Europoslanec Ivan David (SPD) FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
NÁZOR / Europoslanec za SPD Ivan David si myslí, že zasahování Elona Muska do politiky jiných zemí není nic zvláštního, když se zas jiné země podle něj vměšují do té americké. Je to obvyklá úroveň argumentu „a vy zase bijete černochy“. Na tom by jistě něco i bylo, jen by to třeba neměl být přijatelný argument pro velmoc, která sama zahubila miliony lidí v lágrech. Jde o to, co kdo skutečně dělá a proč.
Ivan David na paroubkovském webu Vaše věc cituje německého novináře Philippa Guta, který se ve Weltwoche táže, jaké bylo zasahování do americké volební kampaně a „jak to bylo s Merzem a Sorosem“. Pak následuje oblíbené tvrzení ohledně „dvojího metru západní hodnotové demokracie“.
Chápeme, že politici SPD si pana Guta rádi čtou. V roce 2012 například Gut na titulní stranu listu Weltwoche umístil článek „Přijdou, ukradnou a odejdou“ o romské kriminalitě. Obrázek na obálce představoval romské dítě se zbraní. Během covidové pandemie kritizoval protipandemická opatření a byl odpůrcem očkování. To napovídá, že by to mohla být stejná krevní skupina.
Co se stalo? Elon Musk prohlásil, že „Německo může zachránit pouze AfD“. Kandidát CDU na kancléře Friedrich Merz a další tvrdí, že je to vměšování a „agresivní a troufalé“.
David pak opakuje, co napsal Gut, že je to „diskutabilní“ a že „německý stát, vrcholní němečtí politici a německá masmédia opakovaně zasahují do americké volební kampaně“ také „vtíravým a troufalým způsobem“. Zmiňují se obálky Spiegelu, „které popisují Donalda Trumpa a Muska jako krvežíznivé bestie“ nebo „nepřátele státu“. „Friedrich Merz se vždy rád objevoval po boku technologických miliardářů, jako je Bill Gates. Léta dostával slušný plat od Blackrocku. Německá spolková vláda dokonce darovala miliony nadaci Clintonových… Ursula von der Leyenová v současnosti zasahuje do volebních procesů v Rumunsku a Gruzii.“ A jaké to zase bylo, když „George Soros – další zahraniční miliardář – chválil Zelené jako ‚jedinou důsledně proevropskou stranu‘?“
Z toho prý plyne poučení, tvrdí se ironicky, že „existuje dobré a špatné zasahování“, a „dobré je, když má tendenci přicházet ‚zleva‘ a podporuje mocenský kartel ‚starých‘ stran. Je špatné, když přichází zprava a mluví k silám změny“.
To nám to nandali, máme zřejmě zdrceně konstatovat a jít se vyplakat k Sorosovi, v jehož žoldu je zřejmě každý, kdo jen otevře pusu a řekne něco o liberální demokracii, nebo si myslí, že je dobré nechat se očkovat a nenechat Rusko, aby manipulacemi na sociálních sítích určovalo výsledek voleb.
Ivan David, stejně jako mnozí další, s oblibou vytahuje zmíněnou frázi o dvojím metru. Je to takový rétorický trik. Používají ji tam, kde jde ve skutečnosti o jeden metr, ale měří se jím dvě různé věci a někdy měřidlo přikládá osoba, která má své specifické cíle. Když budou lidem přeměřovat lebky antropologové, nebude to přesně to samé, jako když je bude přeměřovat antropolog ve službách nacistického režimu. Když bude někdo pořizovat velmi podrobnou mapu kapliček a zázračných studánek, jistě bude hrát nějakou roli, jestli se jedná o amatérského nadšence, nebo to bude dělat agent cizí mocnosti a poblíže kapličky se bude čirou náhodou nacházet vojenská základna.
Přeměřování lebek a mapování území je technicky ta samá činnost. Její smysl se ale může podstatně lišit, i když použitá měřidla a postupy budou přesně stejné. Máme celou řadu činností, u kterých záleží na jejich smyslu, i když nám to na první pohled nemusí být zřejmé. Dávat polévku chudým je jistě chvályhodné. Pokud se ovšem rozdává polévka chudým záhy poté, co jste okupovali nějakou zemi, a vy si to natočíte na kameru a použijete doma ve zprávách, o charitativní činnost tam ve skutečnosti nejde. Nezáleží na tom, že se několik lidí možná skutečně nají.
Na těchto jednoduchých příkladech by jistě Ivan David a s jistým úsilím možná i stoupenci SPD mohli vidět, v čem je rozdíl, když někdo slovy a penězi podporuje nějaký politický subjekt. Jde o to, jaký a proč.
Máme tu vliv nikým nezvolených, a přesto mocných osob, jako jsou rozliční oligarchové. Zvláště ti, kteří mají ve své moci buď toky energií, nebo toky informací. Elon Musk patří do té druhé skupiny. Koupil si sociální síť Twitter se zdůvodněním, aby se konečně psala pravda, což je argument, který u nás docela dobře známe. Má tak pod kontrolou obsah, jenž může dopravit ke dvěma stovkám milionů lidí, od kterých se samozřejmě bude šířit dál. Protože má ve své moci také algoritmy, může některý obsah posílit a jiný zase potlačit. Údajný absolutista svobody slova a bojovník proti cenzuře sice nemusí někomu zrušit účet, ale snadno zařídí, že ho prakticky nikdo neuvidí. O takové moci si nějaký George Soros může nechat jenom zdát.
Stejně tak pochopitelně hraje roli, komu oligarcha poskytuje svoji podporu. Ve Spojených státech to byl volební podvodník Donald Trump, v Německu je to strana AfD, ve které se vyskytla řada politiků, kteří dávali najevo jisté sympatie k nacistickému režimu a v současnosti k fašistickému režimu v Rusku.
Björn Höcke v roce 2017 označil berlínský památník holocaustu za „památník hanby“ a vyzval ke konci omluv za německou nacistickou minulost. Tento pán inspiroval další příslušníky strany, jako byl bavorský politik Daniel Halemba. Bernd Pachal, člen berlínské AfD, zase v roce 2016 hodnotil politiku zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v protektorátu jako „chytrou“. Alexander Gauland, bývalý předseda AfD, je známý svými výroky, které bagatelizují nacistické zločiny. Například se nechal slyšet, že nacistické zločiny byly „jen ptačím trusem na jinak velkolepé tisícileté historii Německa“.
Němečtí Zelení proruské ultrapravici vadí, protože zastávají v současné odcházející německé vládě nejvíce protikremelské postoje a vždy byli proti plynovodu Nord Stream 2. Různé vlastenecké, proruské a někdy separatistické útvary jsou něco jiného než klasické strany. Těm lze vytknout všechno možné, ale je to něco kvalitativně odlišného.
SPD si sama vybrala, koho považuje za přítele a koho za nepřítele. Stále platí, řekni mi, s kým se přátelíš, já ti pak řeknu, kdo jsi. Oddíl Tomia Okamury nám to říká stále.
