Na zálibu islámských radikálů v západní pop-kultuře, ve které se mnohdy orientují lépe než ve vlastní islámské, upozornil před lety americký politický komentátor a historik Daniel Pipes. První videa s popravami rukojmí zveřejnili pákistánští a íráčtí teroristé na začátku nového tisíciletí. Byla to technicky vzato amatérská videa, natočená bez znalosti řemesla a s omezeným dopadem na veřejné mínění; v té době neexistovaly sociální sítě a internet v takovém rozsahu jako dnes.
Teprve Islámský stát objevil kouzlo propagandistického videa a naplno využil rozšíření sociálních sítí a dostupnosti internetového připojení k propagandistickým účelům. Filmoví odborníci a publicisté upozornili již s prvními videi Islámského státu, že jsou natočeny lidmi, kteří si osvojili základní znalosti filmového řemesla. Videa jsou profesionálně natočená, nasvícená i sestřihaná, jejich dramaturgie nepokrytě čerpá z odkazu hollywoodského filmu a reality show. Série videí Řinčení mečů (Salíl as-sawárim), s popravami vojáků bojujících proti IS, dokonce cituje scény z posledních filmů Kathryn Bigelow (oscarový The Hurt Locker, Zero Dark Thirty), popisujících boj americké armády a tajných služeb právě proti blízkovýchodním teroristům.
Vojáci Islámského státu holdují nejen západní pop-kultuře, ale také západním zbraním nebo autům. Japonská Toyota vydala prohlášení, že bohužel není schopna ovlivnit dovoz vozu Land Cruiser přes třetí strany do Islámského státu, kde se uvedený model stal nejoblíbenějším vozidlem. V tom spočívá jeden z rozporů Islámského státu: jeho členové dští oheň a síru na zkažený Západ, ale zároveň se špatně skrývaným potěšením propadají jeho neřestem.
Pokud obyvatelé Blízkého východu argumentují, že Daeš (místní opovržlivé označení Islámského státu) nemá nic společného s jejich pojetím islámu, mají bezesporu pravdu. Islámský stát je projektem radikálů, kteří se dostali do kontaktu se západní civilizací. I organizace Islámského státu opisuje od západních vzorů – je ironií, že chalífát, křísící ideu svrchovaného muslimského státu, v základech stojí na know-how importovaném ze Západu. Jádro radikálů Islámského státu tvoří z nezanedbatelné části lidé přicházející ze západních zemí.
Alexander Dugin v článku Útoky 13. listopadu: Made in Hollywood vysvětluje, že pařížské útoky, realizované v pátek 13., odkazují na klišé filmového hororu, které jsou blízkovýchodní mentalitě nesrozumitelné. Islamismus je obsesivně posedlý Západem, který je rovněž hlavním cílem propagandy, s níž se bojovníci Islámského státu obracejí jednak na nevěřící Západ, tak na své západní soukmenovce. První chtějí děsit, druhým chtějí imponovat.
Islamismus a islámští přistěhovalci v západních zemích tvoří spojité nádoby. Jak ukazují mnohé studie, islám systémem striktních pravidel vede své věřící k celkové pasivitě, která v nich přetrvává i v atmosféře liberálního Západu a díky níž se nedokážou prosadit. Obzvlášť výrazně to prokázaly studie indických migrantů, kteří přišli do Británie z jedné vesnice. Zatímco hinduisté se dokázali v liberálním ovzduší prosadit, muslimští migranti ze stejné vesnice se stali závislými na sociálních dávkách.
Strach ze svobody a nejistoty, kterou s sebou nese svoboda, vyvolává v těchto lidech nostalgii po silném vedení, které jim přesně nadiktuje, co mají dělat, a sejme z nich břemeno zodpovědnosti. Recidiva, s níž muslimové upadají do náboženstvím nařízené pasivity, je natolik silná, že se projevuje i po několika generacích.
Proto se muslimové na Západě tak snadno radikalizují, opouštějí své domovy a odcházejí do řad Islámského státu, odkud se zpětně obracejí na Západ a vyzývají své deprimované západní soukmenovce, aby se k jejich boji přidali. Na Blízkém východě rozpoutal Islámský stát peklo, díky němuž se zvedla vlna migrace, kterou nejspíš čeká na Západě stejný osud jako jejich předchůdce. Kruh se uzavřel.
Islamismus vznikl jako postmoderní kompilace islámu a západní kultury. Ve střetu civilizací se vynořuje radikální a nesnášenlivá podstata islámské věrouky, takže mnozí kritici v islamismu spatřují samotnou esenci islámu. Islám vytržený z kořenů se pod vlivem západní kultury radikalizoval tím, jak se potřeboval vyhranit vůči jeho svodům, které mají na islám stejně rozkladný vliv jako ohnivá voda na rudého muže.
Islamismus je hysterická reakce islámské kultury na střet se západní kulturou. Z tohoto úhlu pohledu lze Islámský stát považovat za výkladní skříň multikulturalismu a je zvláštní, že se k němu jeho duchovní autoři z řad multikulturalistů hrdě nehlásí. Že by jim v tom bránila jejich vrozená skromnost?
