Rozdíl 152 tisíc hlasů, tedy pouhé 2,73 procenta. O tolik zvítězil prezident Miloš Zeman, který obhájil své křeslo před profesorem Jiřím Drahošem. Kde se vzala taková mobilizační schopnost Zemanovs voličského tábora, když nad ním měli demokratičtí kandidáti společně jasnou početní převahu? Analýza těchto metod Zemanova týmu je stále důležitá proto, že ukazuje na neetické praktiky, které je třeba důkladně rozkrýt.
Před druhým kolem přímé prezidentské volby na začátku roku 2018 se nezmobilizovaly pouze oficiální volební týmy. Na plné obrátky fungovaly profily na sociálních sítích, dezinformační weby a hlavně řetězové e-maily: Geniální způsob, jak lze velmi jednoduše oslovit velké množství lidí, kteří díky své důvěřivosti a z velké části i obavám rozesílají informace svým přátelům a známým.
V České republice je takových lidí přinejmenším několik desítek tisíc, velmi pravděpodobně ale mnohem více. Deník FORUM 24 ve spolupráci s webem Manipulátoři.cz právě zahajuje projekt, v němž se těmito způsoby, jakými je možné změnit veřejné mínění tak, aby někdo zvítězil ve volbách, bude zabývat. Celý seriál vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Co jsou to řetězové e-maily? Jejich vznik si můžeme připomenout díky existenci tehdy ještě neškodných předchůdců. Je velmi pravděpodobné, že téměř každému ze čtenářů někdy přišel e-mail, v němž se psalo, že pokud dotyčný rozešle daný obsah (například básničku) deseti svým přátelům, bude mít štěstí, splní se mu přání a tak dále. Vzpomínáte? A dokážete říci, že jste to vy sami vůbec nikdy neudělali, prostě proto, co „kdyby náhodou“?
A jak to funguje dnes?
V podstatě stejně. Zásadní je cílová skupina: Nejčastěji senioři, v zásadě často osamělí lidé, pro něž není e-mail jen něčím, co na svém telefonu bezmyšlenkovitě odkliknou, ale důkazem, že si na ně někdo vzpomněl. Že jim někdo napsal! Ten někdo je nejčastěji člověk, k němuž mají důvěru. Nejde jen o to, že by jim soused přeposílal politickou agitku, dozvědí se od něj mnoho dalších věcí. Prostě najednou nejsou sami.
Co řetěžové e-maily obsahují
Kromě zmiňované politiky jsou velmi častým hoaxem, který v e-mailech koluje, různé rady týkající se zdravotnictví. Zásadní je odcitovat nějakého odborníka (lhostejno, zda existuje, nebo ne). Jedovatý losos, savo na léčení rakoviny, spousta témat. Mezi záplavou informací najdeme ale i milé oddechovky. Písnička s videoklipem z YouTube s přáním krásného dne. Způsob, jakým ukolébat možná podezření – vždyť ten člověk, co mi to posílá, to se mnou myslí dobře.
Zaměřme se ale na e-maily, které “informují” o politických otázkách. V první řadě existují takové, které vytvářejí jednoduše dohledatelné osoby, samotní příjemci. Nejčastěji se jedná o jednoduché zkopírování článku z nějakého dezinformačního webu, ať už jde o Parlamentní listy, Aeronet, AC24 a další. Lidé prostě článek vezmou, rozešlou jej v těle e-mailu svým kontaktům a doporučí další rozšiřování. Přinejmenším část recipientů výzvu poslechne, a tak se lži z těchto serverů nekontrolovaně šíří. Můžeme se radovat z klesající čtenosti Parlamentních listů, která se ukazuje v oficiálně zveřejňovaných číslech, avšak počet lidí, kteří jejich články čtou, aniž by se na zmiňovaný web dostaly, mohou být přinejmenším tisíce.
UKÁZKA ŘETĚZOVÉHO E-MAILU:
Pak je tu ale o něco zajímavější část řetězových e-mailů. Mají poměrně profesionální provedení, rychle reagují na aktuální události a jejich tvůrce rozhodně prokázal velkou technickou zdatnost – rozhodně na mnohem vyšší úrovni než ten, kdo prostě a jednoduše zkopíruje nějaký článek.
Výjimkou nejsou kvalitní fotomontáže, otitulkovaná videa vhodně vybraných politiků, která bývají sestříhána tak, že jdou skvěle dohromady s jinými projevy, například těch, které se autor chystá pošpinit.
Věřit tomu, že takové věci vytváří nějaký amatér zdarma, že někdo tráví hodiny svého volného času tím, že sleduje projevy lidí typu Marine Le Penové, je více než naivní. Často se jedná o profesionální práci, třebaže obsah zachovává primitivní mentalitu. Nutné technické dovednosti ale ukazují na to, že výroba takových „marketingových produktů“ vyžaduje peníze, čas a know-how. Jedná se tedy o dezinformační obsah, který je vyráběný továrním způsobem v agenturách, jež jsou k tomu zřizovány.
UKÁZKA VIDEA Z ŘETĚZOVÉHO E-MAILU:
Promyšlená psychologie
Kromě strachu, který mají řetěžové e-maily vyvolat, je jejich podoba poměrně dobře popsatelná – takže pokud před nimi budete chtít někoho varovat, existuje několik znaků, které téměř všechny mají.
Prvním z nich je emotivní vyznění. Mnoho vykřičníků, časté křiklavé barvy a hlavně různá varování. Zde jsou příklady:
„Rozesílejte, než to smažou!“
„O tomhle Česká televize mlčí!“
„Už jsou tady!!!“ (nejčastěji samozřejmě migranti, pozn. red.).
Často se v nich hovoří o „alternativní pravdě“, boji proti „mainstreamu”, autoři využívají zdání, že rozesíláním boují proti systému, cenzuře, proti policejnímu státu atd.
Důležitým aspektem jsou citace. Můžete citovat „odborníka“, vytrhnout něco z kontextu, časté je také zmanipulování různých domnělých i pravých titulů nebo funkcí.
S touto snahou vyvolávat autoritu, kterou by si jinak dotyčný nezasloužil, případně ukázat, že od takového člověka jsou podobná vyjádření nečekaná, běžně pracují například Parlamentní listy.
Proto je zde kupříkladu známý manipulátor Martin Koller označován jako „vojenský analytik“, aniž bychom se dozvěděli pravdu – tedy že se jedná o člověka, který pracoval pro komunistickou kontrarozvědku.
Častým hostem na tomto webu (a i v e-mailech z českého prostředí) je fanatická bojovnice proti USA Lenka Procházková, která je ale vždy označována jako „chartistka“ nebo „disidentka“, aby autoři zdůraznili, že její názory jsou tudíž více než objektivní, protože prohlédla.
Dezinformační fronta má již vybudovanou infrastrukturu distribuce lživého obsahu a má také své nosiče lží, kterými jsou lidé, kteří se k této činnosti propůjčují částečně na základě komunistické, estébácké či marxistické minulosti a pravděpodobně také za peníze, na což ukazuje jejich intenzivní aktivita. Rozpor mezi jejich „názory“ a „poznatky“ a skutečnými státními zájmy České republiky je sice očividný vzdělanější části veřejnosti, ale pro sociálně izolované příjemce lží a pro lidi frustrované demokratickým systémem platí za „odborníky“ a „analytiky“.
Situace, která nemá řešení
Řetězových e-mailů vznikají tisíce. Reagují na dění po celém světě.
V České republice se jejich prostřednictvím poprvé silně šířily informace před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2017, kdy desítky tisíc lidí obdržely e-mail podepsaný tehdejším ministrem Martinem Stropnickým. Byl to e-mail o tom, že je to Andrej Babiš, kdo zachrání naši zemi. Z toho je zřetelné, že tuto krajně neetickou techniku využívá ve svém politickém marketingu také vládní hnutí ANO.
Nejčastěji se však e-maily týkají migrační krize, prezidenta Miloše Zemana, velkou smršť vyvolala také vražda slovenského novináře Jána Kuciaka. Během několika hodin se do e-mailových schránek mnoha lidí začaly dostávat informace, že začíná „slovenský Majdan“.
Tvůrci řetězových e-mailů podobně reagují na každou demonstraci proti naší vládní garnituře. Velmi často jsou rozesílány lži o Evropské unii, aby se lidem ukázala „tyranie z Bruselu“, mnoho e-mailů špiní práci České televize a Českého rozhlasu.
Závažný problém masového šíření dezinformací, kterým je podle názoru redakce FORUM 24 lépe rovnou říkat lži, je velmi rozsáhlý a těžko jej lze během pár měsíců vyřešit. Dá se proti němu bojovat vzděláváním, tzv. fact-checkingem, ale hlavně vysvětlováním a snahou informovat veřejnost o tom, že je proti ní vedena hybridní válka. Jde o setrvalé dezinformační útoky, které směřují na ty nejzranitelnější – nejčastěji na ty, pro které není internet běžnou součástí jejich každodenního života.
I proto se deník FORUM 24 ve spolupráci se serverem Manipulátoři.cz rozhodl přispět do této složité diskuze a třeba také pomoci najít nějaké řešení.
Pro obranu veřejnosti před moderními technikami masového šíření dezinformací je ovšem třeba, abychom
1) dohledávali konkrétní osoby, které stojí za dezinformacemi,
2) abychom hledali právní cesty, jak takovou činnost jasně definovat a případně trestně postihovat,
3) aby média registrovala, komu každý konkrétní dezinformační profukt slouží a aby takový subjekt (kupříkladu strana, kandidát ve volbách, jeho marketingový tým) byl konfrontován s veřejným povědomím o těchto praktikách.
Tento text vznikl ve spolupráci s webem Manipulátoři a s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
