukromé informace, jako je adresa, kontaktní údaje či zdravotní záznamy, se dostanou na veřejnost. Někdo najme herečku či herce, který se vydává za vás, natočí s nimi videa a ty pak šíří po internetu. A pak, když máte pocit, že jste si zvykli a že nic horšího už se stát nemůže, vám začnou chodit falešné zprávy od rodiče, který zemřel, když jste byli dítě.

Takové je dnes rozpětí internetového trollingu v jeho nejextrémnější podobě. Na vlastní kůži ji zažila Jessikka Aro, finská novinářka, která poprvé odhalila takzvané trollí farmy. Desítky trollů spojily své síly s cílem zničit jí život, a bohužel se jim to do značné míry podařilo.

V českém prostředí se naštěstí (zatím) setkáváme s méně nebezpečnou podobou trollingu. Ani ten ovšem není radno podceňovat. Kdo je to internetový troll a jak získal své jméno? Proč bydlí na farmě a kde bylo první takové „sídlo“ poprvé objeveno? A co je možná nejdůležitější, jak se zachovat, když potkáte trolla?

Požírači vašeho času i životní energie

Trolly známe jako pohádkové bytosti žijící pod mostem. Jde o ošklivá, nespolečenská, nedůvtipná stvoření, která otravují život poutníkům, snažícím se most přejít. Jsou to stvoření chaosu, která se vyžívají ve frustraci a vzteku svého okolí. Možná už vidíte jistou podobu s něčím, s čímž jste se sami setkali v internetových diskusích.

Internetoví trollové samozřejmě nevyvolávají rozhořčení tím, že by někoho nepustili přes most nebo mu ukousli nohu. Mají sofistikovanější metody. Jednotlivci či koordinované skupiny přidávají do internetové diskuse komentáře, fotky, videa, GIFy či jiné formy online obsahu v takové míře, že dojde ke kompletnímu zahlcení celého vlákna. Jejich příspěvky navíc zpravidla míjejí téma diskuse, jsou vulgární a urážlivé a nejčastěji všechno dohromady.

Úspěšný troll takto zaplevelí diskusní vlákno, které přichází o schopnost sdělovat informace, čímž vlastně ztrácí svůj veškerý smysl. Vedlejším trollovým záměrem je pak znechutit ostatní uživatele a odradit je od další diskuse. Největší radost mají trollové z toho, když někoho urazí a rozčílí natolik, že zabředne do zbytečné a nesmyslné debaty přímo s trolly. Trollové moc rádi plýtvají časem jiných lidí. Takové aktivitě se potom říká „trolling“.

Ještě v jednom ohledu se internetoví trollové liší od svých pohádkových kolegů. Své výpady nepodnikají zpod mostu, nýbrž z tzv. trollích farem.

Zaměstnanci na směnu

První hnízdo objevila právě Jessica Aro v roce 2014, byla jím trollí farma v Petrohradě. A zaplatila za to vysokou cenu. Podařilo se jí ovšem dokázat, že trollové nejsou jen náhodní, znudění a záštipní uživatelé internetu, ale že existují sítě velmi dobře organizovaných „zaměstnanců“, kteří se sdružují právě do trollích farem a tam koordinují své úsilí, aby jeho dopady byly co nejefektivnější. A že jejich zaměstnavatelem je –⁠ alespoň v tomto případě –⁠ ruská vláda.

Profesionální trollové jsou nadprůměrně placení (na Rusko snovými téměř 30 tisíci korunami týdně) za to, aby během své pracovní doby šířili nenávist, propagandu a dezinformace. Trollích farem je celá řada, většinou se skrývají za maskovacími jmény jako „PR agentura“ nebo „centrum pro výzkum internetu“. Ta v Petrohradě je největší známá a na plný úvazek zaměstnávala 300 trollů.

Klíčovým nástrojem internetového trolla je anonymita. Zaměstnanci trollích farem mají za úkol vytvořit si několik falešných profilů a řídit je tak šikovně, aby působily co nejvíce realisticky. V koordinaci s dalšími profily, ať už svými či svých kolegů, pak vyráží do boje do internetových diskusí. Lidé v trollích farmách se za falešnými profily střídají na směny tak, aby zajistili, že obsah vzniká každý den po celý den.

Dobrou zprávou je, že aktivita skutečných profesionálních trollích farem na českém internetu je minimální. A druhou dobrou zprávou je, že v boji proti trollům nejsme sami.

Elfové na obzoru

Hordy ošklivých trollů bijících se s neohroženými elfy o budoucnosti lidstva, to není úryvek z fantasy románu, ale už nějaký čas každodenní realita virtuálního prostoru. Se vznikem trollů se zformovaly také anonymní skupiny dobrovolníků, kteří věnují svůj volný čas ověřování faktů, sepisování článků či monitorování skupin na sociálních sítích – takhle se dnes na internetu bojuje proti lži a trollům. Právě od nich si nakonec odvodili i jméno: elfové.

Elfové byli založeni v roce 2015 v Litvě, hnutí se postupně rozšířilo do celého Pobaltí. V roce 2018 vznikli také čeští elfové a o rok později i slovenští. Čeští se zaměřují hlavně na monitoring českých sociálních sítí a řetězových e-mailů. Každý měsíc vydávají hlášení o tom nejdůležitějším, co trollové a další šiřitelé nepravd podnikli a jaké dezinformace nejvíce rezonují. Jejich reporty určitě stojí za přečtení či za odebírání.

Hrr na trolla!

Pokud zrovna narazíte na trolla a žádný elf není v dohledu, jak byste se měli zachovat? Trollové moc rádi plýtvají časem jiných lidí a žijí z jejich vzteku, znechucení a otrávenosti.

Nejjednodušší způsob, jak si poradit s trollem, je prostě mu ani jedno z toho neumožnit. Nevěnovat mu pozornost. Za žádných okolností se s ním nepouštět do diskuse. Reagovat pouze na slušné a konstruktivní příspěvky jiných diskutujících. V ideálním případě se otočit na patě a z vlákna odejít.

Internetové diskuse, ať už s trolly, či bez nich, umějí být mimořádně toxickým místem. Člověk se musí stát takovým zvířecím hybridem s lví odvahou, hroší kůží a kachním žaludkem, aby tam dovedl trávit čas a udržel si přitom nějakou psychohygienu.

Na začátku tisíciletí se říkalo, že internet je úžasný vynález, který nás jako společnost spojí. Teď spíše slyšíte názor, že internet je jedna velká jedovatá skládka. Ani jedno z toho není tak úplně pravda. Protože internet jsou v první řadě lidé. A je jenom na nás a na našem chování, jak bude vypadat v budoucnosti.

Zkusila jsem si pro sebe zformulovat několik základních pravidel, která by mohla pomoci toto jedovaté prostředí alespoň trochu uzdravit. Třeba vás taky inspirují:

1) Buďte chytří skeptikové. Myslete sami za sebe. Přistupujte kriticky ke všemu, co čtete. Hledejte fakta a důkazy podporující dané tvrzení a požadujte to po druhých, než se s nimi pustíte do křížku. Smysluplná debata může vyrůst, jen jsou-li na stole fakta.

2) Svoboda projevu není záminkou k lhaní. Z etického hlediska by měla končit přibližně tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Podle českých zákonů končí tam, kde začíná šíření poplašné zprávy, úmyslné šíření pomluvy za účelem poškození druhého člověka, výzva k násilí či „hate speech“. Rozeznávejme je a neztrácejme s nimi čas.

3) Vraťme slušnost do internetových diskusí. Možná je to v dnešní době menší klišé, než vám může znít.

Autorka je europoslankyně za Pirátskou stranu.