Vládní vyšetřovatelé v Irsku začátkem měsíce sdělili, že odhalili pozůstatky kojenců a dětí pohřbených v síti dvaceti podzemních prostor v bývalém katolickém sirotčinci.

Nález mnoha dětských hrobů u bývalého katolického sirotčince se zdá potvrzovat dlouhodobé podezření o existenci těchto masových hrobů v  církevním zařízení, které fungovalo v padesátých letech.

Po třech měsících zkoumání se objevilo „významné množství“ lidských ostatků dětí ve věku od 35 týdnů do tří let.

Irská ministryně pro děti a mládež Katherine Zapponeová označila zjištění za „smutné a znepokojující“. Řekla, že pozůstalým těchto dětí bude nabídnut řádný pohřeb.

„Budeme ctít svou paměť a ujistěte se, že podnikáme ty správné kroky, aby se s pozůstatky zacházelo odpovídajícím způsobem,“ řekla ministryně.

Šokující objev souvisí s otázkami, které se vynořují ohledně někdejšího zneužívání páchaného údajně v katolických sirotčincích a školách v desetiletích, kdy irská společnost procházela změnami, jednak rostoucí sekularizací, jednak ekonomickou renesancí.

Známá je takzvaná Ryanova zpráva z roku 2009 zveřejněná Ireland’s Commission into Child Abuse, která zachycuje téměř desetiletí šetření a rozhovorů s některými z dvou tisíců svědků a s náboženskými představiteli. Na této zprávě se podílelo více než 800 kněží, řádových sester a bratrů z desítek dětských domovů a dalších institucí pro děti.

Zpráva zjistila, že sexuální zneužívání bylo „endemické“ v institucích pro chlapce a v celém systému byly děti „často hladové“ a „žily v denním teroru, kdy nevěděly, kdy přijde příští bití“. Vyšetřování pokrylo incidenty od třicátých let po léta devadesátá. Mnoho z těchto institucí bylo od té doby uzavřeno. Vláda se zavázala ke zvýšení neohlášených kontrol těch, které ještě zůstaly.

Některé další snahy pocházejí od samotných věřících. V roce 2014 americký deník Christian Science Monitor zaznamenal iniciativu vedenou Philomenou Lee, která byla nucena dát se své dítě k církevní adopci poté, co otěhotněla mimo manželství. Podle jejího příběhu byl natočen film, který vytvořil tlak na Vatikán a irskou vládu, aby zveřejnili svazky, které se těchto týkají asi šedesáti tisíc irských žen, jež daly své děti k adopci za podobných okolností.

Centrem současného skandálu je dům vedený sestrami Bon Secours, kam přicházely neprovdané těhotné ženy a děti pak byly vychovávány oddělené od jejich matek, než mohly být předány k adopci, píše list Guardian. Dům byl zavřen již v roce 1961. Podezření na existenci masových hrobů vzniklo v roce 2014, když místní historička Catherine Corlessová našla asi 800 úmrtních listů dětí žijících předtím v sirotčinci, ale pouze jeden odpovídající záznam o pohřbu.

V roce 1975, jak Corlessová zjistila, se dva chlapci hrající si na místě bývalého domova, propadli do něčeho, co bývalo dříve septikem, a viděli tam dětské kostry. Později získala lokální záznamy ze sedmdesátých let, kde byl pozemek označen jako „pohřebiště“.

Irská vláda reagovala tak, že vytvoří komisi, která prošetří zacházení s dětmi ve čtrnácti bývalých zařízeních. Corlessová vyzvala sestry Bon Secours, aby se omluvily za neoznačené hroby a pomohly zajistit hroby pro každé z mrtvých dětí, jakmile by byly identifikovány ostatky.

Sestry ve svém prohlášení píší, že předaly všechny své záznamy státním orgánům již v roce 1961, kdy byl domov uzavřen, a zavázaly se spolupracovat na dalším vyšetřování.

Za použití materiálů z Christian Science Monitor a Associated Press