Ivo Strejček. FOTO: Evropský parlament
FOTO: Evropský parlament
Neexistuje problém lidstva, který by nedokázal vyřešit Institut Václava Klause. Je to pochopitelné, pracují tam nejlepší mozky, jaké naše malá zemička zrodila, a navíc sám zakladatel Václav Klaus je poslední renesanční osobnost, polyhistor, nejlepší žák Margaret Thatcherové a laureát Puškinovy ceny.
Odlesky mohutného světla z tohoto majáku dopadají i na další významné postavy, třeba Ivo Strejčka, který se nezalekne žádné hádanky, které nám nemilý život předhazuje.
„V Paříži v neděli proběhlo místní referendum o zákazu provozu sdílených koloběžek. 90 % hlasujících se vyslovilo pro jejich zákaz,“ píše na stránkách IVK Strejček. „V anketě dotázaných voličů jim u koloběžkářů nejvíce vadí nedisciplinovanost, zneužívání chodníků a ohrožování chodců, agresivita, arogance a řízení pod vlivem alkoholu,“ pokračuje a zmiňuje, že „výsledky nejsou závazné“, ale socialistická starostka Paříže Hidalgová slíbila vůli Pařížanů respektovat. Všechno sdílené prý v Paříži dopadlo špatně, koloběžky, kola, sdílená auta, sdílené bydlení, „ony slavné výdobytky nic normálního nerespektujících ‚zelených‘ liberálů.“
Pan Strejček opomenul zmínit, že výsledky referenda nejsou závazné kvůli tomu, že se ho účastnilo osm procent voličů. Koloběžky možná z dobrých i jiných důvodů lezou lidem na nervy, stejně jako v Praze i jinde, ale 92 procent lidí na to zjevně nemá „silný názor“, jak by řekl pan exprezident Klaus.
Ivo Strejček ale hned přešel k tématu, které ho osobně pálí. „V ulici, kde v Praze bydlím, je zoufalý nedostatek parkovacích míst pro vozidla – jako jinde v tomto městě. Městská policie si tu pravidelně užívá ‚pokutové hody‘. Před nedávnem tu část cenného parkovacího prostoru anektoval provozovatel sdílených elektrokol. Jen tak,“ naštval se autor.
Můžeme mít dojem, že – slovy Sherlocka Holmese – Strejček vidí, ale nepozoruje. Vidí, že nemůže zaparkovat, a vadí mu málo parkovacích míst. Kdyby ovšem navíc i pozoroval, což v sobě zahrnuje myšlení, všiml by si, že auta jsou už v Praze všude. Problém je v množství aut, protože prostor už je zabraný a na někoho se prostě nedostane. Říká se tomu fyzikální zákony. Problém by byl jistě třeba u Václaváku částečně řešitelný například zbouráním chrámu Panny Marie Sněžné a vybetonováním Františkánské zahrady, k čemuž by se mohla přidat demolice několika domů. Z kostela i zahrady stejně neplynou žádné zisky a zbouráním domů by navíc odpadly potíže s parkováním lidí, co do těch domů hodlají jít, a proto tam potřebují zaparkovat. Bagry by řídila neviditelná ruka trhu.
Bombardování myšlenkami o zanikání starého dobrého světa provozuje pan Strejček plošně, tak do článečku ještě nacpal nějaké myšlenky o školství.
„V sousedním Německu se znovu rozběhla debata o tom, zda nadále ‚obtěžovat‘ žáky a studenty škol zadáváním domácích úkolů. Argumenty jsou podobné těm, které používají odpůrci zadávání domácích úkolů i u nás – nemístné přetěžování žáků, znevýhodňování sociálně slabších či přenášení povinností školy na rodinu. Žádný z těchto argumentů nesdílím,“ ujišťuje nás pro jistotu autor, kdybychom si snad mysleli něco jiného.
„Domácí úkol je formou procvičení probrané látky, způsobem pěstování sebedisciplíny, pro vzdělávání tolik nezbytné, formou výcviku postupného osvojování návyků k samostatné studentské práci. Zvládnutí domácího úkolu není práce pro rodiče, je to nezbytná forma zpětné vazby pro učitele, zda probraná látka byla ve škole dostatečně zvládnuta,“ poučuje myslitel a soudí, že od „léty osvědčených vzdělávacích postupů bychom neměli bezhlavě upouštět“ a že by se vůbec vzdělávání nemělo moc ulehčovat.
Koloběžky a domácí úkoly ale mají něco společného. Všechno se dá řešit i jinak než ode zdi ke zdi. Opilý či jinak nevhodně se chovající koloběžkář se dá pokutovat, překážející koloběžka zabavit. Stačilo by s koloběžkou zacházet jako s autem a motorkou, na to nepotřebujeme instituty, aby nás to napadlo. S domácími úkoly je to to samé. Fráze o zpětných vazbách a sebedisciplíně jsou čirá teorie. Některé domácí úkoly mohou být někdy v rozumné podobě užitečné, ovšem zpětnou vazbu dávají žáci už ve škole a stejně se musí učit a jsou zkoušeni, tak nemá smysl z toho dělat drama.
Třeba by ale šlo v rámci mírových jednání s Ruskou federací domluvit, že by se někde na Donbase vytvořila taková rezervace, kde by byly zakázány koloběžky, polovinu plochy by tvořilo parkoviště a všichni občané nového útvaru by měli povinné domácí úkoly a osvojovali by si sebedisciplínu ranním společným cvičením (na těch parkovištích). Svět by se jezdil dívat na místo, „kde je svět ještě v pořádku“ (autobusy by tam mohly snadno zaparkovat), a vydělalo by se na turistickém ruchu.
Jen chtít!
