Dlouhé měsíce trvalo Spojeným státům americkým vyjednat dohodu o propuštění skupiny amerických občanů, které Írán věznil kvůli obvinění ze špionáže. Tento týden se pět mužů a dvě jejich příbuzné vrátili domů. Írán výměnou za jejich svobodu získá šest miliard dolarů ze zmražených účtů v Jižní Koreji. Peníze má podle dohody použít na nákup potravin a léků. Tomu ale nevěří američtí republikáni. Podmínky dohody kritizují s tím, že jen podpoří „byznys s rukojmími“.

Srdceryvné přivítání čekalo sedm Američanů íránského původu na vojenském letišti ve Fort Belvoir v severní Virginii. Na letištní ploše čekali příbuzní, které neviděli řadu let, někteří drželi americké vlajky, někteří plakali dojetím. „Noční můra je u konce,“ řekl přítomným novinářům Babak Namazi, který se prostřednictvím různých kampaní aktivně zasazoval o propuštění svého bratra.

Siamak Namazi strávil osm let v nechvalně proslulé teheránské věznici Evín. Odsouzen byl k deseti letům na základě nepodložených obvinění ze „spolupráce s nepřátelským státem“. Za mříže se obchodník íránského původu dostal ve 43 letech, domů se vrátil jako jednapadesátiletý společně se svou matkou, která po dobu jeho zatčení nesměla opustit Írán.

„Jsme tak vděční, že jsme po osmi letech zase spolu,“ plakal po objetí s příbuznými Babak Namazi. Dojetí neskrývali ani další propuštění, 67letý ekologický aktivista Morad Tahbaz, kterého doprovázela manželka držená v Íránu v domácím vězení, a 59letý podnikatel Emad Shargi. Tahbaze se Shargim zatkla íránská policie před pěti lety. Obvinila je také ze špionáže.

Rukojmí má zlaté dno

Ta se v posledních letech stala jakýmsi „zaklínadlem“ íránských soudců. Mezinárodními sankcemi postižený stát pochopil, že přes zadržené cizince vede cesta, jak se dostat alespoň k nějakým ústupkům ze stran domovských vlád vězněných zahraničních rukojmí, a začal toho využívat.

V průběhu posledního desetiletí za mřížemi v Íránu uvízla řada cizích státních příslušníků, jen u části z nich je veřejně známa identita.

Například Kylie Moore-Gilbertová přijela do Íránu v září 2018 na akademickou konferenci. Australsko-britskou občanku, která je mimo jiné sestřenicí zakladatele WikiLeaks Juliana Assange, zadrželi příslušníci Revolučních gard při odjezdu ze země a v utajeném procesu ji pak soud poslal za mříže na deset let za údajnou špionáž pro Izrael, odkud pochází její manžel. Moore-Gilbertová ve vězení opakovaně držela protestní hladovky. Ven se dostala v roce 2020 po 804 dnech výměnou za tři Íránce, kteří se v Thajsku pokusili zabít tři izraelské diplomaty.

„Politickým rukojmím“ je také lékař íránského původu se švédským pasem Ahmadrezá Džalalí. I on přijel do Íránu na vědeckou konferenci organizovanou Teheránskou univerzitou a podobně jako Moore-Gilbertová byl po zatčení tajnými službami obviněn ze špionáže pro Izrael. Jeho trest je ale mnohem horší. Odsouzen byl k trestu smrti, a ačkoliv byla jeho poprava několikrát odložena, hrozí mu stále.

Výměnou za nemocného 52letého vědce chtěl Írán získat buď íránského diplomata Assadolláha Assadího, který byl v Belgii odsouzen za podíl na plánování pumového útoku na shromáždění íránské opozice v Bruselu v roce 2018, nebo Hamída Núrího, kterého vloni odsoudil švédský soud na doživotí za podíl na hromadné popravě a mučení tisícovek politických vězňů v 80. letech minulého století.

Stejné zločiny měl přitom spáchat i současný íránský prezident Ebráhím Raísí, který rozsudek nad Núrím označil za politicky motivovaný. V případě švédského vědce se zatím nepodařilo dohodnout na jeho propuštění. Organizace Amnesty International jeho zdravotní stav přitom označuje za „zoufalý“.

Assadolláha Assadího se ale Íráncům nakonec podařilo získat zpět zadržením a následnou výměnou za belgického humanitárního pracovníka Oliviera Vandecasteeleho. Toho uvěznili v teheránském Evínu v únoru 2022 na základě obvinění z pašování cizí měny a špionáže. Došlo k tomu rok poté, co Assadoláha Assadího odsoudili Belgičané na dvacet let za pokus o vraždu a terorismus.

Dvacet let dostal „recipročně“ původně také Vandecasteele, následně mu ale Íránci trest zdvojnásobili. Místo plánovaných čtyřiceti let nakonec Vandecasteele strávil za mřížemi 455 dní a domů odcestoval právě díky dojednané výměně za Assadího.

Kritika republikánů

Součástí belgicko-íránské dohody bylo zřejmě ještě propuštění dalších tří Evropanů, jejichž totožnost média nezveřejnila a kteří se dostali na svobodu začátkem června, tedy asi týden po Vandecasteelem. Jednalo se o dva rakousko-íránské občany zadržené v roce 2019 a jednoho Dána, který se ve vězení ocitl při loňských masových protestech za práva žen.

Aktuální propuštění Američanů je zlomové v tom, že nejde obrazně řečeno o „výměnu zajatců“, ale o velkou částku peněz, což hlasitě kritizují někteří republikánští politici v USA.

„Země, které vězní Američany jako politická rukojmí, budou mít teď o to víc důvodů, aby v tom pokračovaly,“ komentoval americko-íránskou dohodu Mick Mulroy. Bývalý vysoký představitel Pentagonu za Trumpovy administrativy kritizoval nejen sumu, kterou Washington slíbil uvolnit ze zmrazených íránských příjmů z prodeje ropy, ale také důvěru Bidenovy administrativy, že Írán zhruba 132 miliard korun použije pouze na nákupy potravin, léků či dalšího humanitárního zboží, jak závazně stanovuje americko-íránská dohoda.

„Trapné uklidňování Joea Bidena nejen posiluje Írán, ale také činí Ameriku méně bezpečnou,“ napsal na sociální sítě také republikánský senátor Tom Cotton. Bidenova administrativa slíbila, že bude dodržování dohody bedlivě sledovat, uznala ale, že „by mohla uvolnit peníze, které Írán již utrácí za tyto položky, na jiné účely“. Podle vyjednavačů propuštění pěti nespravedlivě vězněných Američanů ale neexistoval jiný možný způsob, jak jejich osvobození dosáhnout.

Další Američané ve vězení

Podle serveru Al Monitor nicméně v íránském vězení další Američané zůstávají. Mezi nimi vysloužilý íránský lodní kapitán Šahab Dalílí, který má ve Spojených státech trvalý pobyt a za špionáž je v Íránu odsouzen na deset let, a Džamšíd Šarmád, dlouholetý obyvatel Kalifornie a kritik íránského režimu. V únoru nad ním íránský soud vynesl trest smrti. Ani Dalílí, ani Šarmád, který je rovněž občanem Německa, nebyli podle Al Monitoru americkým ministerstvem zahraničí označeni za „neoprávněně zadržené“. To hlasitě kritizují jejich rodinní příslušníci.

Šarmádova dcera Gazelle začátkem týdne obvinila Bidenovu administrativu, že opustila nejen jejího otce, ale i další americké občany. Prostřednictvím prohlášení do médií americkému prezidentovi vzkázala: „Když necháte jediného občana USA za sebou s rozsudkem smrti, podepisujete se tím v podstatě na jeho popravě.“

Americká vláda opakovaně varuje své občany před cestami do Íránu i před rizikem neoprávněného zadržení. Varování v reakci na návrat osvobozených Američanů zopakoval tento týden ministr zahraničí Antony J. Blinken: „Zatímco tato skupina občanů USA byla propuštěna, neexistuje způsob, jak zaručit podobný výsledek pro ostatní Američany, kteří se, navzdory dlouhodobému varování vlády USA, rozhodnou cestovat do Íránu,“ řekl Blinken.

Vyšlo na webu Hlídacípes.org