Česká národní banka (ČNB) to s devizovými nákupy do svých zásob opravdu přehnala. Meziroční růst cen se v květnu i červnu držel nad 2,3 %, přičemž třeba taková meziroční „máslová inflace“ překonala 40 %. Všechno za cenu mnohamiliardových ztrát.

Ceny jednotlivých výrobků a služeb se samozřejmě vyvíjejí podle vlastních zákonitostí (poptávka, momentální počet významných hráčů na trhu apod.). Ale k růstu všech cen při našich nákupech i investicích přispívá naše centrální banka.

Od podzimu 2013 do jara 2017 přitom ke zdražování nepřispívala přirozenou cestou (protože už prakticky nemohla snižovat úrokové sazby), nýbrž umělým znehodnocováním našich úspor. Vydala se na válečnou stezku proti ostatním tvůrcům měnových politik na světě.

Navíc oslabování koruny viditelně přehnala. Potřebnou většinu bankovní rady ČNB obsadil současný prezident Miloš Zeman „svými“ lidmi až v únoru 2017, ale jimi ovládaná centrální banka pak během pár týdnů provedla z hlediska objemu čtvrtinu celkových (tři a půl roku trvajících) intervenčních nákupů. Útraty za nákupy eur celkově přesáhly neuvěřitelné dva biliony, tedy asi tak půlroční veškerou českou produkci.

Bankéři v čele s Jiřím Rusnokem se mohou hájit, že jim zrovna okolnosti vůbec nehrály do karet. Ale nikdo je nenutil v intervencích pokračovat. Těmi „nepříznivými okolnostmi“ byly spekulace a ty byly podněcovány právě váháním bankovní rady s ukončením intervencí.

Cílem ČNB je dlouhodobě dosahovat dvouprocentního růstu cen (a mezd, zisků či nájmů). Tento cíl byl za cenu desítek miliard ztrát dosažen a nyní je dokonce překračován. Pro ekonomické gurmány doplňme, že ztráty spočívají v nedostatečném využití nakupovaných eur (protože si ČNB nemůže dovolit s nimi příliš riskovat, ale tedy přes veškerou snahu ani dostatečně vydělat). Deklarované intervence nám tak zdražují nákupy dosud a není jisté, zda ČNB v utajovaných nákupech cizí měn ve velkém nepokračuje. Rusnok to na tiskové konferenci k ukončení intervencí nevyloučil.

Inflační cíl je stanoven tak, abychom svou cenovou hladinu přiměřeným tempem srovnávali s eurozónou a mohli tak přijmout euro. Je tedy záhadou, proč prezident Zeman kritizoval intervence, ačkoli je pro přijetí eura v České republice. Devizové intervence navázané na kurz koruny k euru, pod který by se koruna neměla příliš a na dlouho dostat, byly ukázkou případného fungování naší ekonomiky po přijetí eura, ale prezident Zeman si to neuvědomuje. Podle něj přijetí eura úrokové míry nijak neovlivní, pouze se změní stupnice, kterou budeme měřit (jako kdybychom nahradili stupně Celsia třeba za Fahrenheita). To je lehce vyvratitelný nesmysl. Stačí se podívat na rozdílné historické úrokové míry v eurozóně a u nás.

Intervence zvýšily celkovou cenovou hladinu. Mezi růstem cen jednotlivých výrobků však jsou obrovské rozdíly. Důvody jsou různé, svou roli jistě musely sehrát také náklady maloobchodů a velkoobchodů, restaurací či kempů na zavádění a provoz „on-line pokladen“.

Jak zjistil Český statistický úřad (ČSÚ), došlo zejména ke zdražování mnohých potravin, dále také rostou náklady na bydlení a také ceny v hotelích a restauracích, což by nasvědčovalo neblahému vlivu právě online evidence tržeb (proslavené jako EET).

Jak asi každý vidí, kritická je situace s máslem. Meziročně podražilo zhruba o 40 %. Taková je „máslová inflace“. Jak uvedli pro ČTK předseda Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček a mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová, důvodů je více. Jsou mezi nimi vysoké cenové přirážky supermarketů, vysoká zahraniční poptávka po evropském másle (díky slabému euru) nebo nedostatek mléčného tuku. Cena mléka od prvovýrobců se přitom podle ČSÚ zdaleka tak výrazně nezvýšila. V porovnání s většinou roku 2015 dokonce výrazně klesla a stejně tak poklesla i mezi začátkem letošního roku a červnem.

Naproti tomu klesají ceny pohonných hmot a alkoholických nápojů (zejména piva a vína). Kdyby k tomu došlo ještě v průběhu veřejně ohlášených intervencí a bez zdražování jiných položek, naši centrální bankéři by to nesporně vnímali jako velkou chybu. Ale je opravdu takovou chybou, když významné položky našich nákupů zlevňují? Jak už jsme v minulosti uváděli, jestli chtěla ČNB způsobit inflaci a oslabit korunu, nemusela nakupovat eura. Stačilo bombardovat ropná pole a ničit zásoby břidlicového plynu. Ceny dovážených energií by se nám tak zvýšily, koruna by oslabila a výsledná ztráta by byla podobná.