Jedním z řečníků na úterní demonstraci na Václavském náměstí, o níž informují média po celém světě, byl i Ivan Trojan. Populární herec se tak připojil k protestujícím, kteří žádají demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové, kterou považují za riziko pro nezávislou justici, i konec premiéra Andreje Babiše. Právě o něm Trojan na největší demonstraci od roku 1989 promluvil.

Ještě v září roku 2011 Andrej Babiš prohlásil: „Do politiky nepůjdu.“ Vysvětloval to tím, že je „takový ten prospěchář starého režimu“, který do komunistické strany vlezl, aby mohl cestovat do zahraničí. Také řekl, že nemůže být politik, protože by „kvůli politice neprodal Agrofert“. Podle něj – říkal tehdy – není čas na novou stranu, ale na „občanskou iniciativu budovanou zdola“. V tom jediném měl pravdu. Ta iniciativa se tu dnes sešla, ale ne díky němu, nýbrž kvůli němu.

Andrej Babiš před osmi lety tvrdil, že chce zničit české Palermo, kde vládne korupce a klientelismus. Dnes už ale víme, že byl toho všeho součástí.

V posledních měsících se dostal do střetu s nezávislými institucemi: českou policií a Evropskou komisí kvůli Čapímu hnízdu, a je dobré si připomenout, jak tuto kauzu vysvětloval v čase. Nejprve se chlubil, že Čapí hnízdo je jeho nejlepší nápad. Když se začala řešit zneužitá dotace, tvrdil, že majitele nezná. Ve chvíli, kdy už nemohl dál, přišel s tezí, že vlastníky byly jeho děti. Už z tohoto lhaní je patrné, že věděl, že se dopustil podvodu. Lhát se nemá, a to ani ve prospěch svých dětí, jak tvrdil. Právě kvůli dětem se má říkat pravda.

Andrej Babiš navíc není jen otec, on je také premiér této země. Svým jednáním vrcholní politici upevňují, nebo oslabují nastavená pravidla. On je oslabuje. Nejen čachry s dotacemi, ale i útoky na vyšetřovatele a státní zástupce, které obviňuje z politického spiknutí. Nebo zpochybňováním nezávislosti evropských institucí.

Dostali jsme se do absurdní situace, kdy stát řeší, jestli bude hájit premiéra, aby mohl porušovat pravidla, nebo jestli bude hájit pravidla, aby je nemohl porušovat nikdo. Sešli jsme se tady proto, že si přejeme, aby se pravidla dodržovala. Psaná i nepsaná. Těm nepsaným se říká morálka. Nebo, chcete-li, prostě lidská slušnost.

Ještě před několika lety se zdálo nemožné, aby český prezident veřejně mluvil o tom, že by se novináři měli likvidovat. A všichni víme, co se stalo na Slovensku. Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček podnikl soukromou cestu na Rusy okupovanou část Ukrajiny a působilo to, že oficiálně zastupuje Českou republiku. Nikdo proti tomu ale vlastně nic nepodniká, prezident dokonce řekl, že si na soukromé cestě každý může dělat, co chce, a parlament se tím odmítl zabývat. I tak se boří pravidla a posiluje politika neodpovědnosti. Za demokracii a svobodu a nezávislost se v případě ohrožení musí bojovat.

Vyzývám a žádám všechny demokratické strany, aby nás v tomto boji společně podpořily.

Potřebujeme příklad, že se politika dá dělat slušně, čistě a v zájmu všech.

Závěrem bych se ještě obrátil přímo na Andreje Babiše.

Do politiky jste vstoupil s tím, že ji chcete zbavit klientelismu, otevřít ji lidem a zlepšit správu země. Dnes už víme, že se vám to nepodařilo. To se může stát. Chybovat je lidské. Této zemi posloužíte nejlépe tím, že si to jako chlap přiznáte a odstoupíte.