Íránský jaderný výzkum – ilustrační foto FOTO: YouTube
FOTO: YouTube
KOMENTÁŘ / Do médií pronikly zprávy, že Izrael připravuje nálety na íránskou jadernou infrastrukturu. Proč ale právě teď? Proč ne na podzim, během odvety za íránský raketový útok? Nejstručnější možná odpověď zní, že úkol je zjednodušen vyřazením syrské protivzdušné obrany. Během leteckých operací vedených z iráckého nebo íránského vzdušného prostoru by byly relativně moderní systémy ruského původu v Sýrii nejvážnějším potenciálním protivníkem. A to dokonce ani ne tak po cestě k cíli, jako spíše během návratu.
Nyní je asi 85 % syrských protiletadlových kapacit vyřazeno.
Připočtěme však další faktor, kterým je zvýšená motivace teheránských vládců maximálně urychlit vojenský jaderný program.
Útok Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 měl podle plánovačů „sjednotit fronty“ různých Íránem sponzorovaných aktérů stojících proti židovskému státu. To se na počátku také z velké části stalo: hned po úvodním pogromu začal izraelské území ostřelovat i libanonský Hizballáh, krátce nato se přidali jemenští Húsiové.
Asadova Sýrie byla svědkem nasazení dvou divizí íránských milic naverbovaných v Afghánistánu a Pákistánu, v těsné blízkosti hranice s Izraelem, ale jinak tato fronta zůstala většinou klidná. Asad plnil úkol především umožňováním dodávek íránských zbraní do Libanonu. A nakonec jsme viděli i přímé zapojení íránských ozbrojených sil do regionálního konfliktu, který stále ještě mnozí aktivisté označují jako „válku v Gaze“, dvěma masovými útoky s použitím dronů, střel s plochou dráhou letu a balistických raket.
Jenže i když raketové a dronové útoky z Jemenu způsobily bankrot přístavu v izraelském městě Ejlat, nepodařilo se dosáhnout toho hlavního. Další členové íránské „osy odporu“ na sebe nesvedli vázat dost velké síly na to, aby Izrael nedokázal zničit vojenské kapacity Hamásu.
Když byla větší část tohoto úkolu hotova, pozornost se přenesla na libanonský Hizballáh. Tento aktér je nyní mimořádně oslaben, a i když se mu možná podaří časem doplnit personální ztráty, bez Asadovy Sýrie jen těžko zvládne nahradit zničené zásoby zbraní. Dohoda o příměří mezi libanonskou vládou a Izraelem ostatně předpokládá, že Hizballáh bude podle letitých rezolucí OSN konečně odzbrojen.
Asadův pád dovršil kolaps protiizraelské strategie Íránu založené na vytváření naoko nezávislých, ve skutečnosti Teheránem kontrolovaných ozbrojených uskupení na území sousedních států. A ajatolláhům nezbylo v ruce nic, čím by se ještě mohli ohánět – kromě vyhlídky na jaderný klacek.
Třicetkrát více, než je třeba
Oficiálně Teherán přiznal spuštění tisíců nových pokročilých centrifug k obohacování uranu. Oficiálně také informuje o obohacování suroviny na 60% obsah klíčového izotopu U235.
Žádný komerční mírový program nepotřebuje tak vysoce obohacenou surovinu. Běžné palivové články jaderných elektráren obsahují do 5 % štěpného uranu 235. Írán ovšem tuto hodnotu překračuje třicetkrát. A dostává se oficiálně na dvě třetiny hodnoty potřebné k výrobě jaderné zbraně.
Pokud by ajatolláhové alespoň v první fázi rezignovali na výrobu moderní implozní jaderné hlavice, jaká od 60. let minulého století umožnila miniaturizaci jaderných zbraní, jejich jediný technický problém představuje dostatečně bohaté palivo. Napodobit konstrukci první jaderné bomby Little Boy by dnes zvládl snad každý stát na světě. Těžkou raketu schopnou dopravit masivní archaickou jadernou nálož v klimatizovaném modulu na vzdálenost až 3 000 kilometrů již Írán vlastní. Podle města v provincii Chúzistán ji pojmenoval Chorramšahr a nejspíše jde o jeden z četných plodů dlouholeté spolupráce se Severní Koreou.
Výroba uranu obohaceného na 60 % izotopu U235 nemá jiné vysvětlení než nutný mezikrok při vývoji štěpné jaderné nálože k vojenským účelům. Žádný civilní projekt neposkytuje rozumný důvod k takovému postupu, zejména ne v současném rozsahu zásob přesahujících 180 kg. A monitoring Mezinárodní agentury pro atomovou energii zaznamenal i stopy látky obohacené na koncentraci 83,7 %, velmi se blížící surovině k výrobě bomby.
Zatímco ke konstrukci moderní implozní nálože by Teheránu stačily řádově kilogramy vysoce obohaceného uranu, primitivní bomba vyžaduje až desítky kilogramů. Jakmile by je však vlastnil, od jaderného statusu by režim dělily spíše týdny než měsíce.
Jako krysa v koutě
Plánováno bylo zničení Izraele, které islamistický režim slibuje od roku 1979. Místo toho je však ohrožen on sám. Přišel o klíčové proxies v těsné blízkosti izraelského nepřítele a po Asadově pádu je zřejmé, že se je už nepodaří náležitě resuscitovat. Izraelské nálety v reakci na raketový útok zničily i íránskou pozemní protivzdušnou obranu – a špatně vyzbrojené letectvo, kterému islamisté od nástupu k moci nedůvěřují, nemá šanci ubránit se příští podobné izraelské akci.
Írán se může pokoušet o obnovení pozemní protivzdušné obrany s pomocí dalších nákupů pokročilých ruských systémů, ale dostal by je s mnohaletým zpožděním, protože Moskva má problém pokrýt vlastní ztráty na Ukrajině. Tak dlouho ovšem čekat nemůže.
Všichni v regionu vidí, že Teherán je na kolenou a má potíže vstát. Kdyby si Ankara nebyla jista neschopností Íránců provést další intervenci v Asadův prospěch, nikdy by neschválila plán klientů na dobytí Aleppa a svržení syrského režimu. Další blesky z čistého nebe mohou přijít záhy. Namísto expanze k sousedům mají íránští imperialisté problém ohlídat si vlastní zadní dvorek.
Teherán se ocitl v úzkých, kam se sám zahnal arogancí a spoléháním na nekonečnou ústupnost Západu. Teď hrozí, že ve svém těsném koutě začne nebezpečně skákat jako zoufalá krysa. Že bude chtít všechny odhalené slabiny urychleně převrstvit jadernými svaly.
Zničení íránského jaderného programu tak získává novou naléhavost. Nikdo by si ovšem neměl představovat velkolepou jednorázovou akci, jakou byl kdysi nálet na jaderný reaktor v iráckém Osiraku. Teherán se z této kauzy poučil, svá jaderná aktiva rozptýlil, umístil pod zem a/nebo mezi citlivou civilní infrastrukturu, aby je nebylo možno precizně zničit bez masivních „vedlejších škod“.
Není ani zdaleka jisté, že izraelské letectvo v případě útoku opravdu uspěje. Nikdo však nehodlá nečinně čekat na jistotu v podobě jaderného hřibu nad Tel Avivem.
