Zdá se vám, že v úvodním odstavci míchám dohromady věci, které spolu nesouvisejí? Tak to jste očividně nečetli text Úmluvy Rady Evropy (neplést s institucemi EU) o prevenci proti násilí a domácímu násilí, známé spíše jako Istanbulská úmluva. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která se tváří jako perfektní nástroj k univerzálnímu vyřešení problematiky domácího násilí a násilí na ženách všeobecně, ve skutečnosti je v ní ale skryto tolik nesmyslů na podporu genderových ideologií, jako v málokterém jiném dokumentu.

Přes velký odpor lidovců byla Úmluva díky podpoře z ANO 2011 a ČSSD za Českou republiku podepsána. Nyní se jedná o její ratifikaci, čímž bychom se zavázali k důslednému plnění požadavků Úmluvy. Jsem striktně PROTI a po vzoru Slovenska žádám odmítnutí ratifikace.

Český zákon o domácím násilí prosadili lidovci

Ještě než budu pokračovat, řeknu, že samozřejmě jsem proti jakémukoliv násilí na ženách, protože pokud s textem Úmluvy někdo nesouhlasí (natož muž a lidovec), hned je brán za násilníka a demagogicky mu je podsouváno, jak chce, aby ženy byly mláceny, obřezávány a podobné absurdity, jak předváděla například bývalá ministryně Marksová při podepisování textu. Byli to ale přitom právě lidovci, kdo přišel s českým zákonem proti násilí – konkrétně už v roce 2004 spolupracoval Jan Kasal s Bílým kruhem bezpečí na tom, aby byl zákon č. 135/2006 Sb. Na ochranu před domácím násilím přijat.

Tím se i dostávám k prvnímu důvodu, proč jsem proti ratifikaci Úmluvy. Pro Českou republiku je smlouva vyloženě nadbytečná. Potřebné zákony na potírání domácího násilí už tu dávno máme a v této oblasti se udělalo mnoho dobrého. Téma dávno není tabu, ženy vědí, kam se mohou obrátit o pomoc, a reálně ji také dostávají.

Neříkám, že vše je dokonalé, ale rozhodně to nevyřeší ratifikace Úmluvy, kterou bychom jednoduše museli akceptovat celou od A do Z bez možnosti diskuze o sporných částech. Ve vyhodnoceních plnění bychom se pak museli vyjadřovat ke každé z oblastí a nejde to obejít tím, že už to teď nějak plníme. Je potřeba vykazovat pokrok!

Istanbulská úmluva přináší jediné – další podporu gender neziskovek a indoktrinaci na školách

Druhým důvodem mého odmítání Istanbulské úmluvy je, že násilí prezentuje jako typicky mužskou záležitost, jako by absolutně neexistovalo násilí žen na mužích. Dokument České televize Z lásky nenávist 2 přitom dokázpal, že i ženy mohou být agresory a naopak tu potřebují specifické zastání muži. To by Úmluva neřešila, jen by chtěla, aby byly ideálně zcela smazány i ty nejpřirozenější rozdíly mezi muži a ženami.

V tomto bodě je Úmluva velmi snadno zneužitelná, a navíc podmiňuje odvod nemalých finančních prostředků ze státního rozpočtu do genderového neziskového sektoru. A kdyby jen to, Rada Evropy (a raději znovu upozorňuji, že to není instituce EU, ale nezávislá organizace principiálně podobná spíše OSN) v textu chce i zasahovat do vzdělávacího systému, protože genderově stereotypní chování jde prý odstranit jedině tak, že budeme dětem nejdéle od mateřinek vtloukat do hlavy, že mezi muži a ženami nejsou rozdíly..

Abych svá tvrzení dokázal, nabídnu dále tři přímé citace z Istanbulské úmluvy. Myslím, že dojdete k podobnému závěru jako já:

1) „Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“ (Úmluva, Článek 8 – Finanční zdroje, str. 6)

2) „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ (Úmluva, Článek 12 – Obecné závazky, str. 7)

3) „Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktův mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.“ (Úmluva, Článek 14 – Vzdělání, str. 8)

Už teď přepisujeme učebnice, smlouvy i zákony – co bude dál?

Když někde začnu kritizovat neziskový gender sektor, vylítávají další čertíci z krabiček s tím, jaký jsem populista a jen se vezu na kritice neziskovek, aniž bych o nich něco věděl. Opak je pravdou, dlouhodobě spolupracuji například s Charitou i s už zmíněnou neziskovou organizací Bílý kruh bezpečí, kdy jedna z prvních věcí, které jsem jako čerstvě zvolený europoslanec udělal, byla pomoc se zřízením nonstop linky 116 006 pro oběti domácího násilí po celé EU.

Gender neziskovkami myslím ty, které opravdu řeší jen gender. A že se od původní dobré myšlenky srovnat platy mužů a žen na zcela identických pozicích problematika i u nás ale posunula debata až k velmi nebezpečným návrhům, aby stát umožnil otěhotnět ženám bez partnerů a ještě jim z veřejného zdravotního pojištění platil umělé oplodnění a tak produkoval samoživitelky. Tvrzení opírali o konstrukt dítěte jako jejich základního práva, nikoliv plodu sbílžení dvou osob a už vůbec ne lásky.

Věděli jste například o existenci Genderové expertní komory? Jejím cílem přímo je „začlenit genderovou perspektivu do agend státu i soukromého sektoru za pomoci vysoce kvalifikovaných odbornic a odborníků.“ Nebo o České ženské lobby, která je rovnou poradním orgánem Rady vlády pro rovnost mužů a žen?

Ta první organizace nám může přijít úsměvná, protože mají genderově nevyvážený poměr členů a členek, což vlastně vůbec není legrace! S Českou ženskou lobby mám spojeno věcí více. Například to, jak prosadili stáhnutí neškodné výstavy aktů z Akademie věd, psali petice proti vtipným reklamám od pivovaru Bernard, ale zcela podporovali a nikdy nekritizovali nechutnou výstavu spoutaných nahých žen… Psal jsem k tomu článek, fotky v něm jsou velmi výmluvné: Výstava spoutaných nahých žen feministkám nevadí a reklama na pivo ano?!