Investigativní novinář Ali Toktakunov v roce 2019 zveřejnil pro Rádio Svobodná Evropa informace o rozsáhlém korupčním skandálu v Kyrgyzstánu, který se týkal nelegálního vývozu stovek milionů dolarů ze země. Kvůli zveřejnění utajovaných informací se Ali společně se svojí manželkou Samarou Sagynbaevou museli v Česku skrývat. Pod ochranou české vlády žili téměř osm měsíců. Samara v té době začala jejich život natáčet. Díky tomu vznikl dokument s názvem Panic Button, který měl světovou premiéru na festivalu Jeden svět v Praze.

Redakce deníku FORUM 24 mluvila jak s producentkou filmu Veronikou Janatkovou, tak s režisérkou Samarou Sagynbaevou o práci na dokumentu i aktuální politické situaci v Kyrgyzstánu.

Vyšetřování investigativního novináře Aliho Toktakunova odhalilo, že mocný kyrgyzský klan provozoval podzemní přepravní impérium, které pašovalo nezdaněné a falešně označené zboží z Číny do Kyrgyzstánu, Ruska a dalších středoasijských států. Tento systém systematicky vyvedl z veřejného rozpočtu Kyrgyzstánu více než sedm set milionů dolarů, které byly následně prané prostřednictvím bankovních účtů a investic do nemovitostí ve Spojených arabských emirátech, Evropě a Spojených státech.

Vyšetřování také odhalilo ústřední roli bývalého zástupce ředitele celní služby Raimbeka Matraimova a dalších kyrgyzských vládních úředníků při zefektivnění tohoto systému. ​ Po zveřejnění informací čelil Toktakunov výhrůžkám smrtí a nátlaku ze strany vlivných osob spojených s tímto skandálem. Navzdory těmto hrozbám se v roce 2020 vrátil do Kyrgyzstánu, aby založil vlastní investigativní portál MediaHub. Dokonce dostal přezdívku Navalyj of Kyrgyzstan.

„Nikdo nám nevybuduje dobrou zemi. Musíme si ji vybojovat sami. Je velmi těžké něco změnit, když žijete jinde. Pokud cítíte, že máte takové poslání, musíte ho přijmout se všemi jeho nebezpečími, bolestmi i radostmi,“ vysvětluje Totkakunova manželka Samara.

Panic Button

Dokumentární film Nouzový signál (Panic Button) režisérky Samary Sagynbaevy zachycuje jeho práci a odhaluje stav demokracie a spravedlnosti v Kyrgyzstánu. Když byl v roce 2019 v Istanbulu zastřelen hlavní informátor novináře Ali Saimaiti, začala být bezpečnost novináře i jeho manželky pro manažery Rádia Svobodná Evropa zásadní.

Manželé se skryli v ústřední budově Rádia v domnění, že jde o nejbezpečnější místo. „V té době jsem studovala na FAMU, ale ochranka mi zakázala na univerzitu chodit,“ vzpomíná Samara. Manželé následně začala skrývat Bezpečnostní informační služba, která jim dodala tlačítka pro případ nouze. Z toho vznikl název dokumentu Panic Button.

„Tehdy jsem si neuvědomovala, že prožíváme historické události, ale začala jsem natáčet z profesionální vášně. Když jsem o tom později vyprávěla svému školiteli Radimu Procházkovi, navrhl mi, abych natočila dokumentární film,“ vzpomíná Samara.

Ke tvorbě na dokumentu přizvali z Institutu dokumentárního filmu v Praze producentku Veroniku Janatkovou. Se Samarou se spojily v roce 2021. Jelikož se jedná o pětiletý časosběrný dokument zaznamenaný na různé kamery v odlišných podmínkách, byl proces tvorby velice náročný.

Na filmovém materiálu se obtiskl stres a strach, pod nímž Samara materiály v Česku natáčela. Podle situace jsou v dokumentu i záběry z Aliho osobního archivu, respektive materiály, které natočil pro vyšetřování, například jeho tajné videohovory. „Některé záběry pochází z Rádia Azattyk a dalších kyrgyzských médií, stejně jako z oficiálních zdrojů. V některých případech, když jsem byl v Praze, mi s natáčením pomáhali i přátelé filmaři,“ dodává Samara.

Svoboda slova

„Střih dokumentu běžně trvá okolo šestnácti týdnů. My jsme stříhali rok a půl,“ upozorňuje Veronika. Pro lepší pochopení pocitů, s nimiž se lidé v nebezpečí setkávají, je použita kolážovitost symbolizující fragmentaci reality. Kvůli geografické i kulturní vzdálenosti bylo podle Veroniky náročné udělat poměrně lokální příběh univerzálním. Vzhledem k tomu, že k odhalení kauzy došlo pomocí Rádia Svobodná Evropa, se stal dokument kvůli diskuzi ohledně financování instituce aktuálním i v Česku. Svoboda slova navíc od nástupu současné americké vlády rezonuje čím dál tím víc po celém světě.

Azattyk, kyrgyzská pobočka Rádia Svobodná Evropa, je médium hluboce zakořeněné v kyrgyzské společnosti, která mu důvěřuje. „Přestože je Azattyk financován ze zahraničí, je renomovaným médiem, které odolává ruské propagandě a poskytuje alternativní informace,“ vysvětluje Samara. Díky takovým médiím může docházet k odhalování korupce i dalších případů, které země s autoritářskou vládou tíží.

Úlohu svobodných médií, jakým je například Svobodná Evropa, považuje i Veronika za zásadní. „Mám k ní osobní vztah, protože v Rádiu pracovala moje babička. Kdyby neexistovalo, nemohl by Ali zveřejnit svoji investigativu, stejně, jako mnoho dalších novinářů,“ tvrdí Veronika. Svoboda slova a práce novinářů je podle Samary ve světě stále obtížnější. „Jako občan se obávám, že ruská propaganda bude ve středoasijském regionu, a zejména v Kyrgyzstánu, nadále získávat větší prostor,“ tvrdí Samara.

Neustálé nebezpečí

Situace v Kyrgyzstánu je stále velmi napjatá. Matraimov, který je hlavním obviněným ve vyšetřování kauzy, po zatčení vrátil dvě stě dvacet pět milionů dolarů vládě. Spolu se svými partnery byl nedávno propuštěn. „Jeho hlavní partner zločinecký vůdce Kamči Kolbajev, který řídil drogové cesty ve Střední Asii, byl zlikvidován. Matraimovo propuštění je pro nás opravdu nebezpečné,“ říká Samara. „Občas když si zavoláme, říká alarmující věci, jako například, že její kolegové novináři zmizeli,“ dodává Veronika. Na konci dokumentu zaznělo prohlášení, že všechny diktatury mají jedno společné, a to nepředvídatelnost. „Nevím, jestli tím své občany chtějí udržovat v permanentním stresu, ale funguje to,“ tvrdí Veronika.

I producentka pocítila při práci na dokumentu nejistotu, kterou kromě reálné hrozby přičítá také paranoie. „Samozřejmě se to nedá srovnávat s tím, s čím se denně potýká Samara a Ali v Kyrgyzstánu, nicméně jsem se začala více ohlížet,“ dodává producentka. Z bezpečnostních důvodů však toto téma dále nerozebírala.

Dále čtěte

Pan Nikdo proti Putinovi. Ruský učitel natočil, jak funguje propaganda ve školách

ROZHOVOR / Na první pohled nenápadné ruské městečko Karabaš je známé především svým vysoce znečištěným ovzduším kvůli zpracování mědi. Se…

Lidskoprávní tématika Veroničinu práci provází od začátku. „Možná to vyzní jako klišé, ale mám pocit, že paradigma, které říká, že nějaká vláda za nás všechno udělá a my si můžeme žít svůj vlastní život jen tak, prostě nefunguje. Potřebujeme aktivní občanskou společnost,“ tvrdí Veronika. Svými dokumenty se snaží přispět ke společenské diskuzi. Její tvorba se však týká převážně zahraničí. „Korupce nemá hranice ani vlast, žije na zemi. Ať už je to Kyrgyzstán, Evropa nebo Amerika, je přítomna všude, ale důležité je, jak s ní bojujete a jak ji překonáváte,“ popisuje Samara.

V Kyrgyzstánu dokument zatím uveřejněn nebyl. Zda tomu tak někdy bude, to záleží na aktuální vládě. Nyní je na Veronice a ostatních lidech z jejího týmu, aby se dostal k širší veřejnosti pomocí různých festivalů. Kyrgyzstán z bezpečnostních důvodů Veronika zatím nenavštívila. „Na jednu z projekcí se v rámci festivalu Jeden svět přišla podívat i kyrgyzská konzulka, která byla ráda za diskuzi o svobodě slova,“ říká producentka.

Producentka Veronika Janatková není v dokumentární tvorbě zabývající se lidskoprávní tématikou žádným nováčkem. Se svojí produkční společností Pandistan produkovala například dokumenty Bůh v neděli nepracuje z africké Rwandy či enviromentální projekt Žít vodu, také režírovala film Lístek na měsíc. Kromě toho v Ázerbájdžánu v roce 2017 spoluzaložila filmový festival DokuBaku a podílela se na programu jeho prvních čtyř ročníků.