Olomoučtí vrchní státní zástupci podali obžalobu kvůli údajnému podplácení tří exposlanců Tluchoře, Fuksy a Šnajdra. Bývalý premiér Nečas jim měl nabídnout „úplatky“ ve formě postů ve státních firmách za to, že se vzdají poslaneckého mandátu. Podobných situací se u nás dodnes odehrává mnohem víc, jen jediná z nich je však kriminalizována.

Tato větev kauzy, která po mohutných raziích vedla k pádu pravicové vlády, od samého počátku v médiích vyvolávala nejvíc pochybností. Podle vyšetřovatelů vytváří dojem bezprecedentního korupčního jednání na nejvyšších místech. Přijetím tohoto „obchodu“ politici podle obvinění sledovali vlastní zájmy a porušili tak poslanecký slib i zákon.

[ctete]68447[/ctete]

Boj za „očistu“ vede k nemilým koncům

Současný šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský tehdy krátce po vypuknutí kauzy pro Hospodářské noviny napsal (17. 6. 2013, „Kdo ohlídá hlídače? Jiný pohled na razii“): „Pomiňme onu klíčovou a fundamentální, leč již několikrát diskutovanou otázku, zda může být udělení „trafiky“ trestným činem. Pojďme ještě více na podstatu této „korupce“: vznikla jejich trafikou nějaká škoda? Parazitují oni nebo premiér na předražené zakázce, navýšené o jejich „fee“? Změnil se kvůli jejich „úplatku“ územní plán tak, aby se z veřejného parku stalo obchodní centrum, nebo se tím zhodnotila jejich pole? Kdo komu ublížil, kdo se na čí úkor obohatil? Nic. Nic. Nic. Pusto prázdno.“

Kamberský, který tehdy zdaleka nebyl v podobných hodnoceních osamocený, pokračuje: „Policii a státní zástupce si platíme proto, aby nacházeli a dokladovali a předávali k soudu jasné trestné činy. Poslední dobou to však vypadá, jako by se z řetězu utržení státní zástupci snažili trestat každý nešvar, který se jim nelíbí nebo jim nevoní. Ale náprava společnosti není jejich práce. Jejich práce je odhalovat a dokazovat trestnou činnost, nikoli získávat popularitu akcemi, které nikdy neskončí u soudu.“

„Zbrklý boj za „očistu společnosti od patologických jevů“ vede, k našemu velkému žalu, často k velmi nemilým a nepředpokládaným koncům. Vynikající učebnicí je Itálie: tam roky trvající akce Čisté ruce vedla k jasnému výsledku: k nástupu a dlouhodobé dominanci Silvia Berlusconiho, politickomediálně-ekonomického magnáta,“ dodal věštecky Kamberský. Dnes pro takového, ovšem mnohem populističtějšího „Babisconiho“ pracuje.

Šlachta alias ředitel M

O změně mediálních poměrů výmluvně hovoří postoje jeho současného nadřízeného, šéfredaktora Ištvána Léko, dnes čelného Šlachtova obránce. Ve svém komentáři (22. 7. 2016, „Agresivní expanze začíná“) přirovnává kauzu policejní reorganizace k bondovce Spectre. Ačkoli je ve většině Šlachtových mediálně exponovaných případů z hlediska výsledků u soudu stále „pusto prázdno“, Léko jej přirovnává ke kladnému filmovému hrdinovi, šéfovi MI6: „Řediteli M v našem příběhu odpovídá nezkorumpovatelný šéf ÚOOZ Robert Šlachta, který neplní přání politiků, a když na to přijde, nebojí se je ani zavřít.“

Problém spočívá v tom, že tuzemský „ředitel M“ se zaměřoval jen na některé politiky, zatímco jiní v identických či ještě zápornějších rolích jej příliš nezajímají. Nelze se potom ubránit přesvědčení, že ve skutečnosti plní přání politiků, a to zejména toho typu, před kterými varoval Kamberský.

Politické vyjednávání poprvé u soudu

Zpět k „trafikám“, které právě směřují k soudu. Ačkoli nelze předjímat výsledek nezávislého soudního řízení, žalobci budou mít složitou práci. A nejen proto, že inkriminovaní tři poslanci byli už dávno osvobozeni kvůli indemnitě, a stát jim za nezákonné stíhání a vazby spolu s omluvou vyplatil téměř dva miliony korun.

Bývalý premiér poslancům posty („úplatky“) ve skutečnosti nenabízel a ani nabízet nemohl. Už jen proto, že spadaly do gesce ministerstva financí, nikoli úřadu vlády. Navíc politické vyjednávání může sice veřejnosti připadat jako neetické, ale je běžnou součástí politiky. Ištvanovo novátorství spočívá v tom, že poprvé v polistopadové historii je kriminalizováno. Podobných situací přitom byly, současnost nevyjímaje, desítky či stovky. Lze uvést některé z nich.

1) Politické obchody v Mostě

V září 2015 se tři politici z mosteckého zastupitelstva – Jan Schiller (ANO), Jan Syrový (Mostečané Mostu) a Adolf Sigmund (KSČM) – pokoušeli krátce po rozpadu mostecké koalice získat potřebnou podporu pro nově vznikající formaci. Jiřímu Švábovi, zastupiteli z hnutí Severočeši Most, na tajné schůzce nabídli oboustranně výhodný obchod. Pokud podpoří novou mosteckou koalici, dostane byt, dobře placenou práci a další placené funkce. Nabídka zazněla na audiozáznamu, který byl pořízen během schůzky. Policie prověřovala, zda nedošlo k trestnému činu uplácení, a letos na jaře kauzu odložila.

2) Nové „trafiky“ v pražské radě

Koncem dubna 2016 se vlády v Praze po půlročním bezvládí ujala staronová koalice ANO – ČSSD – Trojkoalice. Její oživení bylo vykoupeno rozdáváním nových, dobře placených „trafik“. Zvýšil se počet uvolněných funkcí v pražském zastupitelstvu. Nejvíce vytěžilo hnutí ANO, které získalo předsednictví dvou nových výborů, s platem 85 tisíc korun měsíčně. Předseda Strany zelených Matěj Stropnický zároveň vyměnil působení v pražské radě, kde narážel na koaliční odpor, za podobně placené předsednictví výboru pro dopravu. Navíc vyhandloval zhruba miliardu na nové projekty za příslib, že zelení podpoří pražskou vládu.

3) Výměna eurokomisaře Teličky za Špidlu

Špidlova vláda v roce 2004 schválila nominaci Pavla Teličky na post evropského komisaře s mandátem do roku 2009. Po debaklu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu však padla vláda. Špidla rezignoval 4. srpna 2004, ale v té době už bylo jasné, že v listopadu téhož roku Teličku v Bruselu předčasně vystřídá. Tehdy se psalo o tom, že šlo o politický handl, kterým Špidla podmiňoval svůj bezproblémový odchod z funkce premiéra a ze sněmovny. V Evropské komisi nakonec vydržel šest let. Finančně si výrazně polepšil a přišel si celkem zhruba na 40 milionů korun. Zároveň obdržel doživotní rentu ve výši 100 tisíc korun měsíčně.

4) Sliby „trafik“ poslancům ČSSD

Server iHNed.cz uvedl (22. 4. 2014), že když se v srpnu 2013 hlasovalo o rozpuštění Poslanecké sněmovny, předseda ČSSD Sobotka tehdy váhajícím poslancům přislíbil po volbách lukrativní posty, včetně ministerských náměstků.  „Na jednání klubu před hlasováním o rozpuštění sněmovny nám bylo několikrát řečeno, že máme podpořit předčasné volby, že o ty, kdo se nedostanou do sněmovny, bude postaráno, že nemusíme mít obavy. Navíc já osobně jsem se bavil i s předsedou na téma konkrétního postu a on s mojí ambicí souhlasil,“ potvrdil tyto zprávy bývalý poslanec Miroslav Svoboda, kterému byl přislíben post náměstka obrany.

Záruky poslancům přitom před rozpuštěním sněmovny slibovalo celé vedení. Jenže volby dopadly jen těsným vítězstvím sociální demokracie, a Sobotka neměl k dispozici tolik „trafik“, kolik předpokládal. Jak Svoboda dodal, uspokojených exposlanců je jen minimum.

V Německu „trafiky“ trestné nejsou

Pro porovnání lze závěrem uvést, že z analýzy renomované poradenské právní kanceláře Noerr s celosvětovou působností, zpracované pro potřeby Poslanecké sněmovny, vyplývá, že v Německu přidělování postů ve státní správě trestné není.

V analýze mimo jiné stojí: „Dohody o hlasování uvnitř politického seskupení jsou považovány za běžný politický jev. Pokud je poslanci za určité hlasování nabídnuta určitá pozice, pak takovou nabídku samosebou nelze považovat za odměnu, neboť z této nabídky neplyne majetkový/finanční prospěch, jenž by si daná osoba nezasloužila posléze tím, že tuto funkci bude skutečně vykonávat, a že za výkon této funkce bude dostávat příslušnou odměnu.“ Je na tom Německo z hlediska politické kultury skutečně hůře, než Česká republika?

[ctete]67993[/ctete]