Europoslanec Ivan David (SPD) FOTO: Evropská unie/se souhlasem.
FOTO: Evropská unie/se souhlasem.
NÁZOR / Europoslanec SPD Ivan David je zjevně velmi nespokojen s působením plukovníka a vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna. Na svém Facebooku Foltýna dokonce přirovnává k Hitlerovi. Nejvíc zřejmě vadí, že koordinátor některé věci pojmenoval přesně. Když se pak nějaké výroky citují izolovaně, dosáhne se kýženého efektu a část lidu si pak myslí, že koordinátor pohrdá lidmi. Demagogové v SPD ovšem lidmi zjevně pohrdají skutečně, protože kdyby o nich měli vyšší mínění, nekrmili by je takovým přívalem hloupostí.
Foltýnova slova zazněla v debatě „Pravda není jenom slovo“ minulou sobotu na festivalu ve Slavonicích a byla pak hojně citována, zvláště médii nepřátelsky naladěnými k současné vládě a často naopak hluboce chápajícími bolístky režimu Vladimira Putina.
Co Foltýn řekl?
„Kromě toho, že jsem obviňován z toho, že jsem cenzor, ačkoliv nikdo není schopen najít jediný příklad cenzury, tak zároveň jsem obviňován z toho, že hloubím příkopy. A já to budu dělat dál, protože mezi tou malou skupinou lidí, kteří, když se říkalo, že jsou padlí na bojišti informační války, jeden kolega to upgradoval, oni jsou zombíci na poli informační války. Oni koušou svoje okolí a nakazí je naštvaností, frustrací, strachem a antisystémovostí,“ řekl Foltýn ve svém příspěvku. Za nejradikálnější „zombíky“ považuje asi 4,5 procenta populace. „Je kolem nich potřeba vykopat příkop tak hluboký, aby do toho nespadli ti, kteří jsou na druhé straně,“ domnívá se Foltýn.
Ivan David zareagoval podrážděně, jako by ho někdo postřelil.
„Nejen mě by asi zajímala svědectví lidí, kteří se postupně setkali s Otakarem Foltýnem, aby nám ozřejmili, kdy u něj vypukla velká touha bojovat s dezinformacemi a pak i s jejich nositeli, kteří jsou pro něj ‚zombíci‘ a ‚svině‘, které je třeba ‚oddělit‘, jak nedávno vyjevil na semináři sponzorovaném podle dostupných informací ambasádou Spojených států amerických. ‚Oni koušou své okolí, nakazí je svojí frustrací, nasraností, strachem a antisystémovostí.‘ S důchodci, sdílejícími řetězové maily, pak není podle plukovníka Foltýna ‚vůbec třeba ztrácet čas‘. Ti ostatně brzy vyhynou, že. Dále byla řeč o kopání příkopů kvůlivá tomu oddělení. Musím panu plukovníkovi ve službách Jeho Milosti prezidenta ČR prozradit, že s myšlenkou oddělování škodlivých živlů je trapně pozadu, a to i když ‚oddělíme‘ klasika AH, přeborníka v oddělování Židů, Slovanů a dalšího ‚rasového odpadu‘,“ odhalil Ivan David.
Pokud jde o věc samotnou, má samozřejmě plukovník Foltýn pravdu. Na jakékoliv úsilí přesvědčit o něčem lidi je k dispozici jen omezené množství zdrojů, takže je třeba zvažovat, na co je smysluplné je vynaložit. Stát má na své jednotlivé občany zcela přirozeně mnohem menší vliv než jejich nejbližší okolí. To je dokonce svým způsobem dobře, stát mají tvořit lidé, nikoli stát občany. Problém nastane, pokud je nějaký účinný zásah třeba a narazí se na neproniknutelnou hradbu neznalosti až ignorance, a navíc často uměle vytvořenou. Zažili jsme to za covidu pod smrští lhaní a pavědy.
Snížená možnost institucí dosáhnout přijetí nového názoru a pohledu je ještě mnohem patrnější v případech, kdy okolí, rodina přátelé a vrstevníci zastávají ty samé názory jako oběť dezinformací. Pak je prakticky téměř zbytečné se pokoušet někoho o čemkoli přesvědčovat, protože dotyčný se ve svém postoji spíše zatvrdí. Ke strategii dezinformátorů také patří to, že nezpochybňují pouze jednotlivá tvrzení a fakta, ale přímo samotné zdroje. Aby si to usnadnili, byly serióznější zdroje informací souhrnně pojmenovány jako mainstream. K hlavním strašidlům takzvaného mainstreamu patří pochopitelně média veřejnoprávní, především Česká televize.
Česká televize samosebou není žádný dechberoucí zázrak, jak bylo třeba patrné ze super opatrného přístupu ke kauzám Andreje Babiše nebo jak bilo do očí, když Babišovi zaměstnanci z vydavatelství Mafra vystupovali na obrazovce jako normální novináři. I tak se ale toto médium nestalo dezinformační stokou, a proto tolik vadí dnešním opozičním stranám a politickým útvarům fašistoidního typu mimo parlament.
Kromě vlivu okolí tady působí také příčiny psychologické, jednak frustrace z životního neúspěchu, jednak nedostatečná osobní inteligence a nerozvinuté kritické myšlení. K tomu, ačkoli to zní nekorektně, se u některých lidí (byť ne u všech) projevuje úbytek poznávacích schopností, který je daný věkem. Zdravotní problémy, úzkosti, nepřímo sociální problémy, které byly způsobeny snížením příjmu po odchodu do důchodu, frustrace z toho, jak se názorově vyvíjejí vlastní děti. Nic z toho nemůže státní instituce účinně ovlivnit. Může se samozřejmě věnovat problémům seniorů. Každému je jasné, že český důchodce stále ještě nepůsobí dojmem důchodce takzvaně západoněmeckého, ale není velký problém pro demagogy přesvědčit člověka, který nežije v blahobytu, že se potácí na hranici chudoby a sociální katastrofy.
SPD postupuje podle osvědčené taktiky a snaží se lidi frustrované frustrovat ještě víc. Vrzající kolovrátek Tomia Okamury ale už zřejmě narazil na své limity, protože se na politických dostizích objevili noví a čerstvější koně, kteří mají jednu výhodu, se kterou okamurovci nemohou nic udělat, totiž že jsou neokoukaní, což o sobě Tomio Okamura a jeho už poněkud zvetšelá parta rozhodně říci nemohou.
Podle politologa Lukáše Jelínka je dnes SPD ohrožena ze dvou směrů. „Na jedné straně tady má sílící hnutí ANO. Neříkám, že tak začíná myslet, ale začíná se chovat podobně jako SPD a používá podobnou rétoriku. Zároveň tady ale máme nové, řekněme radikální strany,“ soudí Jelínek. Není sice jasné, že to musí být zrovna tyto subjekty, které budou mít navrch, ale základní potíž SPD je jasná.
„Problém je, že radikální volič čeká od politiků, a to i těch, kteří byli třeba zvoleni za krajně pravicovou stranu, nějaké výsledky a řešení. Jenže strana typu SPD, která je dlouhodobě v opozici, žádné výsledky ani řešení nemá. A nemá ani potřebu je předkládat,“ říká dál politolog.
Foltýn na rozhořčení extremistů, kolaborantů, dezinformátorů, fašistoidů a nechytrých lidí zareagoval.
Na svém Facebooku k tomu dopsal: „Proruští tro(t)llíci piští, že jsem o někom měl říct, že je sv*ně. Aby bylo jasno, můj výrok zněl: lidé obdivující a blahořečící ‚tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je současný Putinův … jsou lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen sv*ně‘. Tedy pro pány Daniely Vávry a další manipulátory: pakliže kdokoliv obdivuje současný kremelský režim (i po tom, co i úplný idiot ví, kam vede kremelská agrese), je nezbytně jedním z výše uvedeného. To není radikalizace populace, to je prosté nazývání věcí pravými jmény.“
Přidal k tomu fotografii Emanuela Moravce, který se podle Foltýna „za protektorátu stal odpornou kolaborantskou sv*ní kolaborující s agresivním režimem okupujícím tanky cizí území“.
Znepokojení v kruzích, které s oblibou opakují teze kremelské propagandy, je pochopitelné. Dosud si v Česku řádili jako černá ruka, a zatímco si stěžovali na (neexistující) cenzuru, zamořovali zemi svými zplodinami. Nic nepotřebují méně, než aby někdo jejich manipulace odkryl a čelil jim. Jakmile se všechno dostane do stadia, kdy se lze bezbřehým lhaním ohrožujícím naši bezpečnost dostat k moci, je načase s tím něco udělat. Osud Slovenska je názorným příkladem, jak lze taky skončit.
