Předseda Pirátů Ivan Bartoš se v rozhovoru pro deník FORUM 24 vyjádřil k aktuální koronavirové krizi. Velkým problémem vlády – kromě absolutního selhání v zásobování ochrannými prostředky – je podle něj komunikace. Lidé nemají přesné informace o opatřeních, o jejich trvání či dopadech. Výzvu pro další dny vidí Bartoš jasně: je nutné soustředit se na efektivní logistiku roušek a respirátorů a samozřejmě také na pomoc lidem v ekonomických problémech.
Konečně jsme se v pátek dopoledne dočkali letadla z Číny. Jaký je váš názor na aktuální vývoj situace?
Jsou tu dvě roviny. Jednou je, že jsme měli mít splněný domácí úkol: vybavenost všech základními zdravotními pomůckami pro období takovéto krize. Jsem rád, že se konečně podařilo tyto věci do České republiky dostat. K selhání došlo již na přelomu ledna a února, kdy jsme nebyli pravdivě informováni o výši zásob. Později už bylo velmi těžké něco sehnat. Vláda zaspala. Kdyby se o tom v Poslanecké sněmovně jednalo, mohlo se ukázat, že zásob je málo, a dalo se něco dělat včas. V lednu nebyla diskuze umožněna. Věřím, že kromě páteřních nemocnic už existuje nějaká logická strategie pro distribuci materiálu a zdravotních pomůcek, protože jedna věc je dostat je do Česka, druhá pak k lidem.
Jaká je druhá rovina?
To je otázka opatření. Nebyli jsme k vládě kritičtí, když je začala zavádět. Dostat lidi z ulic bylo správné rozhodnutí. Náš primátor Hřib (pražský primátor Zdeněk Hřib – pozn. red.) jako jeden z prvních nařídil nošení roušek v MHD. Lidé si možná i díky tomu uvědomili, že je to vážná věc. Těší mě fungování občanské společnosti. Nejen to, že si lidé šili roušky pro sebe, své rodiny a potřebné, ale to, že je vozí do různých zařízení, že se dělí o své zásoby a tak dále. Opatření jsou důležitá, i když mají těžké dopady. Jsem rád, že se do návrhů řešení situace promítají i pirátské návrhy.
Občas ale chybí jasné sdělení důsledků těchto rozhodnutí. Když se řeší ošetřovné, ne každý může zůstat doma. Zdá se, že některá opatření jsou zahajována na tiskové konferenci bez jasného zdůvodnění. Někdy se dokonce hned mění nebo není jasné, jak se realizují. Jsem ale rád, že už se vláda s opozicí baví. V úterý bude schůze Sněmovny, kde se má řešit ošetřovné, a já očekávám, že záhy po ní vzniknou větší balíčky zákonů týkajících se reakce na koronavirus, které budou řešit jak ekonomické dopady, tak stimuly firem, změnu rozpočtu i další otázky. Musíme se dívat hodně dopředu. Česká republika bude zasažena a chytré investice budou nutné pro proces obnovy ekonomiky.
Zmínil jste tiskové konference. Ze dne na den se například změnil čas vyhrazený pro nakupování seniorů a stalo se to poměrně pozdě večer. Nemáte pocit, že takové kroky mohou mezi lidmi vyvolávat chaos, strach, co bude, případně pocit nejistoty?
Mě to zaráží. Je důležité říci, že pandemický plán pro Českou republiku existuje. Ale nejsem přesvědčen, že se jím řídíme. Krizový štáb měl být zřízen na začátku a je to právě tento institut, který přebírá odborné řízení. Vláda pouze vyhlašuje změny. To není věc, která se řeší na jednání vlády. Chybí mi také informace o tom, na jak dlouho která opatření jsou, jakým způsobem se budou zmírňovat, jaká je další strategie. I na to se musí pamatovat. Neznáme ani přímý efekt těch opatření. Vy jste zmiňovala tu otevírací dobu. Tento případ ukázal, že se věci řeší od tiskovky k tiskovce. Vyhlásila se plošná nákupní doba pro seniory bez ohledu na velikost obchodů. Navíc je to opatření pouze pro seniory. A co třeba pacienti se sníženou imunitou? Onkologičtí pacienti? I oni potřebují jít do obchodu ve speciální době, pokud nemají respirátor, kdy je tam čisto a není tam přetlak lidí. Kdyby se o tom diskutovalo v odborné rovině, bylo by možné zavádět opatření jasně a správně hned napoprvé.
U spousty občanů vládne v souvislosti s některými opatřeními panika. Za všechny bych zmínil lidi, kteří čekají miminko. Dostávám desítky zpráv a dotazů na to, jak to, že nebude otec moci být u porodu. Chápu, že když nejsou pomůcky, tak každý další člověk u lékařského zákroku může být riziko. Ale je potřeba pamatovat na ty, které to zasáhne. V tomto směru by měla vláda předložit plán. Je to divočina, ve které se člověk neorientuje. Vláda například zvýšila věk dětí, s nímiž rodič může zůstat doma – na třináct let. Ale úplně tam chybělo, zda je to včetně, nebo jsem to nezaznamenal. Podle reakcí lidí, co nám píší, si myslím, že to nezaznělo. To je otázka na sto tisíc dětí v ročníku, resp. na jejich rodiče! A tak bych mohl pokračovat. Tiskové konference vlády trvají hodinu. Tak doporučuji méně řečiček a marketingových floskulí a pojďme k věci. Jasné a přesné informace hned napoprvé.
Jaký jste měl pocit z posledního jednání s panem premiérem?
Jsem rád, že vláda respektuje i naše návrhy. Ale na poslední schůzce se v první polovině zdálo, že pan premiér pokračuje v tiskové konferenci, která právě skončila. My víme, co vláda říká do médií. Je navíc nutné, aby o řadě oblastí mluvili i jiní než pan premiér, který to evidentně nezvládá a pak řekne, že neměl informace. Když může v televizi zaznít dotaz pana Babiše na pana Prymulu, jestli slyšel o tom, že někdo šije roušky, že o tom neví, tak to o něčem vypovídá. Celý národ se snaží pomáhat a pak slyšíme tohle.
Ve druhé polovině schůzky ale zazněly od opozice zásadní návrhy a premiér je víceméně bral. Řešili jsme EET. Doufám, že jeho náběh bude odložen. I když jsme byli proti 3. a 4. vlně nehledě na epidemii. Na rovinu musím říci, že komunikace, která probíhá mezi našimi lidmi v rezortních týmech, například mezi Olgou Richterovou a Janou Maláčovou nebo mezi Mikulášem Ferjenčíkem a Alenou Schillerovou, je konstruktivní. A to, že to vláda pak ohlásí jako svůj návrh? Nevadí, jsem rád, že to je přínosné pro občany.
Jak hodnotíte projev prezidenta Zemana?
Jsem rád, že na konci zaznělo poděkování lidem. Mohlo ještě zaznít poděkování zdravotníkům a záchranářům a všem, kdo se angažují v rámci systému. Každý čekal, že pan prezident poděkuje Číně.
Trochu mě zamrzelo, že se opřel do divadelníků a umělců, kterým doporučil, aby šli do domovů důchodců, ač by měl vědět, že se tam teď nesmí. Když už si chci do někoho kopnout, tak si aspoň zjistím všechny informace, protože jinak je to trochu zbytečné a vlastně smutné. A navíc – lidé si možná často myslí, že být divadelník nebo jiný umělec je v dnešní době nějaká pohodička pro prominenty jako za komunistů, ale to opravdu není. Mnoho mých známých v divadelním a zábavním průmyslu má aktuálně velké existenční problémy.
Co říkáte na to, že se momentálně zdá, že naši krizi vyřešila právě Čína a její dodávky ochranného materiálu?
Vzhledem k tomu, že farmacie i pomůcky se vyrábějí v Číně a Indii, není moc kde jinde by si to mohl svět nakoupit. A zde nastal ten ping-pong. Česká republika měla mít hmotné rezervy a nějaké relevantní zásoby. Vláda si v minulosti peníze na hmotné rezervy stáhla v rozpočtu na „provoz“. V momentě, kdy začala epidemie v Číně, potřebovala vybavení hlavně Čína. Problém začaly mít státy, které nemají vybavení pro případ podobných událostí, což Česko nemělo. Vládě jsme to říkali už na přelomu ledna a února, ale to vystoupil Adam Vojtěch (ministr zdravotnictví – pozn. red.) s tím, že jsou toho připraveny miliony. To byla lež. V té době bylo v rezervách 10 tisíc brýlí a 10 tisíc respirátorů a vybavenost zařízení byla „běžná“, tj. na standardní provoz.
No a pak začal závod, která země co objedná a kdo to dostane první, a logicky každý začal kopat za sebe. Čekací doby jsou dlouhé, ale země, co měly výbavu pro zdravotnická zařízení a služby, prostě objednaly a čekaly.
Já jsem rád, že se to panu Hamáčkovi nakonec povedlo, protože to, jak „objednával“ Adam Vojtěch, vedlo k tomu, že jsme dlouho neměli nic. Nikdo jiný než Čína to stejně dodat v objemech tohoto typu skoro nemůže a je to čistý byznys. Schválně, jaká pak bude jednotková cena současných zásilek? Není to žádná filantropie ze strany Číny ani milosrdenství. Je to obchod. Jen je veliký zájem a konexe fungují.
Myslím, a s tím jsem se za Piráty obracel na premiéra, že by se mělo jít také cestou domácí výroby (nanofirmy v ČR na jednodušší vybavení, Adler, který šije v Číně, máme i firmy vyrábějící respirátory atp.). Lze zvažovat i transformaci některých výrob na zdravotnické pomůcky, ale není to jednoduché, vzhledem k požadavkům na kvalitu, normy, certifikace. Problém je zase v tom, že když někdo zainvestuje doma do výrobních linek a technologií, a světový trh se rozjede, tak mu to pak výhledově bude k ničemu, protože nebude moci konkurovat cenou.
Jaké jsou podle vás největší úkoly pro příští dny?
Největší výzva je distribuce zdravotních materiálů a jejich smysluplné a efektivní rozdělení. Nejen jednorázově, protože pokud by krizová situace trvala delší dobu, problém rozhodně není vyřešen tím, že lidem přijdou domů poštou tři roušky. Je nutné to řešit, a rozhodně ne centrálně, protože jsme viděli, že tím se potíže vyřešit nedají. Bude nutné naplánovat investice do trvalé výroby v Česku tak, aby fungoval závoz ke zdravotníkům, do úřadů i ke všem občanům. Nejde jen o roušky, ale i o ochranné obleky, zejména pokud dojde k plošnému testování. Na testovacím místě nemůže být někdo jen s respirátorem a v holínkách. Druhou výzvou je aktivní řešení legislativních změn. Nejen u rozpočtu, ale musíme se zabývat okamžitou pomocí: například odpuštěním záloh, když nevyděláváte jako živnostník. Lidé musí vidět, že jim stát chce pomoci.